Kapitola 6
Christian mi otevírá dveře spolujezdce u černého Audi SUV a já nastupuju. Tak tomu říkám auto. O tom výbuchu vášně ve výtahu se ještě nezmínil. Měla bych snad já? Měli bychom o tom mluvit, nebo bude lepší předstírat, že se nic nestalo? Připadá mi to až neskutečné, můj první opravdový polibek bez zábran… S ubíhajícími minutami získává punc legendy o králi Artušovi nebo zkazky o bájné Atlantidě - jako by ani nikdy neexistoval, nikdy se neudál. Možná se mi to jenom zdálo. Ne. Dotknu se svých rtů - ještě jsou po jeho polibku naběhlé. Zcela určitě se to stalo. Jsem teď jiná? Po tomhle muži zoufale toužím a on toužil po mně.
Po očku ho sleduju. Vyzařuje z něj jeho obvyklé zdvořilé, lehce odměřené já. To je tak matoucí.
Startuje motor a couvá ze svého místa na parkovišti. Pouští hudbu a interiér auta se plní tou nejsladší, nejmagičtější melodií dvou ženských hlasů. Páni… na mé rozjitřené smysly to má dvojnásobně silný účinek. Až mi z toho jde mráz po zádech. Christian vyjíždí na Jihozápadní Park Avenue, řídí s lehkostí a uvolněnou nenuceností.
„Co to posloucháme?”
„To je Flower Duet od Delibese z opery Lakmé. Líbí se ti to?“
„Christiane, je to naprosto úchvatný.”
„Taky si myslím,“ uculí se na mě. A na zlomek vteřiny vypadá na svůj věk: mladý, bezstarostný… a smrtelně krásný. Tak tohle je klíč k jeho srdci? Hudba? Sedím a poslouchám ty dva andělské hlasy - lákavé, svůdné.
„Můžu to slyšet ještě jednou?“
„Jistě.” Christian stiskne nějaké tlačítko a mě znovu pohlcuje hudba.
Je to jako pomalý, něžný a jistý útok na mé sluchové vjemy.
„Takže máš rád klasickou hudbu?” ptám se a doufám, že tak získám vzácný náhled do jeho soukromí.
„Můj hudební vkus je celkem různorodý, Anastasie, všechno od Thomase Tallise až po Kings of Leon. Záleží na náladě. A ty?”
„U mě taky tak. S tím rozdílem, že netuším, kdo je Thomas Tallis.”
Střelí po mně krátkým pohledem a zase se vrací k řízení.
„Někdy ti ho pustím. Je to britský skladatel ze šestnáctého století. Tudorovská chrámová chorálová hudba.” Uchechtne se. „Já vím, zní to hodně tajemně, ale je to opravdu krása.”
Znovu přepíná hudbu a autem se rozezní Kings of Leon. Hmm… tohle znám. Sex on Fire. Jak příhodné. Tóny v reproduktorech náhle překrývá vyzváněcí melodie mobilu. Tlačítkem na volantu hovor přijímá.
„Grey,” vyštěkne. Je tak odměřený.
„Pane Greyi, tady Welch. Mám pro vás ty informace, které jste požadoval,” ozývá se bezbarvý, tak trochu drsný hlas.
„Dobře. Pošlete mi to mailem. Něco dalšího?”
„Ne, pane.”
Christian to pokládá, hovor utichá a hudba začíná znovu hrát. Neřekl na shledanou ani děkuji. Jsem tak šťastná, že jsem se ani nezaobírala myšlenkou ucházet se o místo v jeho společnosti. Už jenom při té představě se záchvěju. Na můj vkus jedná se svými zaměstnanci až moc chladně a panovačně. Hudbu znovu překrývá zvonění telefonu.
„Grey.“
„Pane Greyi, právě vám přišla mailem ta DOM.“ Tentokrát ženský hlas.
„Dobře. To je všechno, Andreo.“
„Na shledanou, pane.“
Christian zavěšuje stiskem knoflíku na volantu. Hudba hraje jen velmi krátce, když znovu zazvoní telefon. Ježkovy zraky, tak tohle je jeho život? Nepřetržité vlezlé telefonáty?
„Grey,“ ucedí.
„Čau, Christiane, tak co, vyspali jste se spolu?”
„Ahoj, Elliote - mám hlasitý odposlech a nejsem tu sám,“ vzdychne Christian.
„Koho tam máš?“
Christian zakoulí očima. „Anastasii Steeleovou.”
„Čau, Ano!“
Ano?!
„Ahoj, Elliote.”
„Už jsem o tobě hodně slyšel,” zavrní Elliot svůdně. Christian se zamračí.
„Nesmíš věřit všemu, co Kate říká,” poradím Elliotovi.
Ten se zachechtá.
„Právě vezu Anastasii domů,” zdůrazní Christian mé plné jméno.
„Mám tě vyzvednout?”
„No jasně.”
„Tak za chvíli.” Christian domluví a znovu se rozezní hudba.
„Proč mi tak vytrvale říkáš Anastasie?”
„Protože se tak jmenuješ.”
„Dávám přednost Aně.“
„Nepovídej.“
Už jsme skoro doma. Netrvalo to tak dlouho.
„Anastasie,” osloví mě zamyšleně. Sjedu ho nakvašeným pohledem, ale on si mého výrazu nevšímá. „To, co se stalo v tom výta…
