Iluze

DĚJSTVÍ TŘETÍ

VÝSTUP PRVNÍ

Géronte, Isabella.

GÉRONTE

Své vzdechy zadržte a slzy osušte si;
tak slabých zbraní se má vůle nepoděsí.
Mé srdce, v kterém k vám jest velký soucit ztajen,
nic nedbá vašich slz a rozum poslouchá jen.
Vždyť lépe nežli vy, co třeba vám je, vím.
Že Adrasta mám rád, vy pohrdáte jím;
když mně se zlíbilo dát vám ho za manžela,
dí vaše pýcha hned, že nehoden vás zcela.
Jen čest vám prokázal.

ISABELLA

Vím, dokonalým jest,
a zle mu odplácím mně prokázanou čest;
však vaše dobrota snad nepřičte mi k zlému,
že cosi říci vám chci k obhájení svému;
toť tajné vnuknutí, jež nevím, kterak zváti,
že mohu ctíti ho, však ne jej milovati.
Tak divná vnuknutí nám často nebe dává,
že srdce potírá, co rozum náš si přává,
a nedovolí nám ten poslechnouti hlas,
jenž to nám vnucuje, co odpor budí v nás.
Hle, nebe slučuje zde dole náklonností,
co věčný jeho řád dřív spojil na věčnosti;
nic nelze spoutati bez jeho nařízení;
pout žádných není tam, kde vůle jeho není.
Kdo proti úradkům by nebe jednat chtěl,
ten rouhal by se mu, ten by je pohaněl
a vzpurně napadl i pocítil by pěst,
již nebe trestat zná, když rozhněváno jest.

GÉRONTE

To tedy, šílená, k své obhajobě díte?
A který učitel vás učil moudrosti té?
Ba věru, víte dost…