ČÁST TŘETÍ
BUDOUCNOST
Budoucnost je vykoupena přítomností.
SAMUEL JOHNSON
20
TATE UVAŽOVALA, jestli nadcházející ráno bude trapné. Obvykle se to stávalo. Probudila se o samotě, čímž aspoň získala čas osprchovat se a přemýšlet.
Předešlou noc toho mnoho nenamluvili, vzpomněla si. Jenže copak jde smysluplně konverzovat při vášnivém, vyčerpávajícím milování?
S povzdechem se nasoukala do tlustého hotelového županu. A co se týče sexu, uvažovala, zažilo její tělo něco neobyčejného. S Matthewem Lassiterem je těžké držet krok.
V zamlženém zrcadle zahlédla svůj úsměv.
A proč by ne? ptala se sama sebe. Prožila úžasnou noc, která ji docela vyhodila z rovnováhy. A pokud se nepletla, sama k tomu taky hodně přispěla.
Ale slunce už zase vyšlo a byl čas přemýšlet, co dál. Musí spolu pracovat, a třebaže napětí jako zázrakem povolilo, pořád ještě nevyřešili to nejdůležitější.
Není to fér, že se dva lidi za jistých okolností tak báječně shodnou, a jindy…
Kompromis, uvědomila si s povzdechem, to je jediné řešení.
Když si trochu vysušila vlasy, přejela si jazykem po zubech a zatoužila po kartáčku. Prošla dveřmi do ložnice právě ve chvíli, kdy se objevil Matthew s taškou v ruce.
„Ahoj.“
„Dobré ráno.“ Hodil jí tašku a Tate při pohledu dovnitř zakroutila hlavou.
„Čteš mi myšlenky,“ řekla a vytáhla kartáček.
„Fajn. Tak teď zkus číst ty moje.“
Nebylo to tak těžké, protože k ní přistoupil, vzal do náručí a položil zpátky na postel.
„Matthew, vážně…“
‚Jo.“ Zasmál se a stáhl si košili přes hlavu. „Vážně.“
Teprve o hodinu později mohla ten kartáček použít.
„Uvažovala jsem…“ promluvila Tate cestou přes pláž zpět
K molu.
„O čem?“
„Jak se s tím vypořádáš.“
„S čím?“ Vzal ji za ruku. „S tím, že jsme milenci? Jak moc bys to chtěla komplikovat?“
„Nechci nic komplikovat, jen…“
„Určit pravidla,“ dokončil větu a vlepil jí polibek přímo před rozesmátou obsluhou mola. „Ty se nezměníš.“
Jakmile se usadila ve člunu, nastartoval a zamával lidem v doku. Cítil se báječně.
„Máš snad něco proti pravidlům?“ zeptala se.
Se smíchem opsal s člunem ladný oblouk. „Jsem do tebe blázen.“
Píchlo ji u srdce. „Takže pravidlo číslo jedna. Neplést si fyzickou přitažlivost a vzájemnou slučitelnost.“
„S čím?“ .
„S čímkoli.“
„Vždycky jsem do tebe byl blázen.“
„Myslím to vážně, Matthew.“
„To je mi jasné.“ Ale bolelo to. Jenže nechtěl přijít o tu náladu ani naději. „A co takhle? Chci se s tebou milovat při každé příležitosti. Je to lepší?“
Ta představa jí zvedla tlak, ale ovládla se. „Možná upřímnější, ale nepraktické. Je nás na dvou lodích šest.“
„Tak musíme být vynalézaví. Máš chuť se dnes ráno potápět?“
„Mám.“
Se zájmem si ji prohlédl. Větrem rozcuchanou a bosou. „Představuju si, jaké by to bylo, dostat tě nahou pod vodu.“ Pak zvedl ruku v obraně. „Jen žertuju. Zatím.“
Jestli myslel, že ji ten nápad šokuje, pletl se. Ale než by se takovou fantazií nechala unést, musela s ním probrat jisté věci.
„Ještě něco jsme nevyřešili.“
Zpomalil. Přece jen se jí podařilo zkazit mu náladu. „Nejspíš ten tvůj nápad, že zavoláš toho svého kolegu, nebo kdo to vlastně je.“
„Hayden by mi s takovým projektem mohl pomoci, pokud bude mít vůbec čas.“
„Můj názor znáš. A radši poslouchej, než mě začneš znova rozčilovat. Nemůžeme to riskovat.“
„Riskovat zapojením špičkového vědce?“
„Riskovat, že VanDyke chytne stopu.“
„Jsi už paranoidní,“ řekla netrpělivě. „Hayden umí byt diskrétní.“
„Ale pracoval pro Trident.“
Zvedla bradu. „To já taky. On ale o pozadí nic netušil. A kdyby nakrásně byl s VanDykeem ve spojení, nic by neřekl, pokud ho požádám.“
„Ty se nebojíš znova o všechno přijít?“
Zaváhala, protože cítila, že nemluví jen o vraku. „Bojím,“ odpověděla nakonec. „Dobře. Necháme to zatím být, ale stejně bych tu Haydena moc potřebovala.“
„Až všechno vytěžíme, pozvi si všechny vědce, které znáš. Já ti ji klidně pomůžu vyzvednout kus po kuse, když budeš chtít.“
Překvapilo ji to. „Vážně?“
Vypnul motor a vmanévroval člun k boku Dobrodružství.
„…
