Eduard Bass
Podpořte LD sdílením:
[1.1.1888-2.2.1946]
Životopis
Český novinář, publicista, reportér, humoristicko-satirický spisovatel, dramatik, autor písňových textů a kabaretiér, představitel demokratického proudu. Vlastním jménem Eduard Schmidt.
Eduard Bass se narodil v Praze první den roku 1888, jako syn majitele kartáčnické firmy na Smíchově. V roce 1905 ukončil studia na staroměstské obchodní akademii. Po prázdninách podnikl cestu na zkušenou do Belgie a po návratu šel studovat chemii na pražskou techniku a zároveň byl učněm ve firmě svého otce. Na podzim 1906 studoval dočasně na technice v Curychu. V letech 1906-1916, kdy pracoval jako obchodní zástupce otcovy firmy, podnikl nesčetné cesty do zahraničí. Navštívil Mnichov, Itálii, Berlín a Vídeň a všude ho ze všeho nejvíc zajímal svět kultury, zejména pak nejrůznější formy lidové zábavy, kabarety, šantány, tingltangly. Žil tak vlastně dvojí život – na jedné straně se snažil vyhovět otci, na straně druhé jeho srdce i mysl směřovaly jinam.
Již v roce 1907 začal Bass příležitostně vystupovat v Schöblově kabaretu v domě U Bílé labutě Na Poříčí, kde recitoval Gellnerovy a Šrámkovy básně (zde vznikl jeho pseudonym Bass, k čemuž ho inspiroval jeho hluboký hlas.). Od roku 1912 působil jako konferenciér v Lucerně a v letech 1913-1920 vystupoval v kabaretu Červená sedma. Zpočátku studentská zábava zde dosáhla výborné literární a divadelní úrovně. Bass se postupně stal recitátorem, hercem, zpěvákem, písničkářem, autorem a překladatelem kupletů a šansonů i autorem drobných próz a jednoaktovek.
Počátkem první světové války zkrachovala kartáčnická továrna v Hostivaři a tak se Bass mohl cele věnovat svému zájmu. Ze zdravotních důvodů byl ušetřen válečných útrap a byl písařem ve vojenské nemocnici na Hradčanech, odkud byl uvolňován na vystoupení. V té době se oženil se s herečkou a nadanou sochařkou Táňou Krykovou.
V letech 1916-1917 byl Bass zároveň ředitelem kabaretu Rokoko a psal do novin a časopisů: Nová doba, Právo lidu, Kopřivy, Humoristické listy apod. Po zániku Červené sedmy se svými spolupracovníky Jiřím Červeným a dalšími publikoval satirické kabaretní texty v edici Syrinx, kterou řídil, a v letech 1919-1920 redigoval satirický časopis Šibeničky.
Další dvě desetiletí života spojil Bass s Lidovými novinami, do jejichž redakce vstoupil roku 1921 a kde pracoval jako fejetonista, reportér, soudničkář, kulturní zpravodaj, divadelní kritik a autor tzv. rozhlásků. V létech 1933-1941 pak byl jejich šéfredaktorem. V Lidových novinách se sblížil s Karlem Poláčkem, bratry Čapkovými a dalšími. K jeho vynikajícím kolegům patřili i Rudolf Těsnohlídek, Ondřej Sekora, v Lidových novinách publikovali Vítězslav Nezval, František Halas, Konstantin Biebl a další. Rád se scházel se svými přáteli v pražském podniku Café Montmartre v domě U Tří divých mužů v Řetězové ulici.
Během okupace byl Eduard Bass nucen přerušit svou novinářskou činnost a věnoval se téměř výhradně spisovatelství, psal díla posilující české národní vědomí. Bassova dlouholetá a intenzivní láska k cirkusu vyústila na začátku II. světové války v rozhodnutí vytvořit románovou kroniku cirkusového podniku jako kolektivního díla lidí oddaných společné věci – Cirkus Humberto.
Na sklonku války zemřela Bassovi žena. Ihned po osvobození se stal znovu šéfredaktorem obnovených Lidových novin, které vycházely pod názvem Svobodné noviny. Pro nemoc však z redakce brzy odešel. Svůj poslední novinový článek napsal 28. října 1945. Ještě týž den ho stihla srdeční mrtvice.
Dílo
Původní díla
- Pegas k drožce připřažený, 1916
- Jak se dělá kabaret?, 1917
- Náhrdelník: Detektivní komedie o jednom aktu, 1917
- Fanynka a jiné humoresky, 1917
- Opuštěná, 1918
- Letáky, 1917-19, 1920
- Letohrádek Jeho Milosti a 20 jiných povídek z vojny vojenské i občanské, 1921
- Klapzubova jedenáctka, 1922 (anotace a ukázky)
- To Arbes nenapsal, Vrchlický nezbásnil…, 1930
- Jak rok běží, 1930
- Umělci, mecenáši a jiná čeládka, 1930
- Případ v čísle 128 a jiné historky, 1921
- Potulky pražského reportéra, 1929
- Šest děvčat Williamsonových, 1930
- Holandský deníček, 1930
- Divoký život Alexandra Staviského, 1934
- Čtení o roce osmačtyřicátém, 1940
- Potulky starou Prahou, 1921-1941
- Cirkus Humberto / Cirk Umberto, 1941 (anotace)
- Lidé v Maringotkách / Lidé z maringotek (Cirkusový Dekameron), 1942 (anotace)
- Kázáníčka, 1946
- Křižovatka u Prašné brány, 1947
- Příběh vodníka Pabla, 1947
- Prašivá ulice, 1949
Soubory
- Povídky, 1956
- Rozhlásky, 1957
- Pražské a jiné historie, 1968
- Na lodi za pohádkou, 1969
- Kukátko, 1970
- Kukátko
- Rozmarná vyprávění
- Staropražské motivy
- Postavy a siluety, 1971
- Moje kronika: Vzpomínky a korespondence, 1985
- Fušeři mezi námi a další sloupky
- Ze začátků našich železnic, 1941
- Pod kohoutkem svatovítským, 1942
- Malá skleněná gilotinka, 1999
Citáty
Ti, kteří nás milují, nemilují ty, jež my milujeme. Láska mezi lidmi není tedy nic harmonického. Krása je jen v představách. Ve skutečnosti to je jen boj o právo za každou cenu – na život a na smrt.
Ať už říkají cokoli, ve skutečnosti mají žáci i učitelé školu rádi: jsou tam přestávky.
Nejlepší obchod, jejž může mladý člověk provésti, jest dobře se oženit.
Láska se nedá měřit trváním. Z jednotek času rozhodují o ní ty nejkrásnější. Jediným okamžikem se prohrává nebo vítězí a jediná noc může mít pro lásku větší cenu než celý život.
Jedna je pro mne hrozná otázka: kde je moje místo? Ochotný ke všemu a všude diletant, nevím stále, co začít a co dělat. Myslím však, že jsem úlohu svou našel… Budu pojítkem, jedním z neznámých, kteří udržují pracovníky pohromadě.
Srdce praská velikášstvím, nikoliv velikostí.
Nešťastná láska není to nejhorší. To pravé neštěstí je nemilovat.
Eduard Bass