Polyeuktos

SCÉNA PÁTÁ.

Felix, Albinus.

FELIX: Jak zemřel, Albine?

ALBINUS: Jak hrubec nevěrecký. Vším zhrdal. Útrapy mu k smíchu byly všecky.

Bez citu měkkého, bez lásky k životu, slep, zatvrzelý, hluch, bez žasu, repotu, však na rtech rouhání: tak jako křesťan zmírá.

FELIX: A druhý?

ALBINUS: Řek‘ jsem již: bez hrůzy před se zírá. spíš jásá jeho duch, než byl by hrůzou jat, od špalku násilím jen odvedl ho kat; a nyní tvoje stráž ho ve vězení střeží; však mním, že také ty ho spasit můžeš stěží.

FELIX: ó, jak jsem nešťasten!

ALBINUS: Je s tebou soucit všech.

FELIX: A nikdo netuší, jak bolestný můj vzdech. Můj duch vždy novými je zmítán myšlenkami, strast kráčí za strastí, za strachem strach jde samý, zášť, láska, radost, děs a hrůza s nadějí a bol a slast a pláč mne štvou a svádějí. Můj pud je rozeklán; v něj nelze spoléhati, teď pláč mnou lomcuje, teď nenávist mne schvátí, mám city vznešené, jež neprovedou nic, mám city zbabělé, jež stud mi vženou v líc, mám nešťastníka rád, jejž chotěm dal jsem dceři, mám v nenávisti bluď, v nějž zaslepeně věří, mám strach, že zahyne, i spasil bych ho rád, mám slávu bohů svých však spolu zachovat, mně hrozí jejich blesk, a císaře mám ctíti, zde běží o mou moc, ba běží o mé žití: Teď, bych ho spasil, v šanc se smrti vydávám, teď šlu ho do zkázy, bych nezahynul sám.

ALBINUS: Je z krve Polyeukt, jež zde jest uctívána, a císař vysvětlí snad ohledy si tchána.

FELIX: Však proti křesťanům dal kruté rozkazy. Čím stojí výš, tím hůř, že zdroj v nich nákazy. Vše jedno, veřejné když pohoršení bylo; a kdyby domácí se provinění skrylo, rci, jaký trvá řád, a jaká vrchnost bdí, jež ztrestá na druhých, co doma ctít se smí?

ALBINUS: Nuž, k jeho osobě když ohled nechceš míti, list napiš císaři; co činit, nařídí ti.

FELIX: Tak jestli učiním, Severus zničí mě: pro jeho moc a zášť se chvěju zimničné; a kdybych otálel, ten krutý zločin ztrestat, on, velký, šlechetný, přec nemohl by přestat se cítit člověkem, jejž já jsem urazil, a takou potupou bych olej v oheň vlil: on, svatbou Pavlíny jenž v zoufalství je zjevném…