Lev a jednorožec: Eseje I.

vi

Jedním z nejdůležitějších znaků vývoje posledních dvaceti let v Anglii je rozšíření střední třídy směrem nahoru i dolů. Došlo k němu v takovém rozsahu, že stará klasifikace společnosti na kapitalisty, proletáře a maloburžoazii (drobné majitele nemovitostí) téměř zastarala.

Anglie je země, kde se majetek a finanční moc soustřeďuje do rukou několika lidí. Jen málo lidí v Anglii vlastní něco víc než svoje šaty, nábytek a možná dům. Rolnictvo zmizelo už dávno, řady malopodnikatelů se tenčí. Zároveň však je moderní průmysl tak komplikovaný, že se neobejde bez spousty ředitelů, obchodníků, inženýrů, chemiků a techniků různého druhu, kteří všichni pobírají dosti vysoké platy. A ti naopak potřebují vrstvu lékařů, právníků, učitelů, umělců atd. atd. Tendencí rozvinutého kapitalismu je tedy rozšířit střední třídu, a ne ji zrušit, jak se kdysi zdálo.

Ale ještě mnohem důležitější je rozšíření středostavovských myšlenek a zvyků mezi dělníky. Britská dělnická třída je na tom nyní v mnoha ohledech lépe než před třiceti lety. Zčásti je to výsledek snah odborů, ale zčásti je to pokrok v technických vědách. Ne vždy si lidé uvědomují, že v rámci poměrně úzkého prostoru se může životní úroveň země zvýšit, aniž by došlo k odpovídajícímu zvýšení reálných mezd. Do určité míry se může společnost pozvednout na obyčejných věcech. Jakkoli nespravedlivě je uspořádána, určité technické vymoženosti musí prospívat celému společenství, protože určité zboží je všem společné. Milionář si například nemůže sám pro sebe osvětlit ulice, a jiným lidem je nechat tmavé. Téměř všichni občané civilizovaných zemí mají dnes prospěch z dobrých silnic, nezávadné vody, policejní ochrany, bezplatných knihoven a patrně bezplatného školství určitého druhu. Státní školství v Anglii sice postrádá peníze, ale přesto se zlepšilo, hlavně díky oddanému úsilí učitelů, a ohromně se rozšířil zvyk číst. Stále vyšší měrou čtou bohatí a chudí stejné knihy, zvláště ženy, dívají se na stejné filmy a poslouchají stejné programy v rádiu. Rozdíly v jejich životním stylu se také zmenšily díky masové výrobě levného oblečení a vylepšenému bydlení. Co se týče vnějšího vzhledu, liší se oblečení bohatých a chudých, zvláště žen, daleko méně než před třiceti, dokonce i patnácti léty. Pokud jde o bydlení, má Anglie stále ještě slumy, které jsou skvrnou na civilizaci, ale během posledních deseti let se hodně postavilo, hlavně zásluhou místních úřadů. Moderní obecní dům s koupelnou a elektrickým osvětlením je menší než vila burzovního makléře, ale je to v podstatě stejný druh domu, zatímco chalupa zemědělského dělníka není. Člověk, který vyrostl na obecním sídlišti, patrně bude – dokonce viditelně je – svým vzhledem blíž střední třídě než člověk, který vyrostl ve slumu.

Důsledkem toho všeho je obecné zjemnění způsobů. Ještě se zvyšuje tím, že moderní průmyslové metody vyžadují stále méně svalové námahy, a nechávají tudíž lidem více energie na dobu po práci. Práce mnoha dělníků v lehkém průmyslu je méně manuální než práce doktora či hokynáře. Ve vkusu, zvycích, způsobech a vzhledu se dělnická a střední třída sbližují. Nespravedlivost zůstává, ale skutečné rozdíly se zmenšují. „Proletáři“ ve starém stylu – bez límečku, neholení a se svaly znetvořenými těžkou prací – stále ještě existují, ale jejich počet neustále klesá; převlá…