11
„Je to špatné, Rhyme.“
Amélie Sachsová stála ve dveřích bytu 1J v srdci Háčkovaného města a mluvila do mikrofonu na tyčince.
Lon Sellitto během dopoledne nařídil všem dispečerům na Centrále, aby ho okamžitě informovali o veškerých vraždách v New Yorku. Jakmile přišlo hlášení o této konkrétní vraždě, dospěli vyšetřovatelé k závěru, že jde o Kejklířovo dílo: jedním z vodítek jim přitom byl záhadný způsob, jímž se vrah dostal do mužova bytu. Naprosto spolehlivý ukazatel však představovala skutečnost, že vrah rozbil oběti hodinky - stejně jako v případě oné studentky během dnešní první vraždy.
Pokud se oba činy něčím lišily, pak to byla příčina smrti. Právě ona přiměla Sachsovou k poznámce směrem k Rhymovi. Zatímco Sellitto udílel rozkazy detektivům a policistům na chodbě, Sachsová ohledávala oběť - mladého muže jménem Anthony Calvert. Ten nyní ležel na zádech na konferenčním stolku v obývacím pokoji, všechny končetiny měl roztažené a připoutané k nohám stolu. Jeho břicho bylo rozřezáno až kamsi k páteři.
Sachsová popsala rozsah zranění Rhymovi.
„Jo,“ prohlásil kriminalista nevzrušeně. „To sedí.“
„Sedí?“
„Řekl bych, že to odpovídá kouzelnickému motivu. U první vraždy to byly provazy. A teď je to přeřezání člověka napůl.“ Zvýšil hlas a zavolal na někoho v pokoji, pravděpodobně na Karu: „Je to přece kouzelnický trik, že jo? Přeřezat někoho vejpůl.“ Odmlčel se a znovu oslovil Sachsovou: „Říká, že jde o klasické iluzionistické číslo.“
Sachsová si uvědomila, že Rhyme má pravdu; pohled na mrtvolu ji však šokoval, takže si nedokázala dát obě vraždy do souvislosti.
Iluzionístický trik…
Pojem „absurdní znetvoření“ by to vystihl lépe.
Zůstaň nad věcí, říkala si v duchu. Seržantka by zůstala nad věcí.
Vtom ji něco napadlo. „Rhyme, myslíš…“
„Co?“
„Myslíš, že byl ještě naživu, když pachatel začal řezat? Ruce má roztažené a přivázané k nohám od stolu.“
„Myslíš jako, že nám oběť mohla zanechat nějaké vodítko ohledně totožnosti pachatele? To je dobré.“
„Ne,“ řekla Sachsová tiše. „Myslím na jeho bolest.“
„Aha. Jo tak.“
Jo tak…
„To nám prozradí krevní testy.“
Vtom si Sachsová všimla velké rány po úderu tupým předmětem na Culvertově spánku. Tato rána příliš nekrvácela, což naznačovalo, že srdce oběti přestalo tlouci brzy poté, co jí vrah prorazil lebku.
„Ne, Rhyme, vypadá to, že řezal až potom.“
Matně slyšela, jak kriminalista promlouvá k Thornovi a poroučí mu, aby zapisoval údaje na důkazní tabuli. Říkal ještě něco jiného, ale Sachsová mu již nevěnovala pozornost. Pohled na oběť se jí držel zuby nehty a nechtěl se jí pustit. Tohle si však Sachsová přála. Jistě, dokázala „opustit své mrtvé“ - přesně tak, jak to musí činit všichni policisté ohledávající místa činu - a bylo jí jasné, že za okamžik to také udělá. Přesto cítila, že smrt si zaslouží alespoň okamžik poklidu. Sachsová ho obětem nedopřávala ze smyslu pro spiritualitu či z nějaké abstraktní úcty k zemřelým. Ve skutečnosti to dělala kvůli sobě, aby její srdce neztvrdlo v kámen, což se lidem s jejím povoláním stávalo snad až příliš často.
Uvědomila si, že na ni Rhyme mluví. „Cože?“ zeptala se.
„Ptal jsem se, jestli jsi našla nějaké zbraně.“
„Zatím ani stopu. Ale ještě jsem nezačala s ohledáním.“
Seržant a uniformovaný policista obestoupili ve dveřích Sellitta. „Mluvil jsem se sousedy,“ řekl jeden z nich. Kývl směrem k tělu a pak na ně upřel šokovaný pohled. Sachsová měla dojem, že tenhle masakr ještě neviděl zblízka.
„Zavražděný byl příjemný a tichý. Všichni ho měli rádi. Byl to gay, ale nedopouštěl se žádných výstřelků. Nějakou dobu už žil bez partnera.“
Sachsová přikývla a řekla do mikrofonu: „Zdá se, že pachatele neznal, Rhyme.“
„Což jsme ovšem nepředpokládali, že ne?“ opáčil kriminalista. „Kejklíř to bere podle něčeho jiného - ať už je to, co chce.“
„Čím se živil?“ zeptala se Sachsová policistů.
„Pracoval jako maskér a stylista v jednom divadle na Broadwayi. V uličce jsme našli jeho kufřík. Lak na vlasy, líčidla, štětečky…“
Sachsová přemýšlela, j…
