Desátá scéna
Fabrizio a předešlá
FABRIZIO: Tss, paní!
MIRANDOLÍNA: Copak?
FABRIZIO: Ten host, co bydlí v prostředním pokoji, křičí kvůli prádlu; že je sprosté a že v něm spát nebude.
MIRANDOLÍNA: Já vím, já vím. Už mi to taky řek. Dostane, co chce.
FABRIZIO: Tak jo. Pojďte mi dát to prádlo, já mu ho tam hodím.
MIRANDOLÍNA: Běžte, běžte, zanesu mu ho sama.
FABRIZIO: Vy?
MIRANDOLÍNA: Ano, já.
FABRIZIO: Nějak vám moc leží na srdci, přivandrovalec.
MIRANDOLÍNA: Jako každý. A starejte se o svoje.
FABRIZIO: (stranou) Už to vidím. Nic. Maže mi med kolem huby, ale nic z toho.
MIRANDOLÍNA: (stranou) Chudáček bláznivá! Na co on si nemyslí? Musím mu nechat nějakou šanci, aby mi sloužil věrně.
FABRIZIO: Vždycky se patřilo, abych hosty obsluhoval já.
MIRANDOLÍNA: Jdeš na hosty trochu moc zhurta.
FABRIZIO: A vy je zase trochu rozmazlujete.
MIRANDOLÍNA: Já vím, co dělám, a nenechám si od nikoho kázat.
FABRIZIO: Prosím, prosím. Sežeňte si jiného číšníka.
MIRANDOLÍNA: A proč, pane Fabrizio? Máte na mě zlost?
FABRIZIO: Vzpomínáte si, co vám řekl váš otec na smrtelné posteli?
MIRANDOLÍNA: Jistě. Vzpomenu si na to, až se budu chtít vdávat.
FABRIZIO: Jenže já mám moc jemnou pleť a jsou věci, které mi jdou proti srsti.
MIRANDOLÍNA: Co si to o mně myslíš? Že jsem chytlavá? Že jsem rajda, že jsem střelená,…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.