KAPITOLA 3
ve které Pú s Prasátkem málem chytí Kolčavici
Prasátko žilo v nádherném domě ve starém buku a ten buk byl uprostřed Lesa a Prasátko bydlilo uprostřed domu. Vedle jeho domu byla přeražená tabulka a na ní nápis:
VSTUPDOLESA S
Když se zeptal Kryštůfek Robin Prasátka, co to znamená, řeklo, že je to jméno jeho dědečka, které se odedávna udrželo v jeho rodě. Kryštůfek Robin řekl, že to není žádné jméno, Vstupdolesa S., a Prasátko řeklo, že je, protože se tak jmenoval jeho dědeček, a že to je zkratka za Vstupdolesa Stan., a to je zase zkratka za Vstupdolesa Stanislav. A že dědeček měl dvě jména pro případ, že by jedno ztratil - Vstupdolesa po jednom strýci a Stanislav po Vstupdolesovi.
„Já mám taky dvě jména," řekl Kryštůfek Robin jen tak mimochodem.
„Tak to vidíš, že je to pravda," řeklo Prasátko.
Jednoho krásného zimního dne zametalo Prasátko sníh před domem, a když náhodou vzhlédlo od práce, spatřilo Medvídka Pú. Pú tu chodil stále dokolečka a o něčem přemýšlel. Když na něho Prasátko zavolalo, ani se nezastavil.
„Hej, co to děláš?" řeklo Prasátko.
„Lovím," řekl Pú.
„Co lovíš?"
„Něco stopuju," řekl Medvídek Pú velmi tajemně.
„Co stopuješ?" zeptalo se Prasátko a přistoupilo blíže.
„To bych právě taky rád věděl. Ptám se sám sebe: Co?"
„A co asi odpovíš?"
„Musím počkat, až to dohoním," řekl Medvídek Pú. „Podívej se tamhle." Ukázal na zem před sebou. „Co tam vidíš?"
„Stopy," řeklo Prasátko. „Šlépěje." Rozčilením až zakviklo.
„Ach Pú! Myslíš, zeje to Kolčavice?"
„Snad," řekl Pú. „Možná že jo a možná že ne. V šlépějích se jeden nevyzná!" Po těchto slovech se dal zase do stopování a Prasátko za ním chviličku hledělo a pak běželo za ním. Znenadání se Medvídek Pú zarazil a nějak rozpačitě se nakláněl nad šlépějemi.
„Co je?" ptalo se Prasátko.
„To je prapodivné," řekl Medvěd. „Teď se mi zdá, že to jsou dvě zvířata. Tohleto se přidružilo k tomu prvnímu - ať už je to co chce. A oba teď jdou dál spolu. Nešlo bys radši se mnou, Prasátko, co kdyby to přece jenom byla dravá zvířata?"
Prasátko se podrbalo za uchem a řeklo, že nemá až do pátku nic na práci a s radostí půjde s Púem, kdyby to snad byla Kolčavice.
„Myslíš, kdyby to byly dvě Kolčavice," řekl Medvídek Pú, a Prasátko odpovědělo, že nemá stejně do pátku co dělat.A tak se vydali spolu.
Byla tu taková modřínová houštinka a zdálo se, že ty dvě Kolčavice, jestli to vůbec byly Kolčavice, chodily kolem té houštinky. Pú s Prasátkem šli tedy kolem houštinky za nimi; Prasátko si krátilo čas tím, že vypravovalo Medvídkovi, co dělal jeho dědeček Vstupdolesa S. proti strnulosti údů po dlouhém stopování, jak jeho dědeček Vstupdolesa S. trpěl v pozdním věku záduchou, a jiné zajímavé věci; a Pú přemítal, jak asi vypadá takový dědeček, a zdali snad právě nestopují dva dědečky, a chytí-li je, jestli si bude moci vzít jednoho s sebou domů a ponechat si ho, a co tomu řekne Kryštůfek Robin. Ale stopy před ním vedly dál a dál...
Náhle se Medvídek Pú zastavil a ukázal před sebe:…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.