Lady Susan

24

Paní Catherine Vernonová

pro Lady De Courcyovou

Churchhill

Drahá matko,

když jsem odesílala poslední dopis, nepředstavovala jsem si, že ono rozkošné vzrušení, které jsem prožívala, se tak rychle změní ve smutný opak. Můj smutek, že jsem Vám vůbec psala, nebude nikdy dostatečně velký. Kdo by však mohl předpokládat, co se stane?

Milá matko, veškerá naděje, jíž jsem se těšila před pouhými dvěma hodinami, je pryč. Hádka mezi Lady Susan a Reginaldem byla urovnána a vše je, jak bylo dřív. Jediná věc je na dobré cestě. Sir James Martin odjel. Na co se nyní můžeme těšit? Jsem opravdu zklamaná.

Reginald byl už jednou nohou ze dveří a měl připraveného koně. Kdo by si pomyslel, že by ještě k něčemu mělo dojít? Přibližně půl hodiny jsem očekávala, že odjede každou chvilku. Poté, co jsem Vám odeslala dopis, jsem zašla za panem Vernonem a hovořila s ním o celé záležitosti s tím, že hned vyhledám Frederiku, již jsem neviděla od snídaně. Potkala jsem se s ní na schodech a neuniklo mi, že pláče.

„Milá teto,“ řekla mi, „pan De Courcy odjíždí a vše je jen moje chyba. Určitě se na mě musíte zlobit, ale neměla jsem ani ponětí, že by to mohlo dopadnout takhle.“

„Drahoušku,“ odvětila jsem, „nemusíš se mi vůbec omlouvat. Měla bych naopak v duchu děkovat každému, kdo by pomohl nasměrovat mého bratra na cestu domů, protože vím, jak moc si ho otec přeje opět vidět. Ale co jsi vlastně provedla, že k tomu došlo?“

Tváře jí zčervenaly, když odpovídala: „Byla jsem tak nešťastná ze situace se Sirem Jamesem, že jsem hledala jakékoli řešení. Vím, že jsem provedla něco velmi špatného, ale nemáte ani tušení o mém trápení; a matka mi nakázala, abych o tom s Vámi ani se strýcem nikdy nemluvila a…“

„Takže jsi promluvila s mým bratrem, aby se do celé věci vložil,“ pokračovala jsem, abych ji ušetřila dalšího vysvětlování.

„Ne, ale napsala jsem mu dopis. Vstala jsem dnes ráno ještě před svítáním a strávila nad ním dvě hodiny. Když jsem dopsala, pomyslela jsem si, že stejně asi nebudu mít dost odvahy, abych dopis předala. Když jsem však šla po snídani zpátky do pokoje, potkala jsem pana De Courcyho na chodbě. Věděla jsem, že vše závisí právě na tom jediném okamžiku, a rychle mu dopis podala. Byl tak duchapřítomný, že si ho okamžitě vzal. Neodvážila jsem se mu ani podívat do očí a hned jsem utekla. Měla jsem takový strach, že jsem mohla stěží dýchat. Milá teto, ani netušíte, jak hrozné neštěstí mě potkalo.“

„Frederiko,“ odpověděla jsem, „měla jsi mi dávno říct o svých strastech. Našla bys ve mně přítelkyni, která je vždy ochotna pomoci. Máš pocit, že bychom se se strýcem zachovali k tvým problémům hůře než můj bratr?“

„O vaší laskavosti jsem nepochybovala,“ pronesla a opět se zarděla, „ale myslela jsem si, že pan De Courcy dokáže matku přesvědčit. Mýlila jsem se však. Velice se pohádali, a proto odjíždí. Matka mi to nikdy neodpustí a teď na tom budu ještě hůř než předtím.“

„To určitě ne,“ odvětila jsem. „V tomto případě nemůže ani zákaz tvé matky zabránit, abychom si o celé záležitosti promluvily. Nemá právo dělat vše pro to, abys byla nešťastná, a NEUDĚLÁ to. Že jsi se obrátila na Reginalda, mohlo všem zúčastněným pouze prospět. Mám pocit, že nejlepší je nechat nyní věci tak, jak jsou, ale můžeš se spolehnout, že už nebudeš muset trpět.“

V té chvíli jsem stanula v úžasu, protože Reginald právě vyšel ze šatny Lady Susan. Srdce se mi okamžitě naplnilo zlou předtuchou. Reginald byl zjevně zmaten, když mě tam viděl, a Frederica hned zmizela.

„Odjíždíš?“ zeptala jsem se. „Pana Vernona najdeš v jeho pokoji.“

„Ne, Catherine,“ odpověděl, „neodjíždím. Mohu si s tebou chvilku promluvit?“

Šli jsme do mého pokoje, kde pokračoval, přičemž z tónu jeho hlasu bylo zřejmé narůstající zmatení: „Zjistil jsem, že jsem jako obvykle jednal zbrkle a bez rozvahy. Úplně špatně jsem pochopil Lady Susan a téměř jsem odjel s falešným dojmem o jejím jednání. Zdá se ale, že jsme se všichni hrozně mýlili. Frederica nezná svou matku dobře. Lady Susan chce pro ni jen dobro, ale ona se stále proti ní staví. Proto si Lady Susan často ani nemůže být jista, co by její dceři vyhovovalo, aby byla šťastná. Kromě toho jsem vlastně ani neměl právo vkládat se mezi ně dvě. Slečna Vernonová udělala chybu, že se na mě obrátila. Zkrátka a dobře, Catherine, vše se nějak pokazilo, ale podařilo se nám to urovnat. Domnívám se, že si s tebou bude Lady Susan chtít o celé záležitosti promluvit, až budeš mít čas.“

„To určitě budu,“ odtušila jsem a hluboce si povzdechla po vyslechnutí tak nepřesvědčivých argumentů. Zdržela jsem se však veškerých komentářů, protože další slova by byla zbytečná.

Reginald byl rád, že mohl odejít, a já jsem zašla za Lady Susan, plná zvědavosti, jaká bude její verze.

„Neříkala jsem vám,“ pronesla na uvítanou s úsměvem, „že nás váš bratr nakonec neopustí?“

„Měla jste pravdu,“ odpověděla jsem prostě. „Těšila jsem se ovšem myšlenkou, že byste se mohla mýlit.“

„Nikdy bych se takový názor neodvážila vyslovit,“ odvětila, „kdyby mi v tu chvíli nedošlo, že se tak rozhodl kvůli našemu dopolednímu rozhovoru na jehož konci byl rozhořčený. K tomu ovšem došlo proto, že jsme špatně pochopili jeden druhého. Jakmile jsem si to uvědomila, okamžitě mi bylo jasné, Že ten nepodstatný spor, za nějž jsme mohli oba, vás nesmí připravit o milou přítomnost vašeho bratra. Vzpomínáte si, že jsem téměř okamžitě odešla? Nechtěla jsem ztratit ani chvilku, abych napravila vše, k čemu došlo. Situace byla taková, že se Frederica vehementně postavila proti sňatku se Sirem Jamesem.“

„A vy se tomu, milostivá paní, divíte?“ vykřikla jsem s náznakem rozčilení. „Frederica je vysoce inteligentní, zatímco Sir James vůbec ne.“

„Přinejmenším nemohu říct, že bych toho litovala, milá švagrová,“ řekla. „Naopak. Jsem vděčná za tak jasné znamení toho, že má Frederica vlastí“ rozum. Sir James je samozřejmě podprůměrný a kvůli svému dětinskému chování se zdá ještě horší, než jaký ve skutečnosti je. Kdyby byla Frederica tak bystrá a schopná, jak bych si přála, nebo kd…