Lev a jednorožec: Eseje I.

Proč jsem vstoupil do ILP

The New Leader, 24. června 1938

Možná bude nejupřímnější přistoupit k tomu nejdřív z osobního hlediska.

Jsem spisovatel. Přirozeností každého spisovatele je „do politiky se nemíchat“. Chce, aby ho nechali na pokoji a mohl si dál v klidu psát ty své knihy. Naneštěstí začíná být jasné, že tento ideál se nedá praktikovat o nic víc než to, aby si drobný hokynář udržel nezávislost v konkurenci obchodních řetězců.

Tak zaprvé, doba svobody projevu končí. Svoboda tisku v Británii byla vždycky trochu jen naoko, protože nakonec nad názory stále vládnou peníze. Nicméně dokud existuje právo říkat, co se člověku líbí, najdou se skuliny pro neortodoxní spisovatele. Už pár let se mi daří přimět kapitalisty, aby mi platili několik liber týdně za to, že píšu knihy proti kapitalismu. Ale nemůžu sám sebe klamat v tom, že tenhle stav potrvá věčně. Viděli jsme, co se stalo se svobodou tisku v Itálii i v Německu, a tady k tomu dříve či později dojde taky. Přijde doba – ne snad napřesrok, možná ani za deset nebo dvacet let, ale přijde –, kdy bude mít každý autor volbu buď se nechat úplně umlčet, nebo psát ty pitominy, které vyžaduje privilegovaná menšina.

Proti tomu musím bojovat, stejně jako proti použití ricinového oleje, gumových obušků a koncentračních táborů. A jediný režim, který se v dlouhé perspektivě odváží povolit svobodu tisku, je socialistický. Pokud zvítězí fašismus, jako spisovatel jsem skončil – tedy skončil jsem s tím jediným, co umím. Už to samo stačí, abych chtěl vstoupit do socialistické strany.

Osobní hledisko jsem tedy postavil jako první, ale očividně není jediné.

Žádný myslící člověk nemůže žít ve společnosti, jako je ta naše, aniž by ji chtěl změnit. Asi tak posledních deset let už chápu, jaká je pravá podstata kapitalistické společnosti. Viděl jsem, jak funguje britský imperialismus v Barmě, a poznal jsem taky projevy chudoby a nezaměstnanosti v Británii. Pokud jsem proti tomu systému bojoval, bylo to hlavně psaním knih, o nichž jsem doufal, že ovlivní čtenáře. To samozřejmě hodlám dělat dál, ale v současné chvíli psaní knih nestačí. Postup událostí se zrychluje, nebezpečí, která se kdysi zdála být o generaci dá…