Cid

VI. SCÉNA.

Don Fernando. – Don Arias. – Don Sancho.

DON FERNANDO. Je hrabě marnivý a rozumný tak málo,

když mní, že prominout lze všecko, co se stalo?

D. ARIAS. Já jménem vaším s ním jsem o tom mluvil dost,

však, sire, darmo jsem svou konal povinnost.

DON FERNANDO. Můj zbujný poddaný – ó, ať to nebe kárá! –

mně ctít, mně vyhovět se velmi málo stará!

Diega urazí, mnou zhrdne v tom zlém sporu,

mně dávat zákony chce v středu mého dvoru!

Nechť statný vojín jest, nechť slavný válečník,

tu pýchu nezměrnou já sklátím v jeden mžik;

ať bohem války jest, ať udatnost v něm kráčí,

chci jemu ukázat, co neposlouchat značí;

ač za tu drzost svou již zlý zasloužil trest,

já se vší mírností chtěl nad ním soud jsem vznést,

však toho zneužil a proto hraběte,

ať vzdá se vám či ne, v té chvíli zatkněte!

D. SANCHO. Snad bude mírnější, ó, sire, v krátké době,

jej našli po hádce, kdy vřel a planul v zlobě,

prvního záchvatu, kdy tělem kypí láva,

tu srdce vznešené se velmi těžce vzdává.

Svou chybu zří již teď, však duše jeho hrdá,

by k vině znala se, je na pokání tvrdá.

DON FERNANDO. Ni slova, Sancho, víc, je vinen, vězte, taky,

kdo ku vinníku chce v soucitu vznášet zraky.

D. SANCHO. Já mlčím, Sire, již, v obranu hraběte

však prosím slova dvě…

DON FERNANDO. Co říci můžete?

D. SANCHO. Že duše uvyklá na velké skutky, ctnosti,

se nemůž´ snížiti ku pouhé podajnosti:

ba ona nechápe, jak možno dohodnutí

bez hanby, a to jen hraběte k vzpouře nutí.

Ta jeho povinnost mu příliš tuhým vděkem,

on poslechnul by spíš, kdyby byl menším rekem.

Ať jeho rameno, jež silné z válek vřavy,

zlou tuto urážku zas ranou meče spraví,

on váhat nebude, však staniž se co staň,

než o tom dozví se, sám ručiti chci zaň.

DON FERNANDO. Vy úctu ztrácíte! – Však já odpouštím stáří,

i oheň omlouvám, jenž v mladé mysli září,

král, jenž své moudrosti vážnější cíle klade,

ten s krví poddaných rád šetří vždy a všade.

O lid svůj starám se, ba nad ním sám bdím všudy,

jak hlava stará se o podřízené údy;

a proto důvod váš jen chabý se mi zdál,

jak voják mluvíte, já jednat mám co král

a…