Celá e-kniha Tragédie o třech dějstvích ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
2. kapitola
Sluha zmizel
Sir Charles a pan Satterthwaite seděli v pracovně plukovníka Johnsona. Policejní ředitel byl statný muž červených tváří s hlučným vojáckým hlasem a srdečným chováním.
Přivítal pana Satterthwaita se zjevnou radostí a byl zřejmě potěšen, že poznává slavného Charlese Cartwrighta.
„Moje paní chodí hodně do divadla. Je vaší nadšenou obdivovatelkou. Já sám mám rád dobrou hru – dobrou poctivou hru – ale některé ty věci, co teď hrajou – fuj!“
Sir Charles, vědom si správnosti tohoto soudu – on sám „odvážné“ hry nikdy neuváděl – patřičně odpověděl se vším svým přirozeným šarmem. Když se konečně zmínili o předmětu své návštěvy, plukovník Johnson jim přeochotně pověděl všechno, co věděl.
„Říkáte, že to byl váš přítel? To je smutné – moc smutné. Ano, byl tady velmi oblíbený. O jeho sanatoriu se mluví s velkou chválou a sir Bartholomew byl zřejmě jak skvělý chlapík, tak prvotřídní lékař ve svém oboru. Laskavý, štědrý, všude kolem oblíbený. Poslední člověk, kterého by někdo chtěl zavraždit, mysleli byste si – a ono to na vraždu vypadá. Nic neukazuje na sebevraždu a zdá se, že je tu vyloučena jakákoli nehoda.“
„My jsme se Satterthwaitem právě přijeli z ciziny a mohli jsme si v novinách přečíst jen neúplné zprávy,“ řekl sir Charles.
„A samozřejmě chtěli byste o tom všechno vědět. Povím vám přesně, jak to vypadá. Není myslím pochyb o tom, že hledat musíme sluhu. Byl nový – sir Bartholomew ho měl jen čtrnáct dní a po vraždě se okamžitě ztratil – beze stopy zmizel. To vypadá trochu podezřele, ne? Co říkáte?“
„Nemáte ponětí, kam odjel?“
Plukovníkova přirozeně rudá tvář zrudla ještě víc. „Nedbalost z naší strany, myslíte si asi. Přiznávám, že to skoro tak vypadá. Samozřejmě že byl ten chlapík pod dohledem – zrovna jako všichni ostatní. Odpověděl na naše otázky zcela uspokojivě – udal londýnskou zprostředkovatelnu, která mu našla tohle místo. Poslední zaměstnavatel, sir Horace Bird. Odpovídal velmi zdvořile, nejevil žádné známky strachu. Hned nato zmizel – a dům byl hlídán. Pustil jsem se do svých lidí, ale oni přísahají, že ani na chvilku nezamhouřili oko.“
„Velmi pozoruhodné,“ řekl pan Satterthwaite.
„Nehledě na všechno ostatní je to pěkná hloupost takhle utéct,“ zamyšleně pronesl sir Charles. „Věděl, že není v podezření. Tím, že upláchl, upoutal na sebe pozornost.“
„Přesně tak. A nemá naději, že unikne. Jeho popis jsme dali do oběhu. Je jen otázka dní, než ho seberou.“
„Velmi zvláštní,“ poznamenal sir Charles. „Nerozumím tomu.“
„Důvod je dost jasný. Ztratil nervy. Dostal najednou vítr.“
„Copak by člověk, který měl odvahu dopustit se vraždy, neměl odvahu zůstat pak klidně na místě?“
„Přijde na to. Přijde na to. Znám zločince, většina jich jsou zbabělci. Myslel si, že je v podezření, a pláchnul.“
„Ověřili jste si, co o sobě řekl?“
„Samozřejmě, sire Charlesi. To je obvyklý postup. Londýnská zprostředkovatelna jeho výpověď potvrdila. Měl písemné doporučení od sira Horace Birda, který ho velmi chválí. Sir Horace sám je ve východní Africe.“
„Takže doporučení mohlo být paděláno?“
„Správně,“ řekl plukovník Johnson a usmál se na sira Charlese se spokojeným výrazem učitele, který chválí chytrého žáka. „Poslali jsme siru Horacovi telegram, ale může to chvilku trvat, než dostaneme odpověď. Je na safari.“
„Kdy ten člověk zmizel?“
„Ráno po smrti sira Bartholomewa. U večeře byl přítomen lékař – sir Jocelyn Campbell – tak trochu toxikolog, jak jsem se dozvěděl, on a Davis (místní lékař) došli k stejnému závěru a ihned dali zavolat naše lidi. Vyslechli jsme tu noc všechny. Sluha Ellis šel jako obvykle do svého pokoje, a ráno už tu nebyl. V posteli zřejmě nespal.“
„Vyklouzl pod pláštěm noci?“
„Vypadá to tak. Jedna z dam – slečna Sutcliffová, ta herečka – asi ji znáte, ne?“
„Zajisté, velmi dobře.“
„Slečna Sutcliffová přišla s domněnkou, že ten člověk odešel z domu tajnou chodbou.“ Omluvně se vysmrkal. „Je to jako v románě Edgara Wallace, ale zdá se, že něco takového tam je. Sir Bartholomew byl na tu chodbu…