Evin ostrov

Další výpověď čtvrtého svědka

Richard Callus

Vracím se k žurnalistovi panu Callusovi, jenž mi kromě vylíčení dalších událostí poskytl několik velmi bystrých pohledů na evropskou situaci a ujistil mě, že se Evropa tehdy nacházela ne-li v předvečer války, tedy aspoň tak blízko války jako ještě nikdy. Pan Callus mě ujistil, že se Tatham jen z čistě vlasteneckých důvodů nikdy nedovolával amerického občanství. Chtěl svou vládu ušetřit nemilých rozpaků.

„Tatham mi před odjezdem z Anglie napsal, abych vešel do styku s vládou konžského státu, dotázal se jí, jakou cenu požaduje za svůj parník Pealo, a konžská vláda to měla sdělit inzerátem v londýnském deníku Times. Pak jsem měl inzerát vystřihnout a při první vhodné příležitosti mu ho poslat. Dále mi napsal, že Skautina zakotví v posledním týdnu měsíce dubna příštího roku v Rio de Janeiru, a prosil mě, abych vstoupil na její palubu a přijel k němu na ostrov.

Pozvání jsem bohužel nemohl přijmout, protože Skautina připlula do Rio de Janeira, jak jsem se později dozvěděl, teprve o šest měsíců později. Přivezla čtrnáct tisíc uncí zlata a kromě toho dlouhou písemnou zprávu od Tathama. Obsahovala příliš mnoho řečnického vzletu a příliš málo opravdových informací, ale přece jsem se z ní dozvěděl, že Tatham dopravil na ostrov tři sta černých dělníků, že všechny těžní stroje a stoupy už pracují, že se buduje krásné město, že jim už nechybí nic jiného než větší zásoby uhlí a že je Eva Smithová báječná žena.

Loni v červnu, kdy vrcholila krize Tathamova ostrova, jsem obdržel telegram, který mi byl zaslán do New Yorku:

‚Jiskrovou telegrafií přes Rio. Skautina Vás očekává v Riu 3. července. Nejvýš naléhavé a kritické.

Ned‘

Za tři dny jsem odjel rychlíkem do Ria, kde jsem vstoupil na palubu Skautiny a odplul na Tathamův ostrov, abych tam pozoroval vyvrcholení Tathamových plánů, abych tam obdivoval Evu Smithovou a abych se stal na okamžik rozhodčím o míru světa.

Velitelem Skautiny byl opět Hackitt, ale byl to docela jiný muž než onen Hackitt, kterého jsem poznal jako zádumčivého a smutného člověka v těch pamětihodných dnech u Loandy. Především doslova zářil ve své nové uniformě ozdobené zlatými prýmky, ale kromě toho byl veselý a jako každý, kdo dlel delší dobu ve společnosti kapitána Tathama, přijal aspoň něco z jeho zázračné jistoty a sebedůvěry.

Také Skautina vypadala mnohem přepychověji. Hackitt mi řekl, že se už Tatham zprostil závazků ke konžské vládě, že zaplatil všechno, co tato vláda požadovala, zaplatil také všem obchodníkům v Loandě, dal opravit loď a opatřil ji novou výzbrojí a nejmodernějšími stroji.

Plavba na Skautině nebyla nijak příjemná. Ocitli jsme se v pásmu velmi ošklivého počasí, vlny vyhazovaly malý parník nahoru a dolů – a tak to trvalo celý týden. Mohu říci, že jsem byl opravdu šťastný, když jsem na obzoru objevil plochý vrchol Tathamova ostrova. Přiblížili jsme se k ostrovu a Hackitt dal krásnými novými vlajkami signál. Nad ostrovem vyletěl bílý obláček a za něk…