II
KAPITOLA PÁTÁ
Děti
Na Prvního máje 1981 šla celá mateřská školka do průvodu na Václavák, kde děti dostaly od jakési soudružky z ROH československé a sovětské vlaječky a taky pár sáčků s bonbóny. Cyrilovi s Tomášem se podařilo sáčky sebrat a tajně si je nacpali do batůžků. Měli v plánu sníst bonbóny sami a ostatním nedat ani ň. Před tím se ale ještě stihli poprat. Cyril totiž v průvodu jednomu klukovi ze srandy podrazil nohy, dostal za to od něj facku a Tomáš pak toho kluka na oplátku praštil vlaječkou do nosu. Kluk začal ječet, z nosu se mu spustila krev a průšvih byl na světě. Soudružka učitelka vyloučila Cyrila s Tomášem z průvodu a už minimálně po sto padesáté od začátku roku telefonovala Táně do práce, aby se odpoledne zastavila na pohovor k soudružce ředitelce.
Kluci z toho pohovoru ale moc stažené zadky neměli. Věděli, že je mamka nanejvýš trochu plácne, ale nic horšího jim nehrozí.
„Máma je Mekota!“ smáli se často. Byl to jejich oblíbený vtípek, který vznikl, když se jednou v neděli dívali na Arabelu. Zaslechli při tom totiž, jak Zbyněk Táňu upozorňuje, že je fakt měkkota, když jim nedokáže dát ani pořádně na zadek, když zlobí. Skákali mezitím po pohovce v obýváku, na obrazovce byli zrovna Mekota s Blekotou a vtípek byl na světě. Tátovi říkali Rumburak. Z toho jediného měli respekt.
Oběd v jídelně školky skoro nejedli, protože si nechávali v břiše místo na bonbóny. A ty pak šli místo odpoledního spaní tajně jíst do šatny. Soudružce učitelce oznámili, že musí na záchod, a nebýt Adély, která chodila ve stejné školce do vedlejší třídy, ta finta by jim vyšla. Adéla je ovšem přistihla, jak se v šatně cpou, když si šla pro rezervní pyžamo, protože se počurala.
„Tý jo! To se žekne!“
Museli jí dát taky, aby je nepráskla. A tak spolu v šatně seděli ve třech, cpali se bonbóny žužu a probírali novinky.
„Tak včela už ji máma vytlačila!“ začala pyšně Adéla.
„Co vytlačila?“
„Séglu.“
„Co?!“
Adéla chodila sice už dva roky na logopedii, ale některá písmena jí ještě pořád dělala dost problém. Zamračila se.
„Séglu!“
„Jak jako vytlačila?“
„No z bžicha! Žíkala, že ji tlačila pět hodin!“
„To ji jako vykadila?“
„Ty seš blbej! Nevíš, jak se lodí děti?“
Zatímco Cyril s Adélou diskutovali, Tomáš jim vyměnil jeden sáček bonbónů za jiný.
„Nechte mi ty růžový!“
Adéle bylo fuk, jaké bonbóny jí. Hlavně, že nemusela zpátky do třídy. Odpolední spaní nenáviděla.
„Děti se nelodí zadkem, ale pindinkou.“
Cyril zapochyboval.
„Pindinou? To kecáš! Tou nemůžou prolízt!“
„No plávě ploto se musí tlačit! Aby se loztáhla!“
Kluci nevypadali, že by je přesvědčila. A tak tu debatu ukončili unisono:
„To je blbost.“
„Tak se doma podívejte tátovi do knížky, když mi nevěžíte!“
Kluci se večer doma skutečně podívali do tátova anatomického atlasu, ale předtím se ještě Tomáš ve školce pozvracel, protože se mu z přecpání žužem udělalo špatně.
~ ~ ~
Odpoledne na zahradě řadovky už mu ale zase bylo líp. Hráli s Adélou a ostatními kamarády z ulice na schovku. Cyrilovi se při tom strašně začalo chtít na záchod, ale nešel, aby ho Adéla nezapikala. Takže si sundal trenky a vykadil se mámě mezi rododendrony, ve kterých byl schovaný. To rozesmálo Tomáše, který byl schovaný hned vedle něj, napíchl jeho pozoruhodně pevný výkal na klacek a běžel s ním k pikole.
„Pozóóór! Hovnem pal!“
S tímto výkřikem mrštil výkal po Adéle, kterou zasáhl do hlavy. Jen tak tak, že stačila uhnout tváří.
Následoval výprask jak jemu, tak Cyrilovi. Tentokrát se ho ale neujala Táňa (ta po pohovoru se soudružkou ředitelkou kluky opravdu jen výstražně plácla), ale táta.
„Já za to nemůžu! Mně se jenom chtělo kakat!“ křičel Cyril.
To Zbyněk ale neřešil. Nebylo v jeho silách rozlišovat, kdo za co může. Byl rád, že vůbec rozliší, kterej kluk je kterej.
„Tyhle jednovaječný Lucifery nám byl čert dlužnej,“ ulevil si.
A pak poprosil Táňu, jestli by zašla do koupelny vymýt Adéle to hovno z vlasů.
~ ~ ~
„Myslíš, že to má máma taky tak?“
Kluci měli večer zaká…
