19
Na druhé straně ulice naproti vězení viděla Sachsová Lucy Kerrovou, jak sedí na lavičce v parku před lahůdkářstvím a popíjí ledový čaj.
Přešla přes cestu a obě ženy si pokynuly na pozdrav.
Sachsová si všimla cedule před lahůdkářstvím: „Vychlazené pivo“.
Otočila se k Lucy.
„Máte v Tanner’s Corner zákon o pití na ulici?“
„Jo,“ řekla Lucy. „A bereme ho velice vážně. Nařizuje, že pokud máte na ulici nějaký alkohol, musíte ho okamžitě vypít.“
Sachsové chvíli trvalo, než pochopila, že to byl vtip. Zasmála se a řekla: „Nemáte chuť na něco silnějšího?“
Lucy zavrtěla hlavou. „Tohle mi stačí.“
O chvíli později vyšla Sachsová z lahůdkářství s mexickým pivem, které jí bohatě pěnilo v plastikovém kelímku. Posadila se vedle policistky a začala jí vyprávět o rozhovoru mezi McGuirem a Fredericksem a o nápadu přivolat psychologa.
„Doufám, že to zabere,“ řekla Lucy. „Jim totiž odhaduje, že v Outer Banks můžou být tisíce starých domů. Musíme nějak zúžit okruh pátrání.“
Několik minut obě mlčely a pak Sachsová učinila poznámku o naprosté nepřítomnosti dětí ve městě.
„To je fakt,“ řekla Lucy. „Samotnou mě to nikdy nenapadlo, ale moc dětí tady vážně není. Myslím, že většina mladých párů se odtud odstěhovala možná někam blíž k dálnici nebo do většího města. Tanner’s Corner není zrovna vhodné místo pro člověka, který chce něčeho dosáhnout.“
„A co vy?“ zeptala se Sachsová. „Vy děti máte?“
„Ne. Nikdy jsme je s Buddym neměli. A pak jsme se rozešli a já už si nikoho dalšího nenašla. Musím říct, že toho lituju ze všeho nejvíc. Že nemám děti.“
„Jak dlouho jste rozvedená?“
„Tři roky.“
Sachsová byla překvapena, že se Lucy znovu nevdala. Byla velice atraktivní a měla nádherné oči. Když Sachsová pracovala v New Yorku jako profesionální modelka - než se rozhodla jít v otcových šlépějích a vydat se na dráhu policistky -, trávila spoustu času ve společnosti mnoha pohledných lidí. Jejich oči však byly až příliš často prázdné. A Amélie Sachsová věděla, že pokud člověk nemá krásné oči, nemůže být krásný ani on sám.
„Však vy si někoho najdete,“ utěšovala Sachsová Lucy, „a budete mít rodinu.“
„Mám svou práci,“ řekla Lucy rychle. „Nemůžu holt mít v životě všechno.“
Cosi zde však zůstalo nevyřčeno - Sachsová měla pocit, že si chce Lucy něco nechat pro sebe. Přemýšlela, zda na ni má naléhat, či nikoliv. Nakonec se rozhodla jít na to oklikou.
„Jen v okrese Paquenoke musí být dobrá tisícovka mužů, kteří by s vámi rádi chodili.“
Lucy chvíli mlčela a pak řekla: „To je fakt, že nikam moc nechodím.“
„Vážně?“
Další odmlka. Sachsová pozorovala zaprášenou a liduprázdnou ulici. Lucy se nadechla, aby něco řekla, ale pak se raději rozhodla pro dlouhé usrknutí ledového čaje. Nakonec však jakoby z náhlého popudu přece jen vyhrkla:
„Vzpomínáte si, jak jsem vám říkala, že jsem měla zdravotní problémy?“
Sachsová přikývla.
„Měla jsem rakovinu prsu. Nebyla v příliš pokročilém stadiu, ale doktor říkal, že možná bude potřeba radikální zásah. Na obou stranách. A nakonec to tak dopadlo.“
„To je smůla,“ řekla Sachsová a účastně svraštila čelo. „Prošla jste terapií?“
„Jo. Chvíli jsem byla plešatá. Zajímavý pohled.“ Lucy znovu upila ledového čaje. „teď už mám čtyři roky remisi. Zatím je to dobré.“ Odmlčela se a pokračovala: „Docela mi to vyrazilo dech, když jsem se to dozvěděla. Nikdo v rodině nic podobného neměl. Babička je zdravá jako řípa. A máma dodnes pracuje na plný úvazek v přírodní rezervaci Mattamuskeet. Dvakrát, třikrát ročně jezdí s tátou trampovat do Apalačských hor.“
„Takže teď nemůžete mít děti kvůli ozáření?“ zeptala se Sachsová.
„Ale ne, dávali mi štít. Jenže… sama nemám moc chuti s někým někam chodit. Víte přece, kam chlapi nejdřív zajíždějí rukou, jen co se poprvé vážně políbíte…“
Na tohle nemohla Sachsová vůbec nic namítnout.
„Někdy se seznámím s nějakým příjemným mužem, jdeme spolu na kávu nebo někam, jenže já si pak do deseti minut začnu dělat starosti, co si o tom bude myslet. A nakonec to dopadne tak, že mu radši ani nezvedám te…
