Friedrich Schiller

Podpořte LD sdílením:

[10.11.1759-9.5.1805]

Životopis

Johann Christoph Friedrich von Schiller byl významný německý básník a dramatik, který spolu s Johannem Wolfgangem Goethem patřil k hlavním představitelům německého klasicismu.

Narodil se roku 1759 v rodině vojenského felčara a na příkaz württemberského vévody nastoupil studium práv na vojenské akademii, které později zaměřil na medicínu. Krátce působil jako plukovní lékař, ale jeho skutečnou vášní byla literatura a publicistika.

Když mu byla literární činnost zakázána, uprchl z Württemberska a následovala léta strádání a nejistoty. Po určitou dobu působil jako dramaturg divadla v Mannheimu, poté žil v Lipsku a Drážďanech. Díky podpoře J. W. Goetha získal místo profesora historie na univerzitě v Jeně.

Od roku 1794 navázal Schiller s Goethem úzké přátelství, což pro něj znamenalo období tvůrčího rozkvětu. V roce 1802 byl povýšen do šlechtického stavu, ale v té době už trpěl vážnými zdravotními problémy. Zemřel v roce 1805 na akutní zápal plic. Jeho ostatky spočívají ve Výmaru, v knížecí hrobce vedle Goetha.

Dílo

Divadelní hry – Období Sturm und Drang

Loupežníci (Die Räuber, 1781)
Fiesco a jeho janovské spiknutí (Die Verschwörung des Fiesco zu Genua, 1783)
Úklady a láska (Kabale und Liebe, 1784)
Don Carlos (Don Carlos, 1783–1787)

Divadelní hry – Období výmarské klasiky

Valdštejn (Wallenstein, 1798-1799)
Valdštejnův tábor (Wallensteins Lager, 1798)
Piccolominiové (Die Piccolomini, 1799)
Valdštejnova smrt (Wallensteins Tod, 1799)
Marie Stuartovna (Maria Stuart, 1800)
Panna Orleánská (Die Jungfrau von Orléans, 1801)
Messinská nevěsta (Die Braut von Messina, 1803)
Vilém Tell (Wilhelm Tell, 1803-1804)
Dimitrij (Demetrius, 1804-1805)

Balady

Matka vražednice (Die Kindsmörderin, 1782)
Zahalený obraz v Sais (Das verschleierte Bild zu Saïs, 1795)
Potápěč (Der Taucher, 1797)
Rukavička (Der Handschuh, 1797)
Polykratův prsten (Der Ring des Polykrates, 1797)
Ibykovi jeřábi (Die Kraniche des Ibykus, 1797)
Rytíř Toggenburg (Ritter Toggenburg, 1797)
Cesta do huti (Der Gang nach dem Eisenhammer, 1797)
Rukojmí (Die Bürgschaft, 1798)
Boj s drakem (Der Kampf mit dem Drachen, 1798)
Héro a Leandros (Hero und Leander, 1801)
Kassandra (Kassandra, 1802)
Hrabě Habsburg (Graf von Habsburg, 1803)
Slavnost vítězná (Das Siegesfest, 1804)
Alpský lovec (Der Alpenjäger, 1804)

Lyrika

Večer (Der Abend, 1776)
Elegie na smrt jednoho mladíka (Elegie auf den Tod eines Jünglings, 1781)
Fantazie pro Lauru (Phantasie an Laura, 1782)
Míně (An Minna, 1782)
Melancholie (Melancholie, 1782)
Triumf lásky (Der Triumph der Liebe, 1782)
Moje květy (Meine Blumen, 1782)
Óda na radost (Ode an die Freude, 1785)
Umělci (Die Künstler, 1789)
Dítě v kolébce (Das Kind in der Wiege, 1796)
Naděje (Hoffnung, 1797)
Slova víry (Die Worte des Glaubens, 1797)
Píseň o zvonu (Das Lied von der Glocke, 1799)
Bohové Řecka (Die Götter Griechenlands, 1800)
Goethovi (An Goethe, 1800)
Poutník (Der Pilgrim, 1803)

Próza

Velkorysý čin (Eine großmütige Handlung, 1782)
Provinil se, že pozbyl cti (Der Verbrecher aus verlorener Ehre, 1786)
Hra osudu (Spiel des Schicksals, 1789)
Spiritista (Der Geisterseher, 1787-1789)
Mojžíšovo poslání (Die Sendung Moses, 1790)

Další díla

Dějiny oddělení spojeného Nizozemí od španělské vlády (Geschichte des Abfalls der vereinigten Niederlande von der Spanischen Regierung, 1788)
Dějiny třicetileté války (Geschichte des Dreißigjährigen Krieges, 1792)
O půvabu a důstojnosti (Über Anmut und Würde, 1793)
Listy o kráse (An Körner über die Schönheit, 1794)
Listy o estetické výchově (Über die ästhetische Erziehung des Menschen, 1795)
Studie o naivním a sentimentálním básnictví (Über naive und sentimentalische Dichtung, 1795)

Citáty

Kdo jednou prožil velkou lásku, ten je až do smrti šťastný i nešťastný, že se z ní vyléčil.

Kdyby ta myšlenka nebyla tak proklatě chytrá, byl by člověk v pokušení nazvat ji ze srdce hloupou …

Když chceš poznat člověka, podívej se na jeho práci.

Zůstaň věrný snům svého mládí.

Protože se ti verš podaří v řeči vzdělané, jež za tebe básní a myslí, míníš, že jsi básníkem?

Básníkům a umělcům by se prokázala velká služba už tím, kdyby se zjednalo jasno především v otázce, co má umění ze skutečnosti přejímat a čeho si má nevšímat.

Drahý přítel, ale i nepřítel mi může posloužit; ukazuje-li mi přítel, co mohu, učí mě nepřítel, co je mou povinností.

Aristoteles je vpravdě pekelným soudcem pro všechny, kteří buď otrocky lpí na vnější formě, nebo nedbají naprosto žádné formy.

Život znamená snít.

Na světě není nikdo tak vysoko, abych vedle něho pohrdal sám sebou.

Život je jen okamžik, stejně jako smrt.

Nikdy jsem neviděl naprosto šťastného někoho, koho bohové štědře zahrnuli svými dary.

V neštěstí se ukáže moudrost, ve štěstí pokora, v bídě trpělivost, ve smrti bohatství.

V pravdě najdeme krásno.
Friedrich Schiller

e-knihy

28. 4. 2023

Friedrich Schiller

Životopis