Sluha dvou pánů

Scéna 12

TRUFFALDINO, pak BRIGHELLA.

TRUFFALDINO: A teď se musím vytáhnout. To je prvně, co si ode mne pán dává obstarat oběd. Ať tedy vidí, že mám správné gusto! Uložíme ten kus papíru a pak… Ostatně to počká, uložím ho až potom. Jen neztrácet čas! (Za scénu.) Hej, hospodo! Do krámu! Zavolejte mi šenkýře, že si s ním přeju mluvit! – Při panském obědě konec konců nezáleží ani tak na tom, kolik toho je, jako jak se to naservíruje. Správné uspořádání vydá víc než halda mis.

BRIGHELLA (vejde): Copak je, Truffaldino? Co bys chtěl?

TRUFFALDINO: Pánovi přijde na oběd známý, tak potřebuje oběd pro dva, ale šupito, šupito! Jste na to v kuchyni zařízeni?

BRIGHELLA: U mne je všeho dost a vždycky! Za půl hodiny vystrojím pánovi hostinu, co hrdlo ráčí.

TRUFFALDINO: No dobře. Co tam máte?

BRIGHELLA: Dvě osoby, to máme řekněme každému dva chody po čtyřech mísách. Bude to tak dobře?

TRUFFALDINO (k sobě): Říkal sic všeho všudy pět nebo šest mis, ale šest nebo osm, to už tak moc nedělá. (K BRIGHELLOVI.) Jo, dobře. A co to bude?

BRIGHELLA: Jako první chod dáme polévku, smažený řízek, rybu a fricandeau.

TRUFFALDINO: Ty první tři znám. Ale co je to čtvrté za podnik?

BRIGHELLA: Francouzská mísa. Pikantní. Excellent!

TRUFFALDINO: Dejme tomu. Tak první chod by šel. A dál?

BRIGHELLA: Jako druhý chod dáme pečínku na rožni, salátek, paštičku a mísu pudingu.

TRUFFALDINO: Tam je zas ňáká záhada. S čím tu putýnku?

BRIGHELLA: Řekl jsem pudingu. Anglická mísa. Very good!

TRUFFALDINO: Dobře, to mi stačí. A jak to naservírujeme na stůl?

BRIGHELLA: To je maličkost. Pošlu sem vrchního.

TRUFFALDINO: To není náhodou žádná maličkost, to je moje starost! Především záleží na tom, aby to na stol…