Americký povídkář, romanopisec, scénárista, esejista a Ray Douglas Bradbury se narodil roku 1920 v městečku Waukegan (Illinois) rodině anglických osadníků. Jeho matka Esther Moberg byla švédského původu a dbala na to, aby syn nebyl ochuzen o základy evropské kultury. Od dětství ho seznamovala také s řeckou, římskou a severskou mytologií. Sama byla obdivovatelkou filmového umění a své nadšení přenesla i na syna, který svůj zájem rozšířil ještě o divadlo, cirkusy, kouzelnická předstvení a komiksy (to byl také zdroj inspirace pro jeho povídky), byl nadšeným čtenářem Edgara Allana Poea, Edgara R. Burroughse, Ambrose Bierceho a H. P. Lovecrafta.
Ve dvanácti letech se Bradbury s rodinou přestěhoval do Tusconu v Arizoně. Jeho otec přišel o práci a v té době se v Rayovi zakořenilo silné sociální vnímání a cítění. V Tusconu sice strávil pouze rok, ale považuje toto období za jedno z nejkrásnějších. Hrál a zpíval při ochotnických představeních, v rozhlasové stanici předčítal v pořadech pro děti a poprvé se pokoušel psát.
Pak se Bradburyovi přestěhovali do Los Angels, kde autor žije dodnes, již více než šedesát let. Na tamní střední škole navštěvoval dramatický kroužek a přispíval do školních časopisů. Vzdělání ukončil v roce 1938 v osmnácti letech a rozhodl se pro spisovatelskou dráhu. Několik prvních let se živil jako kamelot a jeho první povídky vyšly v časopise Weird Tales začátkem čtyřicátých let.
V roce 1947 se Ray Bradbury oženil s Margueritou, se kterou se seznámil v knihkupectví a nakladatelství. V témže roce vydává svou první debutovou sbírku Dark Carnival (Temný karneval). O tři roky později vydává The Martian Chronicles (Marťanská kronika) a okamžitě je z něj hvězda první velikosti. Marťanská kronika u nás poprvé vyšla v roce 1959.
Ray Bradbury má u nás své čtenáře i mezi těmi, kteří nejsou vysloveně fanoušky science fiction. Možná to způsobil jeho téměř básnický jazyk a dokonalý literární styl, možná je to odraz toho, že na rozdíl od „tvrdé SF“ nikdy nekladl důraz na fyzikální věrohodnost prostředí a děje. Šlo mu vždy o něco zcela jiného: Rekvizity science fiction používal jen proto, aby zkoumal člověka, jeho morální úroveň, různost povah a charakterů, jeho psychologické meze, a aby okouzloval čtenáře i sama sebe fantastickým „kdyby“.
Své povídky často shrnoval do reprezentativních sborníků. Většina Braduryových příběhů se odehrává v jeho rodném městě Waukegan nebo v jeho okolí. Bradbury celkem vydal přes 400 samostatných povídek.
Bradbury ovšem nepsal jen povídky nebo sci-fi romány, byl rovněž autorem divadelních her, scénářů, článků, esejů, předmluv, doslovů, knižních i filmových recenzí, horrorů, básní a zabrousil dokonce i do detektivního žánru románem Smrt je osamělá záležitost (1985). Těžištěm jeho tvorby však zůstávají povídky.
Z románové tvorby, kromě Marťanské kroniky, to byla díla Pampeliškové víno (1957), Cosi zlého visí ve vzduchu (1962), a především 451 stupňů Fahrenheita (1953), které bylo i zfilmováno.
Naprostá dokonalost vede k totální prázdnotě.
Umění nám může pomoci s primitivními potřebami, může nás vést opatrnou, vytrvalou, podivnou, uklidňující i oživující cestou ke sladkému rozumu. Ale rozum nás, můj bože, nemůže vést k vášni. On cestu nezná.
Literatura se musí vyrovnat své době – nebo je navždy ztracena.
Zůstáváme spolu, ale navzájem si nevěříme. Není to definice manželství?
Lidské myšlení běží šíleným tempem – nebo se pokorně sune ve strojích tvořených člověkem.
Ray Bradbury
