„Moji milí géniové,“ ozval se Clare trpce, „tak jste mě do toho dostali.“
„Už dlouho chci zpátky do terénu,“ řekla Grace.
„Ať se naši lidi dají do práce na všem kromě toho problému s gravitací,“ navrhl Francis. „To je jediný háček, zbytek je rutina.“
„Máš pravdu,“ přitakal Clare, „jen doufám, že se ti ten oříšek podaří rozlousknout. Jestli ne, tak jsme vyhodili komínem spoustu peněz za přípravné práce, které nám nikdo neproplatí. Koho si vezmeš? Grace?“
„Asi,“ řekl Francis. „Do deseti počítat umí.“
Grace ho zpražila pohledem. „Šanci Francisi, občas lituji, že jsem si tě vzala.“
„Nechte si to na doma, buďte tak hodní,“ varoval je Clare. „Odkud začneš?“
„Najdeme člověka, který toho o gravitaci ví nejvíc,“ rozhodl se Francis. „Grace, zařiď mi spojení s doktorem Kratwohlem.“
„Provedu,“ odpověděla mu od ovládacího panelu stereoobrazovky. „Tohle je na naší práci skvělé. Člověk sám nemusí nic znát, musí jen vědět, kde to najít.“
Doktor Kratwohl byl stalým zaměstnancem Univerzálních služeb. Neměl žádné specifické povinnosti. Společnost si ho cenila natolik, že mu zařídila život v pohodlí a poskytla neomezené konto na nákup vědeckých periodik a účast na konferencích, jež učenci čas od času pořádají. Doktoru Kratwohlovi chyběla tvrdošíjná posedlost badatele; byl rozeným diletantem.
Čas od času se ho na něco zeptali. Vyplatilo se to.
„Zdravím vás, drazí přátelé!“ Z obrazovky se na ni usmíval jemný obličej doktora Kratwohla. „To byste nevěřili, na co jsem přišel v posledním čísle časopisu Nature. Taková zábavná maličkost, úplně nový pohled na Brownleeho teorii…“
„Zadržte, doktore,“ skočila mu do řeči. „Máme trošičku naspěch.“
„Ano, zlato?“
„Kdo toho ví nejvíc o gravitaci?“
„Jak to myslíte? Chcete astrofyzika, nebo potřebujete o věci pojednat z hlediska teoretické mechaniky? V prvním případě je vaším člověkem nejspíš Farquarson.“
„Chci vědět, jak to všechno funguje.“
„Takže teorie pole? V tom případě na Farquarsona zapomeňte. On se hlavně zabývá deskriptivní balistikou. Práce doktora Juliana je v tomto oboru autoritativní, ne-li definitivní.“
„Jak se s ním můžeme spojit?“
„Nemůžete. Chudák doktor před rokem umřel. Je to velká ztráta.“
Grace se ovládla a neřekla mu, jak velká ztráta to je. „Kdo pokračuje v jeho šlépějích?“
„Co? Aha, vy mluvíte obrazně. Rozumím, chcete po mně jméno člověka, který je v současnosti největší kapacitou v oboru. O'Neil, řekl bych.“
„Kde je?“
„To budu muset zjistit. Znám ho jen od vidění… dá se s ním jen těžko vyjít.“
„Najděte ho, prosím. Mohl byste nám zatím říct, o co běží?“
„Zkuste mladého Carsona v technologické divizi. Zajímal se o tyhle věci ještě předtím, než nastoupil k nám. Je to inteligentní mladík – mnohokrát jsem si s ním zajímavě popovídal.“
„Díky, doktore, promluvím si s ním. Jakmile O'Neila vypátráte, zavolejte do šéfovy kanceláře. A pospěšte si,“ vybídla ho a přerušila spojení.
Carson souhlasil s Kratwohlovým závěrem, ale neskrýval své pochybnosti. „O'Neil je arogantní a neochotný. Pracoval jsem pod ním. Ovšem o teorii pole a struktuře vesmíru ví určitě víc než kdokoli jiný.“
Přibrali Carsona do kroužku zasvěcených a vysvětlili mu problém. Přiznal, že on sám řešení nevidí. „Možná že si to příliš komplikujeme,“ začal Clare. „Mám pár nápadů. Když tak mě opravte, Carsone.“
„Jen do toho, šéfe.“
„Nuže, gravitační zrychlení je způsobeno přítomností tělesa o velké hmotnosti. Normální zemská gravitace je důsledkem hmotnosti Země. Co by se tedy stalo, kdybychom nad jeden bod zemského povrchu umístili nějaké velké těleso? Nevyrovnala by jeho přitažlivost gravitaci Země?“
„Teoreticky ano, ale muselo by to být zatraceně velké těleso.“
„Na tom nezáleží.“
„Vy mi nerozumíte, šéfe. Abychom v daném bodě plně vyvážili zemskou přitažlivost, potřebovali bychom stejně velkou planetu, která by se Země v daném bodě dotýkala. My ovšem nechceme přitažlivost vyrovnat úplně, jen ji snížit, což je pro nás výhodnější. Potřebujeme menší těleso, jež by mělo těžiště blíže danému bodu než Z…
