Literární směry: Baroko

Baroko vzniklo na konci 16. století v Itálii a rozšířilo se po celé Evropě, kde dominovalo až do poloviny 18. století. Bylo úzce spjato s rekatolizací a protireformací, kdy katolická církev používala umění a literaturu jako nástroj k posílení své moci a oslovování věřících. Baroko se projevilo nejen v literatuře, ale i v malířství, hudbě a architektuře.

Charakteristika směru

Barokní literatura se zaměřuje na protiklady, dramatičnost, velkolepost a silné emocionální prožitky. Autoři často vyjadřovali kontrasty mezi světským a duchovním, tělesným a duševním, světlem a temnotou. Náboženská témata jsou v barokní literatuře častá a často doprovázena silnou symbolikou a dramatickým líčením lidského osudu a víry.

Baroko je také charakterizováno dynamikou, nadbytkem a detailností. V literatuře se často objevují rozsáhlé eposy, náboženská dramata, lyrické básně, ale i pastorály. Důležitým rysem baroka je snaha o divácký či čtenářský zážitek – texty měly za úkol především dojmout a ohromit.

Jazyk a stylistické prostředky

Jazyk barokní literatury je často vznešený, patetický a zdobný. Autoři používají bohaté metafory, antitézy, hyperboly a alegorie. Baroko miluje složité obrazy a dynamická vyjádření, která často působí na čtenářovy smysly a emoce. Texty jsou plné symbolů, zejména náboženských, a často obsahují morální nebo náboženské poselství.

Mezi oblíbené literární formy patří náboženské eposy, lyrika oslavující Boha, duchovní dramata a pastýřská poezie, kde příroda hraje významnou alegorickou roli.

Etymologie pojmu

Termín „baroko“ pravděpodobně pochází z portugalského slova „barroco“, které znamená „nepravidelná perla“. Tento výraz původně označoval složitou, okázalou a někdy až přehnanou uměleckou formu, která se vyznačovala odklonem od klasické jednoduchosti a symetrie renesance.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):