Smysluplná vražda (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

 

„Ano, slečno Marplová,“ řekl se známkami netrpělivosti inspektor Curry.

„Myslíte, že bychom spolu mohli zajít do haly?“

Inspektor Curry se zatvářil překvapeně.

„To je vaše představa o soukromí? Zajisté tady…,“ rozhlédl se po pracovně.

„Mně nejde o soukromí. Nepotřebujeme žádné. Chci vám něco ukázat. Něco, na co mě upozornil Alex Restarick.“

Inspektor Curry civilizovaně zadržel vzdech, zvedl se a následoval slečnu Marplovou.

„Někdo s vámi mluvil?“ zeptal se nadějně.

„Ne,“ řekla slečna Marplová. „Není to otázka toho, co vám lidé řeknou. Spiše to má co dělat s eskamotérskými triky. Hra se zrcadlem, víte o čem mluvím – tenhle druh kouzelnictví. Rozumíte mi?“

Inspektor Curry nerozuměl. Zíral a přemýšlel o tom, má-li slečna Marplová všech pět pohromadě.

Slečna Marplová se postavila doprostřed a inspektora naaranžovala za sebe.

„Chtěla bych, abyste tohle místo považoval za jeviště. Tak jako ten večer, kdy byl zavražděn Kristián Gulbrandsen. Jste tady, v hledišti, a sledujete právě jen osoby na scéně. Paní Serrocoldová, já, paní Stretová, Gina a Stephen – a tak jako na opravdovém jevišti jsou tady vchody a východy a lidé se pohybují z místa na místo. Když jste v hledišti, tak samozřejmě nevíte předem, co udělají. Vycházejí hlavními dveřmi anebo do kuchyně, a když jsou dveře otevřeny, vidíte tam kousek namalovaného plátna představující kuchyni nebo krajinu. Ve skutečnosti ovšem vycházejí do prvního nebo druhého plánu kulis – anebo za scénu s truhláři, elektrikáři, kulisáky a dalšími herci, čekajícími na vstup na jeviště; takže odcházejí do jiného světa, než je ten na jevišti.“

„Bojím se, že vám nejsem schopen porozumět, slečno Marplová.“

„Taky bych myslela, že to zní hloupě, ale musíte o tom doopravdy přemýšlet jen jako o hře na scéně. Ta scéna je tady, ta hala ve Stonygates – a co je ve skutečnosti za ní? Co je za touhle scénou? Myslím, kde je zákulisí? Je to terasa, že? Terasa, na kterou vede spousta oken, které lze otevřít.

Takže teď vidíte, jak byl ten kouzelnický trik proveden. Viděl jste někdy číslo se ženou řezanou pilou napolovic? Přesně to mě na tu myšlenku přivedlo.“

„Žena přeřezávaná pilou?“ Inspektor si nebyl zcela jist, není-li slečna Marplová případ pro psychiatra.

„Jeden z nejdrastičtějších kouzelnických triků. Velmi vzrušující. Určitě jste to někdy viděl. Vypadá to, jako že rozřezávají jednu osobu, ale ve skutečnosti jsou tam dvě. Takže myslím, že to samé lze provést naopak. Dva lidé mohou být ve skutečnosti jediná osoba.“

„Dva lidé ve skutečnosti jeden?“ Inspektor Curry vypadal udiveně.

„Ano. Ne nadlouho. Jak dlouho trvalo vašemu konstáblovi proběhnout parkem, vběhnout do domu a nazpátek? Dvě minuty a pětačtyřicet vteřin, že? Odtud je to blíž, a bylo by to značně méně. Hodně pod dvě minuty.“

„Co má být pod dvě minuty?“

„Ten kouzelnický trik. Trik, kdy to nebyly dvě osoby, ale jen jedna. Tady, tamhle, v pracovně. To, co vidíme, je jen viditelná část scény. V zákulisí je terasa a spousta oken. Není nic jednoduššího, jsou-li v pracovně dva lidé, než otevřít okno, vyskočit na terasu, proběhnout terasou (to byly ty kroky, které slyšel Alex z mlhy), vejít do domu bočními dveřmi, odstřelit Kristiána Gulbrandsena, doběhnout nazpět; během téhle chvilky zbývající osoba ve studovně hraje oba hlasy, takže všichni v hledišti jsou absolutně přesvědčeni, že tam probíhá hádka dvou lidí, kteří tam většinu času skutečně jsou, ale nikoliv během těch kritických téměř dvou minut.“

Inspektor Curry nabyl dechu i hlasu.

„Říkáte mi tady, že Edgar Lawson oběhl terasu a zastřelil Gulbrandsena? Edgar Lawson, který také chtěl otrávit paní Serrocoldovou?“

„Pane inspektore. Paní Serrocoldovou ve skutečnosti vůbec nikdo netrávil. Celé to travičství je jen chytačka odvádějící pozornost od vraždy. Někdo chytře využil toho, že symptomy revmatismu paní Carrie-Louisy a symptomy otravy arzenikem jsou si tak podobné. Starý kouzelnický trik, jako když vám vytahuje eskamotér svou kartu z rukávu. Do lahvičky toniku se přidá arzenik – tak jako je lehké připsat k dopisu psanému na stroji pár vlastních řádek. Skutečný důvod, proč sem pan Gulbrandsen přijel – ten nejpravděpodobnější –, bude mít co dělat s Gulbrandsenovou nadací, mezi jejíž správce patřil. Tudíž šlo o peníze. Mějme za to, že došlo ke zpronevěře. Velké zpronevěře – sledujete mě? A možnost k ní měla jediná osoba –!“

„Lewis Serrocold,“ zachraptěl inspektor nedůvěřivě. „Lewis Serrocold?“

„Lewis Serrocold,“ zakývala hlavičkou slečna Marplová.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 25. 4. 2024