Celá e-kniha Tragédie o třech dějstvích ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
10. kapitola
Oliver Manders
V advokátní kanceláři firmy Speier & Ross ohlásil pan Satterthwaite, že by rád mluvil s Oliverem Mandersem, a poslal mu svou navštívenku.
Zanedlouho byl uveden do malé místnosti, kde za psacím stolem seděl Oliver.
Mladý muž vstal a podal mu ruku.
„To je od vás hezké, že jste za mnou přišel, pane,“ pravil. Z jeho tónu znělo: „Musím tohle říct, ale ve skutečnosti je to zatracená otrava.“
Pan Satterthwaite se však tak snadno odbýt nedal. Posadil se, zamyšleně se vysmrkal, a pokukuje přes kapesník, řekl:
„Četl jste dnešní ranní zprávy?“
„Myslíte novou finanční situaci? No dolar...“
„Ale o dolary nejde,“ přerušil ho pan Satterthwaite. „Jde o tu smrt. O výsledek exhumace v Loomouthu. Babbington byl otráven – nikotin -“
„Á tak – ano, četl jsem to. To naši energickou Egg potěší. Vždycky tvrdila, že je to vražda.“
„Vás to ale nezajímá?“
„Nemám tak primitivní vkus. Koneckonců vražda –,“ pokrčil rameny. „Násilná a neumělecká.“
„Ne vždycky neumělecká,“ řekl pan Satterthwaite.
„Ne? Nu, možná že ne.“
„Přijde na to, kdo vraždu spáchá, že? Vy například, jak jsem přesvědčen, byste vraždu spáchal velmi umělecky.“
„Je od vás hezké, že to říkáte,“ pravil Oliver protahuje slova.
„Ale upřímně řečeno, milý hochu, nemám velké mínění o té vaší předstírané nehodě. A mám za to, že policie také.“
Chvilku bylo ticho – pak na zem upadlo pero.
Oliver řekl: „Promiňte, ale já vám dobře nerozumím.“
„Mám na mysli vaše dost neumělecké představení v Melfortském opatství. Rád bych jen věděl – proč jste to udělal.“
Nastalo další ticho, pak Oliver pravil: „Říkáte – že policie má podezření?“
Pan Satterthwaite přikývl.
„Vypadá to trochu podezřele, nemyslíte?“ zeptal se mile. „Ale snad máte dokonalé vysvětlení.“
„Vysvětlení mám,“ odpověděl Oliver. „Jestli je ale dobré, nevím.“
„Necháte mě to laskavě posoudit?“
Po krátkém mlčení Oliver řekl: „Přijel jsem tam – i s tou nehodou – na vlastní návrh sira Bartholomewa.“
„Cože?“ užasl pan Satterthwaite.
„Trochu divné, že? Dostal jsem od něj dopis, v němž mi navrhoval, abych předstíral nehodu a požádal o pohostinství. Psal, že své důvody nemůže uvést v dopise, ale že mi je při první příležitosti vysvětlí.“
„A vysvětlil je?“
„Ne, nevysvětlil... Dostal jsem se tam právě před večeří. Neměl jsem možnost mluvit s ním o samotě. A ke konci večeře – zemřel.“
Z Oliverova chování zmizela únava. Tmavé oči se upíraly na pana Satterthwaita. Zdálo se, že pozorně zkoumá, jakou reakci jeho slova vyvolala.
„Máte ten dopis?“
„Ne, roztrhal jsem ho.“
„Škoda,“ poznamenal suše pan Satterthwaite. „A policii jste nic neřekl?“
„Ne, všechno se to zdálo – no, dost neuvěřitelné.“
„Je to neuvěřitelné.“
Pan Satterthwaite potřásl hlavou. Napsal Bartholomew Strange takový dopis? Nevypadalo to na něj. Historka měla melodramatický přídech, který neodpovídal lékařovu veselému realismu.
Pohlédl na mladého muže. Oliver ho stále pozoroval. Pan Satterthwaite si pomyslel: „Chce vidět, jestli jsem to spolkl.“
Zeptal se: „A sir Bartholomew neudal pro svou žádost vůbec žádný důvod?“
„Žádný.“
„Podivná historie.“
Oliver mlčel.
„Přesto jste jeho vyzvání uposlechl?“
V Oliverově chování se znovu objevila únava.
„Připadalo mi to příjemně nekonvenční. A musím přiznat, že jsem byl zvědavý.“
„Ještě něco jiného?“ zeptal se pan Satterthwaite.
„Co myslíte tím něco jiného, pane?“
Pan Satterthwaite doopravdy nevěděl, co tím myslí. Vedl ho nejasný instinkt.
„Myslím, jestli tu není ještě něco jiného, co by mohlo svědčit – proti vám?“
Chvíli bylo ticho. Pak mladý muž pokrčil rameny.
„Asi bych to taky měl upřímně přiznat. Ta ženská nejspíš nebude držet jazyk za zuby.“
Pan Satterthwaite se tázavě podíval.
„Bylo to druhý den ráno po tom, co byl otráven. Mluvil jsem s tou ženskou, co si říká Anthony Astor. Vytáhl jsem peněženku a něco mi z ní vypadlo. Zvedla to a podala mi to.“
„A co bylo to něco?“
„Bohužel se na to podívala, než mi to vrátila. Byl to výstřižek z novin o nikotinu – jaký je to smrtelný…
