dystopie

Nakonec se na Holmanův svět přece jen vrátil. Sám si nebyl jist, proč vlastně. Nazývejme to neodolatelným nutkáním; nazývejme to sentimentalitou; nazývejme to hloupostí. Gundersen se na to místo nikdy vrátit nehodlal. A přesto byl tu, připravoval se na přistání a měl ji před sebou na obrazovce, dost blízko, aby se mohl natáhnout a sevřít ji v dlani, planetu o málo větší než Země, planetu, jež ho stála nejlepších deset let jeho života, planetu, na…

Vesmír pěkně stárl a Wan-To se jeho stáří hodně blížil. Nicméně tu byl jistý uklidňující rys, protože čím byl Wan-To starší, tím déle mu trvalo zestárnout ještě víc. / Nebylo to kvůli relativistickému efektu časové dilatace. / Nemělo to nic společného s rychlostí jeho pohybu. Byla to pouze záležitost zásoby energie. Wan-To držel hladovou dietu a ta ho velmi zpomalila. / Když byl Wan-To mladý nebo ve středním věku – nebo dokonce ještě dříve, řekněme když d…

Bylo ráno 15. června a Guye Burckhardta probudil jeho vlastní křik ze sna. / Byl to obludný a nepochopitelný sen, s výbuchy, stíny postav, které nepatřily lidem a z jejichž každého slova šel děs. / Otřásl se a otevřel oči. / Za okny ložnice kvílel giganticky zesílený hlas. / Burckhardt doklopýtal k oknu a vyhlédl ven. Bylo chladno, vůbec neodpovídající datu v kalendáři, ale hodící se spíše k říjnu než k červnu. Ulice vypadala docela normálně — kromě rozhlaso…

Timothy Clary nedostal ke svým devátým narozeninám žádný dort. Strávil je celé v čekárně terminálu TWA na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku, kde chvílemi spal a chvílemi plakal vyčerpáním či strachem. Jediné, co měl k jídlu, bylo okoralé dánské pečivo z jídelního vozíku. Nebylo ho však mnoho a on se strašně styděl, protože si pomočil kalhoty. Třikrát. Dostat se k toaletám přes na zemi poskládaná těla uprchlíků bylo téměř nemožné. V prostoru …