Vilém Tell

2. Scena.

Ve Steinen ve Schwyzu; lípa před Stauffacherovým domem u silnice blíže mostu. Werner Stauffacher, Pfeifer z Lucernu vstoupí hovoříce.

Pfeifer. Ba, pane Stauffachře, jak jsem vám pravil, Rakousku přísahou se nevzdávejte. Spíš pevně říše držte se, jak posud. Bůh chraň vás tu při staré svobodě! (Tiskne mu srdečně ruku a chce odejít.)

Stauffacher. Jen sečkejte, až přijde moje choť, 

– zde jste můj host, jak v Lucernu já váš.

Pfeifer. Dík! Musím ještě dnes být v Gersavě.

– Nechť třeba jest vám mnoho trpěti

od fojtů vašich lakoty a pychu.

jen strpení! Vše rychle můž se změnit.

Můž jiný císař v říši přijít k vládě.

Rakouští jste –li, jste to pro vždycky.

Odejde. Stauffacher posadí se zarmoucen na lavičku pod lipou. Gertruda, jeho choť, nalézá jej tak. postaví se vedle něho a mlčky jej chvíli pozoruje.

Gertruda. Tak vážný, příteli můj? Juž tě neznám. 

Dnů mnoho mlčky k tomu přihlížím, 

jak tmavá chmura tvoje čelo brázdí. 

Kýs tajný neduh tíží srdce tvoje. 

Mně svěř se s tím; jsem věrná tvoje choť. 

svou tvého žalu žádám polovičku.

(Stauffacher podá jí ruku a mlčí).

Co můž ti srdce úžit, rci mi to. 

Zdar s pílí tvou jest, zkvétáš bohatstvím, 

máš plné stodoly a stáda skotu, 

rod hladkých koní dobře vykrmen, 

se bez úrazu navrátil juž s hor, 

by v pohodlných stájích zimoval.

Zde bohat ční tvůj dům, jak panské sídlo; 

jest z pěkných trámců nově tesaný 

a řádně srouben podle krokvice; 

s mnohými okny stkví se útulný; 

pestrými znaky pomalován kol, 

moudrými průpovědmi, které poutník 

zde stana čte a smyslu jich se diví. 

Stauffacher. Ba ovšem řádně stesán dům i srouben,

žel, – půda, kde jsme stavěli, se chvěje. 

Gertruda. Co chceš tím říci, pověz, Wernere? 

Stauffacher. Pod touto lipou nedávno jak dnes 

jsem seděl vesel z všeho díla svého, 

když z Küssnachtu, ze svého hradu, fojt 

sem přijechal se svými ozbrojenci. 

Před tímto domem stanul udiven; 

leč rychle povstal jsem pln úslužnosti 

jak slušno, pánovi jsem vyšel vstříc, 

jenž v zemi císaře moc soudcovskou 

nám představuje. „Či je tento dům?“ 

se zavile ptal, neb to dobře věděl. 

Leč odvětil jsem s rychlou úvahou: 

Toť císaře jest, mého pána dům, 

a, pane fojte vašeho, mé léno. – 

On: „V zemi vládnu místo císaře, 

a nechci, aby sedlák stavěl domy 

dle zvůle své a svobodně si žil, 

tak jako byl by pánem v této zemi: 

To zabránit vám juž se opovážím.“ 

To řka pln vzdoru odsud odejel, 

já zůstal zde však s duší zarmoucenou 

o slovu dumaje, ten zlý jež pravil. 

Gertruda. Chceš, milý pane můj a manžele, 

od svojí ženy slyšet přímé slovo? 

Jsem dcera Iberga, moudrého muže, 

tím chlubím se. My sestry sedávaly 

předouce vlnu často v dlouhých nocích, 

kdy u otce se sešli náčelníci 

našeho lidu, kdy čtli pergameny 

všech starých císařů, o země blahu 

když přemítali v moudrém hovoru. 

Tu zachytla jsem mnohé chytré slovo, 

jak rozumný je myslí, dobrý chce, 

a tiše v srdci jsem je ukryla. 

…