KAPITOLA DVANÁCTÁ
Ventil
Opékání makrel dopadlo výborně a obě rodiny na něj ještě dlouho vzpomínaly. Honza se Zbyňkem se picli slivovicí a skočili oblečení do bazénku, kde vyhlásili společně s dětmi bitvu na matračce. A Marta s Táňou běžely pro foťáky, aby je nafotily. V albech obou rodin z toho pak byly nejzábavnější fotky roku.
Marta po té bitvě pomohla Táně odnést špinavé talíře a příbory do kuchyně, a když si pak odskočila do koupelny umýt ruce mastné od makrel, narazila tam na Zbyňka, který ze sebe svlékal mokré oblečení. Poskakoval na jedné noze, protože mu nešla sundat nohavice, která, jak byla mokrá, lepila se k noze.
„Pomůžeš mi?“
Marta chtěla raději odejít, ale neubránila se úsměvu a s nohavicí mu pomohla.
„Děkuju!“
Chytil ji kolem ramen, a jak byl opilej, dal jí vděčnou pusu. Uhnula a umyla si ruce.
„Není zač!“
Viděla ho v zrcadle, jak za ní stojí jen ve slipech a kouká na ni.
„Sluší ti to,“ řekl.
Otočila se a našla ručník.
„Tobě taky.“
Musela se rozesmát, protože Zbyněk byl dost hubenej a při jeho výšce to vypadalo komicky.
„Seš jako pavouk.“
Udělal schválně pár neodolatelných pavoučích pohybů, aby ji pobavil, ale potom ji chytil za ruku.
„Nechceš se zase někdy setkat?“
Zvážněla a zadívala se mu do očí. I když z něj táhlo a vypadal směšně, stejně tomu jeho úsměvu odolávala jen stěží.
„Ne.“
Neřekla to úplně přesvědčivě, takže se zeptal ještě jednou.
„Seš si jistá?“
Chvíli jí trvalo, než odpověděla.
„To nejde.“
„Proč ne? Jen tak, pro radost?“
Marta věděla, že musí tu debatu ukončit.
„Nech toho!“
A šla.
~ ~ ~
Samozřejmě na to už taky mnohokrát myslela. A měla na to chuť. Ale bylo jí jasné, že udělat z jednoho uklouznutí dlouhodobější bokovku prostě nesmí. Na rozdíl od Zbyňka neuměla elegantně podvádět. A navíc s Táňou si byla čím dál bližší. Když z nich teď byly kamarádky, nemohla jí to udělat.
Svým způsobem ji to ovšem mrzelo, protože její sexuální život sice už nebyl tak zoufalý, jako když se před sedmi lety Honza zranil, ale žádná hitparáda to přece jen nebyla.
„Myslíš, že je vůbec možný, aby se dva lidi spolu milovali pořád stejně vášnivě, i když jsou spolu patnáct let?“ zeptala se jednou Táni.
„Myslíš jako ty s Honzou?“ odpověděla otázkou Táňa.
„No.“
„A máte se pořád stejně rádi?“
„Jo, to jo.“
Pro Táňu nebylo lehké si tu situaci představit, protože ona sama ke Zbyňkovi nikdy žádnou sexuální vášeň vlastně necítila.
„Nevím. Těžko říct.“
Marta smutně přikývla.
„Myslím, že ne.“
Táňa na okamžik zaváhala, jestli se má ptát dál. Sama Martě o svém tajemství s Patricií neřekla, takže nevěděla, jestli se jí chce Marta svěřovat i s tak intimními věcmi. Ale nakonec se odhodlala.
„Vy máte nějaký problémy?“
Dobře udělala. Na Martě bylo vidět, že se potřebuje svěřit.
„Já právě nevím. Možná ne. Možná je to tak opravdu normální. Ale určitě už to není takový jako dřív.“
~ ~ ~
Často přemýšlela, čím to je. A přišla na to, že za to uvadající milování nejspíš může sama. Zaprvé si připadala tlustá. Bylo jí šestatřicet a na její postavě už bylo znát, že má to nejlepší za sebou. Její dřív dokonalá prsa se jí nějak roztekla do stran, na zadku a stehnech měla pomerančovou kůži a nemohla se zbavit faldů na břiše. Když byla oblečená, nebylo to ještě tak patrné a vypadala pořád atraktivně. Na ulici se chlapům líbila, to věděla. Ale nahá před zrcadlem už si připadala za zenitem. A tak jí začalo vadit, když ji Honza třeba chytil za špek nebo jí zatřásl prsama. Dřív by ji to bavilo, ale teď měla pocit, že to není hezký. A tak mu to zakazovala.
Horší ale bylo, že byla celkově nervóznější. Svým způsobem za to mohl její návrat do práce. A přitom se do práce vracela hlavně proto, že už z toho trčení doma lezla po stropě. Její nervozita začínala každý den ráno tím, že se bála, aby se stihla dostatečně zcivilizovat a vypravit včas holky do školy a do školky. Takže si nařizovala budík čím dál na dřív. Ale ani v práci se stresu nezbavila. Sice se vrátila do účtárny ve Spartě a dělala v podstat…
