Maska

Edgar Wallace

69 

Elektronická kniha: Edgar Wallace – Maska (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wallace20 Kategorie:

Popis

Edgar Wallace: Maska

Anotace

Edgar Wallace – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu

The Ringer

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Maska“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

10. kapitola

Moric Meister měl ještě čas zavřít rychle víko krabice, vstrčit ji zpět do pokladny a zavřít ji, než otevřel dveře. Přes jeho železné nervy byla jeho bledá tvář stažená a bílá a rovněž jeho duch jevil známky duševního napětí, když se Alan objevil. Tentokrát to byl Johnny, kdo se rychle vzpamatoval.

„Tedy, Wembury,“ řekl s nuceným smíchem. „Zdá se, že se mi nepodaří vyhnout se vám.“

V chování obou mužů byl patrný poplach, smrtelný úlek, cosi z bezdechého děsu. Jaké tajemství je spojovalo? Alan byl překvapen vzezřením, které jako by volalo jazykem mosazného zvonu: viníci!

„Slyšel jsem, že tu je Lenley,“ řekl, „a protože jsem ho chtěl vidět –“

„Chtěl jste mě vidět?“ opakoval Johnny a jeho tvář sebou škubala. „Proč, u čerta, byste mě chtěl vidět?“

Wembury si byl dobře vědom, že ho Meister bedlivě pozoruje. Chytrému právníkovi neušel ani pohyb, ani posunek, ani výraz. Čeho se obávali? Alan se divil a jeho srdce kleslo, když pohlédl mimo ně a uviděl Mary u jejího psacího stroje, naprosto netušící nějaké zlo.

„Znáte lady Darnleighovou, že ano?“ zeptal se.

Johnny Lenley němě přisvědčil.

„Před několika týdny přišla o drahocennou šňůru perel,“ pokračoval Alan, „a celý případ byl svěřen mně.“

„Vám?“ Moricovo zvolání bylo úplně bezděčné.

Alan přikývl.

„Myslel jsem, že o tom víte. Moje jméno se objevilo v novinách ve spojení s tímto pátráním. Předal jsem teď celý případ inspektorovi Burtonovi a ten mi dnes píše, abych osvětlil malou příhodu, která mu leží v hlavě.“

Mary opustila psací stroj a přistoupila k jejich skupině.

„Malou příhodu, která mu leží v hlavě?“ opakoval Johnny mechanicky. „A co to je za malou příhodu?“

Wembury váhal položit otázku v dívčině přítomnosti.

„Chce vědět, co vás přivedlo nahoru do pokoje lady Darnleighové.“

„To jsem už přece řekl a mám za to, že to věc vysvětluje zcela přirozeně,“ odsekl Johnny.

„Že jste měl dojem, že jste nechal klobouk a kabát v prvním poschodí? Máme informace, že vám jeden z lokajů řekl, když jste šel po schodech, že všechny kabáty a klobouky jsou v přízemí.“

Johnny Lenley se vyhnul jeho očím.

„Nevzpomínám si,“ řekl. „Nebyl jsem té noci docela v pořádku. Sešel jsem dolů ihned, jakmile jsem zpozoroval svůj omyl. Je snad naznačováno, že o té loupeži něco vím?“ Jeho hlas se trochu chvěl.

„Ovšem, že není naznačována žádná taková možnost,“ řekl Wembury s úsměvem. „Ale musíme shánět zprávy všude, kde jen můžeme.“

„Nevím nic o celé krádeži – dozvěděl jsem se o ní, až když jsem četl ranní noviny a –“

„Ale, Johnny,“ vyhrkla Mary bez dechu, „řekl jsi mi, když jsi přišel domů, že byla –“ Její bratr ji umlčel pohledem.

„Bylo to až dva dny potom, vzpomeň si, má drahá,“ řekl pomalu a s rozvahou. „Přinesl jsem noviny k tobě do pokoje a říkal jsem ti o té loupeži. Nemohl jsem s tebou mluvit té noci, protože jsem tě vůbec neviděl.“

Alan chvíli čekal se zatajeným dechem, co chce děvče odpovědět, ale s hroznou námahou se přemohla. Její líce ztratily všechnu barvu a v jejích očích bylo tolik bolesti, že se na ni neodvážil déle hledět.

„Ovšem, Johnny, vzpomínám si… pamatuji si to,“ řekla otupěle. „Jak hloupé ode mě –“

Nastala trapná pomlčka.

Alan hleděl dolů na otřelý koberec. Ruku měl v kapse kabátu – a pěst zaťatu.

„Dobře,“ řekl konečně. „To, myslím, Burtonovi postačí. Lituji, že jsem vás vyrušoval.“

Nepohlédl na dívku. Jeho ztuhlé oči byly upřeny na Johnnyho Lenleye.

„Proč nepodniknete malou cestu do ciziny, Johnny?“ promluvil namáhavě. „Nevypadáte tak dobře, jak byste měl.“

Pod jeho pohledem sebou Johnny neklidně pohnul.

„Anglie je pro mě dost dobrá,“ odpověděl umíněně. „Čím jste, Wembury – rodinným lékařem?“

Alan se odmlčel.

„Ano,“ řekl konečně. „Myslím, že to odpovídá mému případu.“ A s krátkou úklonou odešel.

Mar…