Running Man (Stephen King)

…Zbývá 077 a ČAS BĚŽÍ…

Od Molieho odešel deset minut po půlnoci o dvanáct set nových dolarů lehčí. Zastavárník mu rovněž prodal omezené, ale poměrně účinné maskování: šedivé vlasy, brýle, vycpávku do úst a plastikový předkus, který lehce pozměnil linii horního rtu. „Taky bys mohl trochu kulhat,“ radil mu Molie. „Žádný pajdání, který připoutá pozornost. Jen tak lehce. Pamatuj si, že je v tvý moci zmást lidský mozky, pokud ji využiješ. Tamto pusť z hlavy, jasný?“

Richards pustil.

Podle nových dokumentů se jmenoval John Griffen Springer, obchodník s textovými kazetami z Hardingu. Byl čtyřiatřicetiletým vdovcem. Žádný status technika, to bylo ovšem dobře. Technici měli svůj vlastní jazyk.

Na Robard Street se Richards vynořil znovu ve dvanáct třicet, v tu správnou dobu nechat se převálcovat, okrást či zamordovat, ale v nesprávnou dobu jakkoli nepozorovaně zmizet. Nicméně na jih od Kanálu prožil celý svůj dosavadní život.

Kanál překročil o dvě míle dál na západ, téměř u hranice jezera. Zahlédl skupinu opilců s láhvemi domácího vína, schoulených kolem skrytého ohně, několik krys, avšak žádné policajty. V jednu patnáct to bral zkratkou přes vzdálený okraj země nikoho se skladišti, lacinými jídelnami a přepravními kancelářemi na severní straně Kanálu. V jednu třicet byl obklopen dostatečným množstvím lidí z horní části města spěchajících z jedné špinavé dupárny do druhé, aby si mohl bezpečně zastavit taxi.

Tentokrát mu řidič nevěnoval extra pozornost.

„Letiště,“ řekl Richards.

„Jsem váš člověk, šéfe.“

Vzduchové trysky je vtlačily do dopravního ruchu. Na letišti byli v jednu padesát.

Richards překulhal kolem několika policajtů a ozbrojené stráže. Nikdo o něj neprojevoval zájem. Letenku si koupil do New Yorku, protože ho to prostě napadlo. Kontrola identifikačních karet proběhla podle běžné rutiny a bez komplikací. Ve dvě dvacet seděl v letadle tryskové kyvadlové dopravy Harding – New York. Bylo tam okolo čtyřiceti pasažérů, většinou podřimující obchodníci a studenti. Vobuch v Jidášově kukani chrněl celou cestu. Po chvilce podřimoval i Richards.

Šest minut po třetí se dotkli přistávací dráhy. Richards vystoupil a letiště opustil bez incidentu.

Ve tři patnáct už jeho taxi sjíždělo serpentinami k Lindsay Overway. Projeli Central Park a ve tři dvacet se Ben Richards ponořil do největšího města na zemském povrchu.