4. JITKO, JDI DO KLÁŠTERA!
„Jsi nemravná, nestydatá děvka!“
Vznešený Ota Bílý zabušil pěstí na dveře ložnice své neméně vznešené sestry Jitky.
„Jen pojď, kocourku,“ ozvalo se zevnitř sladce, „tvá kočička tě už toužebně očekává!“
Markrabě vrazil do ložnice jako tajfun. „Kočička se nedočká,“ houkl zlověstně, „protože kocourka jsem právě zkopal ze schodů. Mám takový dojem, že se mi podařilo zlomit mu ruku! Zmlátil jsem ho jako podkoního, takže si to bude dlouho pamatovat!“
„Surovče!“ vřískla Jitka. „To ti vládnutí zabírá tak málo času, že musíš napadat a mrzačit mé milence?“
„Sestra markraběte franckého nemá na milence ani pomyslet!“ poučil ji bratr. „Dokud je svobodná, hodí se pro ni, aby se modlila, vyšívala, štrikovala a pěstovala drobné domácí práce. Je nezbytné, aby cílevědomě pečovala o svou dobrou pověst a nedělala ostudu jménu, které má tu čest nosit! Ale tobě takovou elementární pravdu nelze vysvětlit. Ty si snad vůbec nejsi schopna uvědomit, že patříš k nejvznešenějším a nejvýznamnějším osobnostem evropským. Kdyby ti to došlo, nemohla by ses chovat jako primitivní samička!“
„Právě proto, že náležím mezi horních třicet až padesát,“ děla Jitka klidně, „chci z toho něco mít! Každá služka podruhyně má svého miláčka a to už vůbec nemluvím o pouličních holkách, které se milují v krčmách s vojáky! My, lidé vznešení a urození, máme přece dostávat víc požitků než obyčejná, nevzdělaná chamraď! Sluší se, abychom lépe jedli a pili, honosněji se strojili, luxusněji bydleli a samozřejmě častěji se milovali! Cožpak pestrý sexuální život nepatří k těm nejpříjemnějším radovánkám a největším slastem, které můžeme na tomto světě prožit?“
„Jsi totálně zkažená holka,“ konstatoval markrabě, „a nestydatá erotomanka! Nic kromě sexu pro tebe neexistuje! Tvůj zpustlý a výstřední život je bohužel znám daleko za hranicemi a to je pro naši rodinu doslova tragédie. Sama jsi správně podotkla, že nás, horních, je třicet až padesát. A to i se starci a nemluvňaty. Když se hodláme ženit nebo vdávat a nechceme se stát obětí mesaliance, nemáme veliký výběr. Ale jak mám zařídit, aby si tě někdo vzal, když jsi prostopášná poběhlice, jež se klidně vyspí s kdejakým komořím, písařem, nebo dokonce s biřicem? Který vznešený monarcha by si chtěl vést k oltáři prohnanou a vykřičenou holku?“
„Mohls mě provdat už dávno!“ vyčetla mu Jitka. „Když jsem ve dvanácti svedla svého učitele náboženství, mělo ti být jasné, že máš mimořádně temperamentní sestru. Jenomže tys to řešil po svém. Mne jsi seřezal a mému milenci, mimochodem velice šaramantnímu a vzdělanému pánovi, jsi dal useknout hlavu!“
„A co jsem měl dělat?“ křičel markrabě. „Pedagog, mající důvěru v nejvyšších kruzích, znásilní nevinné dítě...“
„Tomu přece nevěříš!“ usmála se sestřička pobaveně.
„Ovšem že ne!“ zahřměl bratr. „Ale tato verze mohla ještě zachránit tvou pověst. Učitel to samozřejmě odskákal. Mučili ho celé odpoledne, až vypověděl, že tě omráčil nohou od židle a teprve poté, když jsi ztratila vědomí, tě zneuctil. Kdekdo tě litoval a všecko bylo v naprostém pořádku. Nebylas pannou, ale takový poklesek nepatřil k těm, které nelze prominout. Začal jsem ti hledat vhodného ženicha.“
„Ale nenašel jsi ho!“ vyčetla mu Jitka. „Věděl jsi, že usychám touhou po muži, a ani tě nenapadlo, aby sis pospíšil!“
„Protože do toho přišla válka!“ zasupěl markrabě. „A to válka neobyčejně důležitá! Samozřejmě jsem se musel postavit v čelo svých chrabrých vojsk a slavně zvítězit. To byla má svatá povinnost a nebylo jiného východiska. Jenomže cos dělala ty, zatímco já jsem cedil svou drahocennou krev na bojišti? Modlila ses za statečné bojovníky a dychtivě očekávala jejich návrat? Nikoliv! Vyspala ses s tučnou týlovou krysou, která se vyhnula bitvě tím, že si úmyslně přivodila zranění a nechala se pokousat dogou!“
„Tvé informace jsou nepřesné,“ oponovala mu Jitka. „Pokousala jsem ho totiž já. Byl mým milencem nejméně tři neděle před vypuknutím války!“
„Čím dál tím lépe!“ zlobil se bratr. „Ale jedno je j…
