Beaumont přišel osobně, večer před prvním zasedáním konference. „Jsem tu čistě neformálně, pane Clare,“ začal. „Chci vám jen vyjádřit osobní vděčnost za to, jak jste se zhostili své práce. Také jsem vám něco přinesl.“ Z „něčeho“ se vyklubal šek Ústřední banky na dohodnutou částku. Clare ho přijal, pokýval hlavou a položil šek na stůl.
„Předpokládám tedy, že vláda je s prokázanými službami spokojena.“
„To je pouhý eufemismus,“ ujistil ho Beaumont. „Abych k vám byl naprosto upřímný, nemyslel jsem si, že toho dokážete tolik. Vy jste asi opravdu mysleli na všechno. Callistanská delegace se právě projíždí po památkách v jedné z těch malých nádrží, které jste vyrobili. Jsou přímo nadšeni. Jen tak mezi námi, myslím, že na nadcházejícím jednání můžeme počítat s jejich hlasem.“
„Takže gravitační štíty pracují jedna radost?“
„Skvěle. Vlezl jsem si do nádrže, ještě než jim ji předali. Byl jsem lehký jako to příslovečné peříčko. Až příliš lehký – skoro se mi udělalo špatně jako v beztížném stavu.“ Na tváři se mu objevil sardonický úsměv. „Také jsem navštívil dianské pokoje. To zas bylo něco jiného.“
„Moc bych se nedivil,“ souhlasil Clare. „Dvouapůlnásobná přitažlivost je přinejmenším tíživá.“
„Úkol jste měli těžký, ale všechno dobře dopadlo. Ještě než odejdu, mám tu takovou maličkost. Už jsem ji prodiskutoval s doktorem O'Neilem, totiž, naše administrativa by možná chtěla jeho vynález využít i jinak. Aby se celá věc zjednodušila, bylo by záhodno, kdybyste se za Univerzální služby vzdal práv na O'Neilův efekt.“
Clare zamyšleně pohlédl na „Plačícího Buddhu“ a začal si cucat palec. „Ne,“ řekl pomalu. „Ne. To by bohužel bylo moc složité.“
„Proč ne?“ odtušil Beaumont. „Vyhnuli bychom se nezbytnému soudnímu prohlášení, a tím pádem i velké ztrátě času. Uznáváme vaše služby a jsme připraveni vám je kompenzovat.“
„Hmmm. Pane Beaumonte, vy jste plně nedocenil situaci. Mezi naší smlouvou s O'Neilem a vaší smlouvou s námi je jistý prostor. Požádal jste nás o jisté služby a jisté movitosti, s jejichž pomoci se tyto služby uskutečnily. My jsme vám tyto služby za úplatu poskytli. Vše v pořádku. Ovšem ze smlouvy s doktorem O'Neilem vyplývá, že po dobu jejího trvání je naším zaměstnancem. Výsledky jeho výzkumu a tedy i výhledné patenty jsou majetkem Univerzálních služeb.“
„Opravdu?“ podivil se Beaumont. „Doktor O'Neil má jiný dojem.“
„Doktor O'Neil se mýlí. A teď vážně, pane Beaumonte – požádali jste nás, abychom vyvinuli obléhací dělo, s nímž jste, obrazně řečeno, zastřelili komára. Vážně si myslíte, že my, obchodníci, dělo po první ráně zahodíme?“
„Asi ne. Co navrhujete?“
„Chceme gravitačního modulátoru využít komerčně. Mám takový dojem, že na Marsu bychom za jisté adaptace dostali slušný obolus.“
„Ano, ano, to asi dostali. Budu k vám brutálně upřímný, pane Clare. Není to možné. Veřejný zájem vyžaduje, aby se využití patentu omezilo na pozemšťany. Vláda musí zasáhnout a udělat z něj vládní monopol.“
„Už jste přemýšleli, jak si zajistit O'Neilovo mlčení?“
„Ne, ve světle nových okolnosti ne. Co byste si představoval?“
„Akciovou společnost, v níž by měl balík akcií a byl jejím prezidentem. Jeden z našich bystrých mladíků by byl předsedou správní rady.“ Clare pomyslel na Carsona. „Akcií bude pro každého dost,“ nadhodil a zadíval se na Beaumonta.
Beaumont vějičku nevzal na vědomí. „Předpokládám, že ta akciovka by byla smluvně svázána s vládou – jejím jediným zákazníkem?“
„Tak nějak.“
„Hmm… ano, to vypadá rozumně. Možná bych si měl promluvit s doktorem O'Neilem.“
„Poslužte si.“
Beaumont se s O'Neilem spojil a tiše s ním rozmlouval. Abychom byli přesnější, Beaumont mluvil tiše. O'Neil měl tendenci do mikrofonu řvát. Clare poslal pro Francise i Grace a vysvětlil jim, co se stalo.
Beaumont se obrátil od obrazovky. „Pan doktor chce s vámi mluvit, pane Clare.“
O'Neil si ho změřil ledovým pohledem. „Co znamenají všechny ty fráze, které jsem teď musel poslouchat? Co to má znamenat, že O'Neilův efekt je ve vašem vlastnictví?“
„Měl jst…
