Iluze

VÝSTUP DRUHÝ

Matamore, Clindor.

CLINDOR

Jak! Sníte, pane můj! A duch váš povznesený
zdá být se v rozpacích po skutcích také ceny!
Což neporazil dost jste nepřátel už svých?
A třeba nových vám je věnců bobkových?

MATAMORE

Tys pravdu řek, že sním; jsemť stále na vahách,
kdo z obou nejprv má mnou pokořen být v prach,
zda Velký Mogul to neb perský šach má být.

CLINDOR

Ó pane, proboha, jim ještě přejte žít!
Což jejich zhoubou cos k své slávě připojíte?
A svoji armádu kdy k tomu shromáždíte?

MATAMORE

Ty lotře! Armádu? Což myslíš, k jejich smrti,
že páž ta slaba jest a že jich nerozdrtí?
Zvuk mého jména jen už hradby strhává
a šiky depce v prach i bitvy vyhrává.
Všech všudy císařů má odvaha se zhostí,
když vzbudí půlku jen své malé zuřivosti;
a Parkám jediný dát rozkaz třeba mi je,
bych ihned vylidnil v ráz všechny monarchie;
jsouť Sudby vojskem mým a hromy houfnicemi,
a tisíc nepřátel já ranou srážím k zemi.
Jen dýchnu a jich plán je pouhým dýmem již;
a o armádě ty se mluvit odvážíš?
Zřít Marta druhého, čest nebudeš už míti,
neb jedním pohledem tě chci teď zavražditi.
Však, šlaka – připomněl jsem paní své si zjev;
tou zkrocen vzpomínkou můj ustává už hněv,
a malý lučištník, jenž bohy krotí hravě,
z mých očí vyhnal smrt, jež sídlila tam právě.
Hleď, strašný výraz ten už zmizel z tváře mojí,
jenž ničí, zabíjí a pálí, zhoubu strojí,
a mysle na oči, jichž nevolníkem jsem,
jsem láskou jenom zas a jenom půvabem.

CLINDOR

Jak v okamžiku lze vám vykonati div!
Tak krásný nyní jste, jak hrozný byl jste dřív,
a myslím, nežije tak bytost zatvrzelá,
jež trvale by vám své srdce odepřela.

MATAMORE

Už nemusíš se bát mne pranic v této chvíli,
neb chci-li, šířím děs a okouzluji, chci-li,
a hezky po řadě a kdykoli se zdá mi,
já mužům vlévám strach a láskou plním dámy.
V těch dobách krásným když jsem býval bez proměny,
mne bědným činily ty rozkochané ženy;
já nemoh vycházet, neb omdlely, mne zříce,
a denně láskou tou jich mřelo na tisíce.
Já s princeznami jsem se všemi schůzky měl,
a všecky královny mne ždály o pocel,
a králka japonská i etiopská vzdychá
a v lásky vzdechy ty mé pouze jméno míchá.
Dvě mocné sultány se láskou pobláznily,
dvě jiné serail svůj jen pro mne opustily,
a sultán hněval se pak na mne jakýs čas.

CLINDOR

Však myslím, hněvem svým že pouze poctil vás.

MATAMORE

Ty věci škodily však moji touze smělé,
jež mečem dobýti si chtěla země celé,
a bych je zamezil, jich po krk maje věru,
já Osud vyzval kdys, by řekl Jupiteru,
že najít musí cos, co provždycky mne zprostí
těch lásky plamenů a dámské dotěrnosti,
a ne-li, do nebes že hněvem svojím vtrhnu
a z vlády nad bohy ho bez váhání svrhnu,
a z Marta učiním pak ihned hromovládce.
Jej hrůza pojala a rozhřešil to hladce;
v témž okamžiku mi, co chtěl jsem, dáno bylo,
a hle, teď krásným jsem, jen pokud je mi milo.

CLINDOR

Dík bohu, jinak bych jen lásky nosil psaní.

MATAMORE

Ať od kterékoli, jich nedotkni se ani,
leč ovšem… Rozumíš? Co o mně říká as?

CLINDOR

Že pln jste půvabů, i že jde hrůza z vás,
a sliby budou-li mít skutky ve zápětí,
že los ten bohyně jí mohou záviděti.

MATAMORE

Slyš, právě v době té, řeč o které teď byla,
kde která bohyně v mé jho se podrobila,
a chci ti vyprávět teď dobrodružství smělé,
jež rozvrat ztropilo kdys ve přírodě celé,
a rozvrat taký, že se o něm nesní ti.
Hleď, slunce nemohlo v den jeden vyjíti,
a tento stkvělý bůh, jenž světy úctou jímá,
A…