Evin ostrov

Výpověď čtvrtého svědka

Richard Callus

Pan Richard Callus je velmi dobře znám jako novinář, cestovatel a romanopisec, bylo by tedy jen opovážlivostí, kdybych zde chtěl dokazovat jeho věrohodnost.

Je to asi sedmatřicetiletý muž, má velmi jemný čich pro dobrou zprávu a dovede ji znamenitě podat v novinách.

Přijel jsem za ním do Cadizu v jižním Španělsku, kam byl vyslán jako zpravodaj svého listu. Nalezl jsem ho v kavárně, Čtyř národů‘ na Calleo de Recolletos, kam mě za ním zavedl jeho maurský sluha, který ho doprovázel při jeho reportérské cestě po Maroku a potom až do Španělska.

Vylíčení pana Calluse je ze všech nejzajímavější.

„Tatham byl,“ řekl pan Callus, ‚jak se mi zdálo, neobyčejně potěšen svým úspěchem a musel jsem uznat, že na to má plné právo. Z čistě technického hlediska vykonal pravý div, když zřídil spojení mezi lodí a vrcholkem vysokých skal ostrova.

K mému velkému překvapení bylo z místa, kde stál jeřáb, vidět jen velmi málo. Kopec, který se tyčil na této náhorní planině, nám zakrýval pohled do vnitřku ostrova. Chtěl jsem vystoupit na jeho vrchol, abych uklidnil svou zvědavost, ale Tatham mě zadržel. Patrně chtěl hrát úlohu vrchního obřadníka a sám mi představit svůj ostrov. Musel jsem se podrobit.

Připravil pro nás lehký oběd a otevřel láhev šampaňského. Slavnostně jsme připili na zdar a úspěch Tathamova ostrova.

Potom Tatham pronesl svůj obvyklý proslov, který jsem už vlastně očekával:

Jsme zde, na prahu epochálního objevu. Země, kterou jsme zde objevili, není určena pouze pro nás, nýbrž pro všechno naše potomstvo. Děti našich dětí, ještě nenarozené generace, budou s úctou vyslovovat jména statečných průkopníků, kteří na této divoké skále vztyčili prapor svobody a postavili základ k nové civilizaci, jejíž sláva půjde do celého světa. Je krásné, že je toho svědkem představitel osvíceného tisku Spojených států amerických, pan Callus, vynikající gentleman, jehož srdečné nadšení pro náš podnik je v dokonalém souladu s nádhernou tradicí časopisu, který zde tak ušlechtile zastupuje… ‘

Odmlčel se a potom se mě zeptal:

Jak se vlastně jmenuje ten váš časopis?’

‚New York Times,’ odpověděl jsem chladně.

Pak se rozpovídal o všelijakých problémech, které nijak nesouvisely s jeho plány – o výchově, o evropském námořním programu, o budoucnosti asijských národů a o Panamském průplavu.

Po jeho velkolepém řečnickém výkonu jsem byl konečně zasvěcen do tajemství ostrova. Tatham mi však, patrně ovládán přáním, aby na mě všechno působilo jediným rázem, nejdříve zavázal oči šátkem, než mě uchopil za ruku a odvedl na vrchol kopce.

‚Nuže, dívejte se!‘ zvolal a strhl mi šátek z očí.

A opravdu to byl báječný pohled.

Od místa, kde jsme stáli, se kopec zvolna skláněl do zeleného údolí, kterým se kroutila říčka. Naproti mně stoupaly svahy jižní ‚stěny‘, zarostlé stromy. Vpravo i vlevo se táhla rozvlněná pláň, pokrytá kobercem z nádherných květin.

Skupiny stromů, háje podobné krásným parkům, několik potoků, které spěchaly zprav…