Celá e-kniha Nemravná dívka na vdávání ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
20. DOMA JE DOMA!
Meldoš byl poslem nejen spolehlivým, ale také výřečným. Jeho obrazotvornost si nezadala s básníky a nechyběl mu ani smysl pro vypjaté dramatické situace. Celý Vyšehrad mu naslouchal s otevřenými ústy a potom všichni velebili Břetislavovu statečnost, která pozbývala lidských dimenzí a konkurovala bytostem nadpozemským.
Kníže Oldřich dojetím slzel. „Já věděl, že to ten kluk dokáže!“ vykřikoval blaženě. „Statečný je po mně, čistotný po matce a státnickou prozíravost má snad po samotném Přemyslu Oráčovi! No, tomu říkám výkon! Jak jsi to povídal, Meldoši? Rozťal mečem řetěz u klášterní brány, přemohl stráže, vytáhl poděšenou Jitku k sobě na koně a už uháněl ze Svinibrodu! Tak to bylo, viď, Meldoši!?“
„Přesně tak,“ souhlasil Meldoš. „Dvě stovky zuřivých Franků si ani nebrnkly!“
„No prosím!“ zajásal kníže. „Takový je můj syn Břetislav! Musíme mu připravit nadšené přivítání! Všichni se musí radovat, jako když se veliký vojevůdce vrací z vítězné války!“
„To zvládneme!“ ozval se zbrojnoš Marek. „Křesina už skládá oslavnou píseň, mužům jsem přikázal umýt si uši a ženy se ozdobí náhrdelníky!“
„Správně,“ souhlasil Oldřich. „Ale já jako kníže se taky musím ukázat! Na paměť slavného návratu mého syna položím základní kámen na místo, kde bude stát sázavský klášter!“
„Ženský nebo mužský?“ zeptal se Marek.
„Samozřejmě mužský!“ řekl Oldřich. „A poustevník Prokop v něm bude prvním opatem!“
„Ten si to zaslouží!“ konstatoval zbrojnoš. A co takhle amnestii, tu nevyhlásíš? Poslal bych několik chlapců do Lysé...“
„Chlapce pošli,“ souhlasil kníže, „ale brácha v lapáku zůstane! Ať mu dají deku navíc a mohou mu přilepšit na stravě. Medoviny může vypít, kolik snese. Ale tady by mi vadil. Ve chvílích pro vlast tak radostných by šátral po komnatách a dojatě blekotal!
Nehledě na to, že není třeba připomínat lidem jeho právo na knížecí stolec!“
„Jak myslíš,“ děl Marek. „Můj brácha to není!“
„Milý příteli,“ obrátil se na něj Oldřich, „jestli jsem si tě pro něco vážil, tedy proto, žes nebyl nikdy sentimentální. Na stará kolena začínáš povážlivě dětinštět!“
„To byla chvilková slabost!“ omlouval se Marek. „Už letím organizovat to slavné Břetislavovo přivítání!“
„Ať to všechno klapne!“ volal za ním kníže, „jinak tě posadím v Lysé vedle Jaromíra!“
Ale šlo o zbytečné obavy i výhrůžky, protože Břetislavova družina byla vřele přijata i bez aktivity pořadatele. Jitčin únos z kláštera bylo chutné sousto, které by nikdo nedokázal zkonzumovat někde v ústraní. Břetislav byl hrdinou dne, jeho družina se stala zlatými vyšehradskými jezdci a úplně každý Pražák chtěl na vlastní oči spatřit Jitku. Francká princezna se stala šlágrem sezóny a všichni o ní překotně mluvili, při čemž jim oči planuly vzrušením. Byli zvědaví, jak vypadá ta ctnostná panna, kterou její bratr uvěznil v chladné klášterní kobce, z níž by do smrti nevyšla, nebýt chrabrého Břetislava. Spontánní a bouřlivé ovace byly zaručeny.
Největší trému měl pěvec Křesina. „Je to má životní příležitost,“ říkal všem okolo, „ale necítím se docela fit. Složil jsem překrásnou píseň s dlouhým zpěvným refrénem. Je v tom něha mladistvého citu, ale i bojovnost a odvaha. Mohl bych s tím směle obeslat jakoukoliv soutěž populárních písní. Byl bych spokojen, kdyby mě nějak neškrabalo v krku. Nějaká infekce nebo co. Jestli nevytáhnu to tříčárkované cé, které jsem si předepsal, tak skočím z vyšehradské skály přímo do Vltavy. Voda se zavře nad mou hanbou a obecenstvo na mne právem zapomene!“
Lidé ho utěšovali, dodávali mu sebedůvěru, ale Křesina trval na svém. Jedl cibuli s medem, ustavičně významně pokašlával a vyrážel ze sebe hladové tóny. Jeho proslulé hrdlo bylo sešněrováno trémou.
Naštěstí nebylo třeba dlouho čekat. Za nesmírného jásotu, bubnování, pískání píšťal a drnkání na vše, co mělo struny, vjela Břetislavova družina na Vyšehrad. Plačící milenky rozevíraly roztoužené náruče, zbrojnoši tloukli plochými meči do dřevěných stěn, koně ržáli a plašili se, vyděšení psi zalézali do nejodl…
