18
Vězení v Tanner’s Corner tvořila jediná budova dva bloky od úřadu šerifa.
Sachsová s Bellem tam nyní kráčeli po rozpáleném chodníku.
Sachsovou znovu šokovala přízračná atmosféra městečka. Neduživí opilci, kterých si všimli, když přijížděli do města, stále tiše seděli na lavičce. Žena v kšiltovce zaparkovala mercedes na prázdném parkovišti, vystoupila a vešla do nehtového studia. Nablýskaný automobil se do malého městečka absolutně nehodil. Nikdo další na ulici nebyl. Sachsová si všimla, že dobrých šest obchodů ohlásilo bankrot. V jednom z nich kdysi bývalo hračkářství a ve výkladu se stále povalovala panenka v halence vybělené sluncem.
Kde jsou všechny děti? pomyslela si Sachsová znovu.
A pak se podívala přes ulici a viděla, jak ji z temného zákoutí baru Eddie’s pozoruje nějaká tvář. Horko ještě zhoustlo. Sachsová přimhouřila oči.
„To jsou ti tři chlapi?“ řekla a kývla směrem k baru.
Bell vzhlédl. „Myslíte Culbeaua a jeho kumpány?“
„Ehe. Dělali mi potíže.“
„Jo. Vždycky je dělali.“
„Sebrali mi revolver,“ pokračovala Sachsová. „tedy, jeden z nich. Ten potrhlý. O’Sarian.“
Šerif se zamračil. „A co se stalo?“
„Vzala jsem si ho zpátky,“ řekla Sachsová stručně.
„Mám ho nechat předvést?“
„Ne. Ale říkala jsem si, že byste to měl vědět. Jsou naštvaní, že přišli o tu odměnu. Ale když už jsme u toho, myslím, že je za tím ještě něco dalšího. Mají na toho kluka pifku.“
„Nejen oni, ale celé město.“
„Jenže celé město nechodí všude s nabitými zbraněmi,“ namítla Sachsová.
Bell se zakuckal smíchy. „No, úplně všichni ne.“
„A taky by mě docela zajímalo, jak je možné, že se najednou objevili u mlýna.“
Šerif chvíli přemýšlel. „Myslíte, že v tom měl prsty Mason? Myslíte, že je přivolal on?“
„Jo,“ odvětila Sachsová.
„Byl bych nejradši, kdyby si vzal tento týden volno. Jenže to se určitě nestane. Tak a jsme tady. Moc to jako vězení nevypadá. Ale slouží dobře.“
Vešli do jednopatrové budovy ze škvárobetonových tvárnic.
Sténající klimatizace udržovala místnosti v milosrdném chladu.
Bell ukázal Sachsové, kam si má odložit zbraň, odložil tu svou a společně vešli do vyšetřovací místnosti. Bell za sebou zavřel dveře.
Garrett Hanlon seděl u překližkového stolu naproti Jessemu Cornovi a na sobě měl modrý mundúr, který mu laskavě zapůjčil okres Paquenoke. Jesse se na Sachsovou usmál a Sachsová mu odpověděla nepatrným povytažením koutků. Pohlédla na chlapce a šokovalo ji, jak smutně a zoufale vypadá. Bylo to téměř dojemné.
Na Garrettově obličeji a pažích si všimla šrámů, které tam předtím nebyly.
„Co se ti stalo s kůží?“ zeptala se ho.
Garrett si prohlédl ruku a bezděky si ji začal třít.
„Jedovatý dub,“ zamumlal.
„Znáš svá práva, že?“ zeptal se laskavým hlasem Bell. „Přečetla ti je policistka Kerrová?“
„Jo.“
„A rozuměl jsi jim?“
„Snad jo.“
„Tvůj advokát je už na cestě. Je to pan Fredericks. Jede rovnou ze schůzky v Elizabeth City a každou chvíli by tu měl být. Než dorazí, nemusíš vypovídat. Rozuměl jsi?“
Garrett přikývl.
Sachsová si všimla poloprůhledného zrcadla. Přemýšlela, kdo asi stojí na druhé straně a ovládá videokameru.
„Přesto doufáme, že s námi budeš mluvit, Garrette,“ pokračoval Bell. „Chceme se tě zeptat na několik opravdu důležitých věcí. Tak za prvé: je to pravda? Je Mary Beth skutečně naživu?“
„Jasněže je.“
„Znásilnil jsi ji?“
„Tohle bych já nikdy neudělal,“ řekl Garrett a jeho patos načas ustoupil rozhořčení.
„Ale unesl jsi ji,“ konstatoval Bell.
„Vlastně ani ne.“
„Ani ne?“
„Ona prostě nechápala, jak je to v Blackwater Landing nebezpečné. Musel jsem ji odtamtud odvést, jinak by nebyla v bezpečí. Nic víc. Zachránil jsem ji. Někdy prostě musíte člověka přinutit, aby udělal něco, co sám nechce. Pro jeho vlastní dobro. A on to pak pochopí a ocení.“
„Mary Beth je někde u pobřeží, že? Někde v Outer Banks, je to tak?“
Garrett při Bellově otázce zamrkal a zarudlé oči se mu zúžily.
Uvědomil si, že policie našla mapu a hovořila s Lydií. Sklopil oči k překližkovému stolu a nic dalšího neřekl.
„Kde …
