5. kapitola
Soudce Lankershim trpělivě vyslechl závěrečná slova mnohomluvného advokáta a pak řekl: „Námitky se zamítají. Máte deset dnů k podání vyjádření.“
Podíval se na hodiny. „S dnešním programem jsme tím hotovi. Ještě tu máme jeden případ, který jsem si nařídil až na teď. Jde o stanovení výše kauce v trestní věci Stát Kalifornie kontra Fennerová.“
Vincent Colton řekl: „Státní zastupitelství je o tom připraveno jednat, Vaše Ctihodnosti.“
Soudce Lankershim řekl: „Přišel pan Jackson z kanceláře pana Masona… Ale vidím, že pan Mason je tu osobně. Jste připraven jednat, pane Masone?“
„Prosím, Vaše Ctihodnosti.“
„Oč tedy jde?“ zeptal se soudce. „Máme tu mladou ženu, obviněnou z krádeže. Pokud mi pan Jackson případ vylíčil, není pravděpodobné, že by se pokusila o útěk. Má bankovní konto, vlastní jachtu a…“
„Ty peníze by mohla z banky vyzvednout přes noc,“ pronesl úsečně Colton. „Její jachta je malá a stará, velmi pochybné ceny. Pokud vím. Fennerová nebyla dosud trestána, ale skutečnost je taková, že vnikla v noci do domu, vetřela se mezi pozvané hosty a ukradla šperky v ceně asi padesáti tisíc dolarů. Propustit ji na svobodu na běžnou kauci, na nějakých pět nebo deset tisíc dolarů, by jí prostě umožnilo ty šperky odprodat a vydělat čistých čtyřicet tisíc dolarů.“
„To je hloupost,“ řekl Mason.
„Okamžik, pane Masone,“ přerušil ho soudce. „Budete mít možnost vyložit nám své stanovisko. Pokračujte, pane náměstku.“
„Tak to asi vypadá v hrubých rysech,“ řekl Colton. „Máme dojem, že v tomto případě by kauce měla být aspoň tak vysoká jako cena ukradených hodnot.“
„Policie žádnou z odcizených věcí nenašla?“
„Nikoli, Vaše Ctihodnosti.“
Soudce Lankershim chvíli přemýšlel a pak se přes obrubu brýlí podíval na Perryho Masona. „Nuže, jak se na to díváte vy, pane Masone? Myslím, že vaše stanovisko v podstatě znám. Pan Jackson mě o případu velmi důkladně informoval, když mě navštívil v kanceláři. Pan Colton uvedl, že potřebuje čas k ověření nějakých dalších důkazů.“
Mason řekl: „Předně se domnívám, že šperky v ceně padesát tisíc dolarů odcizeny nebyly. Domnívám se, že vůbec žádné šperky nebyly odcizeny.“
„Rozumím,“ řekl Colton výsměšně. „Pan Alder, velmi vážený občan, si libuje v očerňování nevinných. To tvrdíte vy, že?“
„Snad vás to překvapí, ale tvrdím to,“ řekl Mason. „Přál bych si pouze, aby pan Alder sestavil seznam šperků, o nichž prohlašuje, že mu byly odcizeny.“
„Požádal jsem ho, aby takový seznam pořídil,“ odpověděl Colton.
„A předložil vám ho?“
„Ano.“
„Pod přísahou?“
„Toho není zatím třeba. Pan Alder bude vypovídat až u soudu.“
„Kde je teď?“
„Sestavuje ten seznam v mé kanceláři.“
Mason řekl: „Kdy s ním bude hotov, co myslíte?“
„Nevím, je to seznam s mnoha položkami.“
„Rád bych viděl aspoň některé,“ řekl Mason. „A také bych byl rád, kdyby mi konečně vyložil, jak přišel na tu cifru padesát tisíc dolarů.“
„Vyloží to, až k tomu bude čas.“
„To už je teď, chce-li znemožnit, aby té mladé ženě byla stanovena kauce v rozumné výši.“
Mason se obrátil k soudci: „Jde o kultivovanou mladou ženu s dobrou pověstí. Vaše Ctihodnosti. Kdybyste ji viděl, jistě byste sám okamžitě poznal, že tu jde o nějaké nedorozumění. Nemluvil jsem s ní dosud tak podrobně, abych věděl o všem co svědčí v její prospěch. Pokud vím, jediným důkazem proti ní je ručník, který má značku z prádelny a byl nalezen poblíž místa činu. Je evidentní, že pachatel, který dokáže ukrást šperky za padesát tisíc, by dokázal ukrást také ručník. Velice však pochybuji, že nějaké šperky v této ceně byly vůbec odcizeny. Mám za to, že okradený řekl policii ukvapený odhad, a troufám si tvrdit, že kdyby teď pan Colton zatelefonoval do své kanceláře, zjistil by, že pan Alder nejenže sestavuje seznam s neobyčejnými potížemi, ale že vůbec není schopen uvést alespoň některý z odcizených šperků.“
„To je ale nesmysl,“ řekl Colton.
Mason řekl: „Proč se máme zatěžovat hromadou nějakých místopřísežných prohlášení? Stojíme před soudem, který je ochoten celou věc projedn…
