Jiří Wolker

Jiří Wolker byl český básník, člen Literární skupiny a Devětsilu. Byl nejnadanějším představitelem proletářské poezie. Narodil se roku 1900 v Prostějově, kde vystudoval gymnázium, poté studoval na přání svého otce (bankovního úředníka) práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky. Byl politicky činný v komunistické straně.

Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým tématem jeho básní. Seznámil se zde se Z. Nejedlým, S. K. Neumannem, K. Bieblem a V. Nezvalem. Sblížil se s brněnskou Literární skupinou, která vydával časopis Host. Díky sociálnímu reformismu se s Literární skupinou rozešel a vstoupil do revolučního seskupení komunistických umělců Devětsil, které však brzy opustil.

Wolker během studií onemocněl tuberkulózou, která se u něj projevovala již v dětství častými záněty mandlí, katary průdušek a problémy s játry a klouby. Léčil ji u moře i ve Vysokých Tatrách (v Tatranské Poljance), nakonec jí však v mladém věku 24 let podlehl.

Wolkerovu tvorbu lze zařadit do tzv. proletářské poezie, jejímž byl nejvýznačnějším představitelem. Největší vliv na něj měli Zdeněk Nejedlý a František Xaver Šalda. Wolkerovým nejslavnějším dílem je Těžká hodina. Jde o sbírku poezie, odrážející samotný básníkův život. Wolker zde vidí svět plný rozporů a protikladů, svět naplněný bídou a utrpením, který je třeba změnit. Období dospívaní nazývá básník “těžkou hodinou“, v níž vystupuje jako chlapec, jenž nemůže se světem sám nic udělat a je naprosto bezmocný. Wolker se v této pesimistické sbírce ztotožňuje s programem proletářského kolektivismu. Balady se odehrávají v městském prostředí, líčí zde špatné sociální poměry.

Další Wolkerovou sbírkou je Host do domu, která se zabývá lehčími tématy než Těžká hodina. Je rozdělena do tří částí: Chlapec, Ukřižované srdce, Host do domu a samostatného básnického útvaru – pásma Svatý kopeček. Wolkerův román Polární záře bohužel nebyl dokončen, po tomto básníkovi nám však zůstalo několik pohádek.

Wolker si v předtuše své brzké smrti napsal vlastní epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jež miloval svět, a pro spravedlnost jeho chtěl se bít, dřív však než mohl srdce své k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let!“

• Host do domu
• Těžká hodina, 1922 (anotace a ukázky)
• Polární záře (nedokončeno)
• Tři hry
1. Nemocnice
2. Hrob
3. Nejvyšší oběť
• Pohádky, 1921-1922
• O knihaři a básníkovi
• O milionáři, který ukradl slunce
• O kominíkovi
• Pohádka o listonošovi
• Pohádka o Jonym z cirkusu
• Proletářské umění, 1922
• Balady

Na básnících je, aby našli velikost doby.

Láska je na to, aby vedla, a čas je plamen očistný.

Smrt není zlá, co zlé je, to umírání je.

Člověk musí mít někoho rád; člověk je sám, ztratil se mezi lidmi.

Ztrácet lásku je krutější než ji ztratit, a ztrácet život je krutější než ztratit ho.

Lidé se chtějí sebe zmocniti. A nejvíce v lásce. Tím také svrchovaně trpí. Poznávají, že člověk je v jádru svobodný. Byť bychom jakkoli pevně drželi jeho srdce, nikdy tomu neuvěříme.

Lidé lidem dveře otevírají.

Láska je něco ničivého.

Jiří Wolker