Polyeuktos

SCÉNA ČTVRTÁ.

Felix, Albinus, Pavlína, Stratonika.

FELIX: Je konec, Albine?

ALBINUS: Nearchos odpykal své žití zločinné.

FELIX: A Polyeuktos náš zřel padat jeho hlavu?

ALBINUS: Ó, zřel ji, pane, žel, a závidí mu slávu. Plá touhou za ním jít, co měl by couvnout vzad, je vzpružen jeho duch, jenž měl se polekat.

PAVLÍNA: Má bázeň splněna! Můj otče, prosím znovu, já-li jsem tvému kdy se podřídila slovu, ty-lis ho vyvolil, ty-lis ho miloval…

FELIX: Tvé lásky, Pavlíno, se nedůstojným stal.

PAVLÍNA: Já z ruky tvé jej mám, má láska nezná viny: byl poctěn volbou tvou, jíž odstrčen kdos jiný, já pro něj odmítla jsem nejkrásnější cit, jenž v duši nejčistší moh‘ lásku vynutit.

Ve jméně dětinné, ve slepé lásky jméně, s níž poslouchala jsem tak oddaně, tak němě, tě zapřísahám dnes, bys mně též sluchu přál, ty, jenž jsi celou mne i cit můj překonal. Při moci vrozené, již máš i v této době, při citech posvátných, …