5
Mrtvý muž ležel na kusu trávy obarveném krví, asi deset stop od Sableho domovních dveří. Dolní část jeho bílé bundy byla červeně potřísněna. Tvář obrácená nahoru byla šedá a vypadala nepřístupně jako některé kamenné tváře na sochách.
Muž provádějící identifikaci ho fotografoval fotoaparátem na třech nohách. Byl to důstojník s bílými vlasy a dlouhým, zvědavým nosem. Čekal jsem, dokud nepřemístil přístroj, aby získal obrázek z jiného úhlu:
„Bude vám vadit, když se na něho podívám?“
„Pokud na něho nebudete sahat. Budu hotový za minutu.“
Když dokončil svou práci, předklonil jsem se nad tělo, abych si ho prohlédl zblízka. Na břiše měl jedinou hlubokou ránu. Pravá ruka měla na dlani a spodní straně zkroucených prstů řezné rány. Nůž, který to všechno způsobil, vražedný pěticentimetrový nůž s čepelí na péro, ležel na trávě mezi trupem a nataženou pravou paží.
Uchopil jsem jeho ruku a otočil ji. Byla ještě teplá a ochablá. Kůže na potetovaném zápěstí byla potrhaná, pravděpodobně od zubů.
„Asi se dost bránil,“ řekl jsem.
Muž identifikující totožnost se dychtivě sklonil vedle mě. „Jo. Dejte pozor na ty nehty, má pod nimi něco, mohla by to být lidská kůže. Všiml jste si vytetovaných ornamentů?“
„Musel bych být slepý, abych je přehlédl.“
„Myslím tyhle.“ Vzal ruku mrtvoly a ukázal na čtyři tečky uspořádané v malém obdélníku mezi prvním a druhým prstem. „Značka gangu. Později si ho nechal překrýt normálním tetováním. Dělá to spousta starých členů gangů. Vídám to na lidech, které ohledáváme.“
„O jaký gang jde?“
„Nevím. Je to gang ze Sacramenta nebo San Franciska. Nejsem odborník na severokalifornské insignie. Zajímalo by mě, jestli právník Sable věděl, že pro něho pracuje starý člen gangu.“
„Mohli bychom se ho zeptat.“
Domovní dveře byly otevřené. Vešel jsem dovnitř a našel jsem Sablea v předním obývacím pokoji. Zvedl skleslou paži a pokynul mi do křesla:
„Sedněte si, Archere. Omlouvám se za to, co se stalo. Nedovedu si představit, koho si mysleli, že zatkli.“
„Jsou to horlivci. Zapomeňte na to, nezačali jsme nejlíp, ale zdá se, že místní hoši vědí, co dělají.“
„To doufám,“ řekl, ne moc nadějně.
„Co všechno víte o svém posledním sluhovi?“
„Bohužel moc ne. Pracoval u mě jenom pár měsíců. Původně jsem ho zaměstnal, aby se mi staral o jachtu, dokud jsem ji neprodal. Pak přešel sem. Neměl kam jít a nebyl moc náročný. Peter se moc nehodil pro práci v domě, jak jste si možná všiml. Ale na venkově těžko získáte nějaké pomocné síly a byla to úslužná duše, tak jsem ho tu nechal.“
„Víte něco o tom, odkud pocházel?“
„Myslím, že byl tak trochu fluktuant. Zmiňoval se o různých zaměstnáních, která dělal. Pracoval jako námořní kuchař, přístavní dělník, malíř pokojů.“
„Jak jste na něho přišel? Přes zprostředkovatelnu práce?“
„Ne. Narazil jsem na něj v přístavu. Myslím, že zrovna odešel z rybářské lodi, ze sajneru Monterey. Já jsem leštil mosaz, lakoval palubu a dělal další věci a on se nabídl, že mi pomůže za dolar na hodinu. Odvedl tenkrát dobrou práci, tak jsem ho přijal. Nikdy nic nezkazil.“
Mezi Sableovým obočím se objevila bolestná trhlina, podobná řezné ráně. Domyslel jsem si, že měl toho mrtvého muže rád. Váhal jsem s další otázkou:
„Věděl byste o tom, kdyby měl Culligan zločineckou minulost?“
Trhlina v obočí se ještě prohloubila. „Bože, to ne. Svěřil jsem mu svou jachtu a svůj dům. Co vás přivádí na takové otázky?“
„Hlavně dvě věci. Na ruce měl vytetovanou značku, čtyři malé černé tečky na kraji modrého tetování. Tohle označení nosí gangsteři a narkomani. Navíc to vypadá na vraždu zosnovanou nějakým gangem. Muž, který mi vzal auto, je s největší pravděpodobností vrah a vypadal na profíka.“
Sable se podíval dolů na vyleštěnou teracovou podlahu, jako by se mu mohla v každém okamžiku rozpadnout pod nohama. „Myslíte, že byl Peter Culligan zapletený se zločinci?“
„Zapletený je slabé slovo. Je mrtvý.“
„To si uvědomuju,“ řekl dost pronikavě.
„Nevypadal poslední dobou nervózní? Nebál se něčeho?“
„I kdyby jo, nikdy by…
