Iluze

VÝSTUP SEDMÝ

Adraste, Clindor.

ADRASTE

Jak velmi šťasten jste! Jak nešťasten já zase!
Má paní přeje vám a mně jen vyhýbá se.
Ač vaše společnost jí jistě velmi milá,
jak jsem se zjevil jen, vás ihned opustila.

CLINDOR

To zříti nemohla, že krok váš sem by tíh;
mně sbohem dala teď, jsouc syta slov už mých.

ADRASTE

Jsouc syta vašich slov! Kdo ducha má tak mnoho
a tolik vtipu též, zda může nudit koho!
Co tedy povídal jste nevhodného, rcete?

CLINDOR

To věci byly jen, jež snadno uhodnete.
O lásce pánově, či o hlouposti spíše,
a vzdušných výbojích a velkých skutků pýše.

ADRASTE

Zda chcete zavázat si mne? Vy s pánem svým
z těch nejste lidí, již mne činí žárlivým;
když nelze omezit ho v bláznovství tom sterém,
tož hleďte alespoň, by šlo zas jiným směrem.

CLINDOR

Proč toho báti se, kdo zdvořilost svou každou
jen smrtí naplní a pleněním a vraždou,
jenž boří, zabíjí a pálí, rdousí, bije?

ADRASTE

Aj, zdá se, na sluhu že ve vás mnoho cti je;
to jistě důvod má, proč dlíte ve službách
u blázna většího, než hloupý jeho tlach.
Ať tomu jakkoli; když u ní mám vás zřít,
mně stále víc a víc se zdá to krutým být.
Snad v cizích službách jste; však sobě sloužíte-li,
pak ve svých záměrech přec přespříliš jste smělý.
Jste podezřelý mi pro obratnost svou velkou.
Nechť pán váš spokojí se jinou velitelkou,
neb…