Moliére

Klasicistní dramatik, herec a divadelník Moliére, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, se narodil v Paříži roku 1622, v rodině dvorního čalouníka a truhláře. Dostalo se mu skvělého vzdělání a byl předurčen k postavení u dvora. Studoval v Paříži práva, připravoval se na kariéru notáře. Roku 1643 však 21letý Moliére založil spolu s dalšími 9 mladými lidmi divadlo Illustre Théatre. V Paříži příliš neuspěli, a tak se vydali na turné, po čase se spojili s jinou trupou. Této celé skupině dělal Moliére principála a začal se pokoušet pro svou divadelní společnost poprvé psát hry.

První významnější dílo se jmenuje Popleta (L’ Etourli), poprvé uvedené roku 1655. Velký obrat k lepšímu v herecké společnosti nastal poté, co si je roku 1658 pozval králův bratr ke dvoru. Byli přijeti s velkým úspěchem a bylo jim dovoleno usadit se v Paříži pod názvem Troupe de Monsieur a směli hrát v divadle Petit Bourbon.

Ze začátku však neměl soubor u diváků úspěch. Podařilo se mu prosadit až Moliérovou satirou na dobovou afektovanost Směšné preciózky. Velký úspěch zajistil herecké společnosti budoucnost. Soubor se přestěhoval do většího divadla Palais Royal a proslavil se především hrami Moliéra, které tvořily pevné jádro repertoáru. Psal jak charakterní komedie tak také frašky ve stylu komedie Dell’arte, kterou byl velice ovlivněn.

Z tohoto období pochází hry Lékařem proti své vůli, Sganarel aneb domnělý paroháč a Skapinova šibalství. Moliére v této době také psal na objednávku dvora tzv. komedie balety (Protivové, Sňatek z donucení, Princezna z Elidy, Pán z Prasečkova). S výrazně menším úspěchem se Moliére také pokoušel o drama.

Za nejúspěšnějším a zároveň problémové období lze považovat to, kdy se Moliére proslavil jako dramatik komedií charakterů a mravů (Škola pro muže, Škola pro ženy, Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Učené ženy, Zdravý nemocný). Moliérovy trefné narážky na dobové mravy a zvyky ho přivedly do nemalých potíží, hra Tartuffe byla dokonce zakázána a Moliére ji musel dvakrát přepracovat. Později byla společnost jmenována Ludvíkem XIV. na Královský soubor.

Komedie a spory okolo nich jasně naznačují, že Moliére dělal z her živý obraz soudobého života a nešvarů společnosti. Nevěřil, že by se lidé dali změnit k lepšímu, ukazoval, jak je lidská povaha pokřivena různými druhy úchylného chování. Jeho postavy zůstávají na konci hry stejné jako na začátku. Ve svých hrách se Moliére přizpůsobuje ideálu tří jednot a pěti aktů. Některé hry napsal veršem, jiné prózou. Moliére kromě psaní své hry i režíroval a často také hrával hlavní role.

Moliére zemřel roku 1673, jen několik hodin po odehrání hraní role v jedné ze svých nejslavnějších her Zdravý nemocný.

