Kapitola 10
„Nemůžeme ven!“
Čtyři vozy byly starší a pomalejší, nedělaly ani třista padesát kilometrů v hodině. Dali je dopředu, ať udávají tempo. Kolem půlnoci se jednomu z nich porouchal motor a museli ještě zpomalit. Okolo jedné vysadil úplně; bylo nutno zastavit a rozdělit pasažéry do ostatních vozů, což bylo v mrazu dost riskantní.
MacRae a Marlowe nastoupili zpět do velitelského vozu, který jel jako poslední. Doktor pohlédl na hodinky. „Ještě plánujete zastávku v Hesperidu, kapitáne?“ zeptal se, když se rozjeli. Stanici Cynia už minuli bez zastavení; Hesperidum bylo kousek před nimi, Syrtis Minor asi o tisíc kilometrů dál.
„Nechce se mi,“ zamračil se Marlowe. „Pokud zastavíme v Hesperidu, budeme muset čekat až do večera na led a ztratíme tak jeden den. Díky Krugerově útěku získá Beecher celý den na přemýšlení, jak nás zastavit. Kdybych si tak byl jist, že se led udrží ještě nějakou dobu po svítání, abychom se dostali –“ zmlkl a kousl se do rtu.
Dole v Jižní kolonii už začínala zima a led na kanále zůstane pevný až do jara. Teď ale byli moc blízko rovníku a kanály vždy přes den tály a v noci zase zamrzaly díky extrémním změnám teploty, způsobeným tenkou vrstvou marsovského ovzduší. Na sever od rovníku, kam měli namířeno, už začaly jarní záplavy z tající polární ledové čepičky. V noci se sice tvořil na kanále led, ale byl to plovoucí led, unášený proudem, a navíc v noci mraky pomáhaly uchovávat denní teplo.
„Jestli tedy nezastavíme, co je pak v plánu, kapitáne?“ nedal se MacRae.
„Zajedeme přímo do přístavu, zaparkujeme saně na rampy a nalodíme se na všechny čluny, co budou k dispozici. Jakmile led změkne natolik, aby se jím čluny prodraly, vyrazíme na sever. Chci být tak dvě stě kilometrů severně od Syrtis Minor, než se Beecher vzpamatuje. Vlastně nemám žádný plán krom toho, že chci pořád tlačit na pilu, aby ani on neměl čas udělat si žádný plán. Chci ho prostě stavět před hotové věci.“
„Se smělostí nejdál dojdete,“ přikývl MacRae. „Jen do toho.“
„Rád bych, ale bojím se o led. Jestli se nějaký vůz proboří a někdo to odskáče, bude to moje vina.“
„Naši řidiči jsou dost zkušení na to, aby zvětšili rozestupy, jakmile vyjde slunce, Jamie. Už dávno jsem se naučil, že v životě člověk musí riskovat. Jinak bude vegetovat jako vegetace a skončí, jakmile přijde někdo s kosou.“ Odmlčel se a vyhlédl kolem řidiče dopředu. „Vidím vpředu světlo, to by mělo být Hesperidum. Je čas se rozhodnout, Jamie.“
Marlowe neodpověděl. Po chvíli bylo světlo za nimi.
Když vyšlo slunce, Marlowe požádal řidiče, aby vyjel z kolony a zařadil se do čela. Okolo deváté projeli bez zastavení kolem stanice Syrtis Minor, minuli kosmoport a zatočili do přístaviště člunů, kterým končil hlavní kanál ze severu. Řidič Marlowova vozu nedbal na možné porušení skluznic a vyjel na rampu, ještě než dokončil vysunování kol. Zajeli až na konec rampy a zaparkovali, ostatní vozy zastavily za nimi.
Z velitelského vozu vystoupil Marlowe, Kelly a MacRae, za nimi Jim s Willisem. Otevřely se i dveře ostatních vozů a lidé se začali hrnout ven.
„Řekni jim, ať jdou zpátky do vozů, Kelly,“ vyštěkl Marlowe. Když to slyšel, Jim si stoupl otci za záda a snažil se na sebe neupozorňovat.
Marlowe si vztekle prohlížel přístav. Nebyl tam jediný člun, jen naproti ležela jedna malá loďka, vytažená na břeh a s vymontovaným motorem. Nakonec se otočil na MacRaea. „Tak, doktore, a jsem v háji. Jak se z něho vymotám?“
„Nejsme na tom o nic hůř, než kdybychom zastavili v Hesperidu.“
„Ale ani o nic líp.“
Z jednoho ze skladišť lemujících přístav vyšel muž. „Co je to?“ zíral na řadu zaparkovaných saní. „Pojízdný cirkus?“
„Pravidelné stěhování.“
„Už jsem si říkal, kdy asi budete projíždět. Nic jsem o tom neslyšel.“
„Kde jsou čluny?“
„Pořád ještě rozptýlené kolem, většina asi u ramp budov projektu. Tohle nemám na starosti, raději si promluvte s dopravní centrálou.“
Marlowe se znovu zamračil. „Tak mi alespoň řekněte, kde je naše přechodné ubytování.“ Pro stěhující se kolonisty …
