Medvídek Pú

KAPITOLA 8
ve které vede Kryštůfek Robin expedici k severní točně

Jednoho krásného dne se Pú vydal až na vršek Lesa, aby se podíval, zda se jeho přítel Kryštufek Robin ještě vůbec zajímá o Medvědy. Toho dne ráno při snídani (docela jednoduché, jeden či dva plásty medu potřené marmeládou) ho najednou napadla nová píseň.

Začínala takto:

Volejte sláva! Ať žije medvěd!

Když se dostal až sem, podrbal se na hlavě a pomyslil si:

To je moc dobrý začátek písně, ale jak bude druhý řádek?

Zkoušel zpívat „Sláva" asi třikrát, ale nebylo to nic platné.

Snad by bylo lepší, kdybych zpíval: Sláva, ať žije Medvěd! pomyslil si. Tak to zazpíval..., ale nebylo to lepší.

„Tak dobře," řekl si, „zazpívám dvakrát první řádku, a možná že když ji zazpívám hodně rychle, budu najednou zpívat i třetí a čtvrtou, dřív než na to budu mít kdy myslit, a bude to pěkná píseň. Tak tedy.

Sláva! Ať žije Medvěd!
Sláva! Ať žije Medvěd!
Ať si je teplo, ať si je mráz,
jen když mám sladký med na nose zas!

Ať je tam sníh, ať je tam led,
jen když mám na prackách slaďoučký med!
Ať žije Pú! Ať žije Pú!
Za malou chviličku oběd je tu!

Byl touto písní tak nadšen, že si ji zpíval celou cestu až na vrchol Lesa. „A jestli si ji budu zpívat ještě dlouho," řekl si, „už bude čas něco sníst a pak ta poslední řádka nebude pravdivá." A tak si začal jen broukat beze slov.

Kryštufek Robin seděl přede dveřmi a obouval si holínky. Jakmile Pú spatřil holínky, věděl, že se chystá nějaké dobrodružství. Hřbetem pracky si setřel z nosu med a upravil se co nejlépe, aby bylo vidět, zeje na všechno připraven.

„Dobré jitro, Kryštůfku Robine," zvolal.

„Nazdar, Medvídku Pú. Nemohu si natáhnout tuhle holínku."

„To je zlé," řekl Pú.

„Mohl by ses laskavě o mne opřít, protože táhnu tak silně, že se vždycky převalím na záda." Pú se posadil, nohama se opřel o zem a ze všech sil se opíral Kryštůfkovi Robinovi o záda a Kryštůfek se zas ze všech sil opíral o něho a táhl a táhl, až si holínku natáhl.

„Tak to by bylo," řekl Pú. „Co budeme dělat teď?"

„Půjdeme všichni na expedici," řekl Kryštůfek Robin, když vstal a oprášil se. „Děkuju, Pú."

„Ještě jsem nikdy na žádné expudici nebyl." řekl Pú dychtivě. A kam půjdeme na tu expudici?"

„Expedici, hlupáčku. Je v tom ix."

„Aha!" řekl Pú. „Já vím." Ale ve skutečnosti to nevěděl.

„Půjdeme objevit severní točnu."

„Aha!" řekl Pú. „A co je to severní točna?" zeptal se.

„To je to, co lidi objevují," řekl Kryštůfek Robin ledabyle, ale sám to jistě nevěděl.

Aha! Už to vím," řekl Pú. „Medvědi to mohou taky objevovat?"

„Toť se ví. A Králíček a Klokanice a všichni. Je to expedice.To právě znamená expedice. Dlouhá řada. Honem řekni ostatním, aby se připravili, já si zatím prohlídnu svou pušku, jestli je v pořádku. A všichni si musí přinést potraviny."

„Co si musí přinést?"

„Něco k snědku."

„Aha!" řekl Pú spokojeně. „Hned jsem si to myslil. Jdu jim to říct." A odběhl. Nejdřív potkal Králíčka.

„Nazdar, Králíčku," řekl, „jsi to ty?"

„A co když nej…