• Létající doktor (Le Médecin volant, 1645)
• (La Jalousie du barbouillé, 1650 / La Jalousie du Gros-René, 1663)
• Ztřeštěnec / Popleta aneb láska s překážkami, 1980 (L’Étourdi ou les Contretemps, 1655)
• Hoře lásky (Le Dépit amoureux, 1656)
• Zamilovaný doktor (Le Docteur amoureux, 1658)
• Směšné preciózky (Les Précieuses ridicules, 1659)
• Gorgibus v pytli
• Sganarel aneb domnělý paroháč / Sganarelle (Sganarelle ou le Cocu imaginaire, 1660)
• Domnělá parohačka
• Žárlivý Petříček (Dom Garcie de Navarre ou le Prince jaloux, 1661)
• (Les Fâcheux, 1661)
• Škola pro muže (L’École des maris, 1661)
• Škola pro ženy / Škola žen (L’École des femmes, 1662)
• (L’Impromptu de Versailles, 1663)
• Kritika Školy pro ženy (La Critique de l’école des femmes, 1663)
• Tartuffe (Tartuffe ou l’Imposteur, 1664)
• (Gros-René, petit enfant, 1664)
• Protivové
• Sňatek z donucení (Le Mariage forcé, 1664)
• Princezna z Elidy (La Princesse d’Élide, 1664)
• (L’Amour médecin, 1665)
• Don Juan (Dom Juan ou le Festin de pierre, 1665)
• (Mélicerte, 1666)
• Příležitost dělá lékaře (Le Médecin malgré lui, 1666)
• Misantrop (Le Misanthrope ou l’Atrabilaire amoureux, 1666)
• (Pastorale comique, 1667)
• (Le Sicilien ou l’Amour peintre, 1667)
• Amphitryon (Amphitryon, 1668)
• Lakomec (L’Avare ou l’École du mensonge, 1668) (anotace a ukázky)
• Pán z Prasečkova (Monsieur de Pourceaugnac, 1669)
• (George Dandin ou le Mari confondu, 1668)
• (Les Amants magnifiques, 1670)
• Měšťan šlechticem / Měšťák šlechticem (Le Bourgeois gentilhomme, 1670)
• (Psyché, 1671)
• (La Comtesse d’Escarbagnas, 1671)
• Skapinova šibalství (Les Fourberies de Scapin, 1671)
• Učené ženy (Les Femmes Savantes, 1672)
• Zdravý nemocný (Le Malade imaginaire, 1673)

Samota děsí dvacetiletou duši.

Odmítne-li žena tvoji lásku a nabídne ti přátelství, nepovažuj to za rozchod. Znamená to, že chce postupovat podle pořadí.

Ach, jak je krásné vědět jednu věc, nebo dokonce dvě!

Člověk může být počestný, a přesto psát špatné verše.

Ostatně je nesnadné být některým manželům věrný.

Jak krásné je vědět jednu věc, nebo dokonce dvě.

Kdo jednou zradil, marně slibuje věrnost.

Velkým znakem lásky je podlehnout vůli tomu, koho milujeme.

Milujeme, abychom milovali. Pro nic jiného.

Většina lidí neumírá na své nemoci, ale na své léky.

Radši mě bijte, ale nechte mě se smát.

I největší chytrák se stává obětí lichotek.

Ti, jejichž chování je nejsměšnější, první pomlouvají jiné.

Klid v lásce je klid nepříjemný.

Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.

U mužů dobrého vkusu máme rádi, aby nám lichotili.

Můžeme-li odpustit vydání špatné knihy, pak jen těm chudákům, kteří píší, aby se uživili.

Je-li láska silná, nic ji nezadrží, její úmysly se splní, a když dojde cíle, který si vytkla, domnívá se, že vše ostatní je vedlejší.

Smrt se neřídí našimi plány.

Lehko se dáme oklamat tím, koho milujeme.

Učený hlupák je větší hlupák než hlupák nevzdělaný.

Jsme rádi, když nám lichotí muž s dobrým vkusem.

Smrt je lékem, který najdeme, kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Největší ctižádost ženy je vzbuzovat lásku.

Je pořád ještě lepší být ženat než být mrtev.

Kdo je ten pošetilec, který nechce, aby jeho žena byla němá?

Hlupák, který nemluví, se nijak neliší od mudrce, který mlčí.

Mám raději pohodlnou neřest, než únavnou ctnost.

Vlastnost, která se líbí u ctitele, bývá odmítána u manžela.

Manželství je řetěz, k němuž se srdce nikdy nesmí připoutat násilím.

Přílišná horlivost působí jenom omyly.

Snažte se zdát se věrnou a já se vynasnažím vám to věřit.

Ze všeho, co je věčné, je láska nejkratší.

Hoří dychtivostí mluvit – víc než my ho poslouchat.

Je-li srdce uraženo, neuvažuje. Chce se pomstít a chápe se všeho, co může posloužit jeho úmyslům.

Moliére