Hvězda Jihu

TROCHA VĚDY, KTERÉ UČÍ DOBRÝ PŘÍTEL

Mladý inženýr, řekněme to k jeho cti, nepřišel do Griqualandu trávit čas v ovzduší hrabivosti, opilství a tabákového kouře. Měl se pustit do místopisného a geologického průzkumu, nasbírat vzorky skal a půdy, ve které se vyskytují diamanty, a provést na místě jejich přesný rozbor. Nejprve se vsak musel po­starat o klidné obydlí, aby si mohl postavit laboratoř a zařídit si jakési výzkumné středisko pro celý hornický okrsek.

Hned mu padl do oka pahorek, na němž stál Watkinsův statek. Měl pro jeho práci výhodnou polohu. Byl dosti vzdálen od tábora horníků, takže tam vládl přece jen větší klid: k nejvzdálenějšímu diamantovému dolu to bylo asi hodinu cesty (protože diamantový okrsek mívá nanejvýše dvanáct kilometrů v obvodu). Cyprián si tedy vybral jeden z opuštěných domů Johna Watkinse, vyjednal s ním pronájem a usadil se tam - za půl dne byl se vším hotov. Statkář byl ostatně velmi přístupný. Nudil se ve své samotě a rád viděl, že se nablízku usadí mladý muž, s kterým se trochu povyráží.

Ale jestliže si pan Watkins myslil, že jeho nový nájemník s ním bude vyse­dávat u stolu a popíjet pálenku, velmi se zklamal. Sotvaže se Cyprián usadil v tom opuštěném domě se svými zkumavkami, kahany a chemikáliemi (ani ne­čekal, až mu dojdou hlavní součásti laboratoře), ihned se pustil na geologické vycházky po okolí. Když se pak večer unaven vracel a v plechové krabici, v lo­vecké brašně, po kapsách i v klobouku měl nacpáno plno vzorků skal, měl spíše chuť praštit sebou na postel než poslouchat staromódní povídání pana Watkinse. Mnoho nekouřil a ještě méně pil. To všechno nepřispívalo k tomu, aby se z něho stal veselý společník, jak si to statkář představoval.

Ale Cyprián byl upřímný a milý, prostý v chování i v řeči, při vší své učenosti skromný; proto si ho každý hned zamiloval. Snad si to pan Watkins ani neuvědo­moval, ale nadmíru si ho vážil. Jen kdyby ten chlapec dovedl řádně pít! Co s člo­věkem, který nevypije ani kapku pálenky?

Slečna Watkinsová brzy přilnula k mladému učenci pevným a upřímným přátelstvím. Viděla, že má pěkné způsoby a duševně že převyšuje všechny lidi, které dosud poznala. Hned toho tedy využila k tomu, aby si své důkladné a rozsáhlé vzdělání, načerpané z vědeckých děl, doplnila znalostmi z experimentální chemie.

Laboratoř mladého inženýra, kde bylo tolik podivných přístrojů, ji velmi zajímala. Zvlášť toužila poznat podstatu diamantu, protože se v celé zemi ne­mluvilo o ničem jiném než o tom drahokamu. Jenže Alice se na něj dívala jako na obyčejný kámen. Cyprián, který si ho také nijak nevážil, hned to u ní vypo­zoroval. Z této shody názorů se mezi nimi vyvinulo přátelství. Jediní oni dva z celého Griqualandu, řekněme si to upřímně, si nemyslili, že jediným cílem života je hledat, brousit a prodávat tyto kamínky, po kterých tak silně touží celý svět.

„Diamant,“ řekl jí jednou mladý inženýr, „to je prostě čistý uhlík. Je to

úlomek vykrystalizovaného uhlíku, nic víc. Možno jej spálit jako obyčejný kus uhlí. Právě ta spalitelnost vedla na stopu jeho pravé podstaty. Newton, který vypozoroval tolik věcí, si všiml, že vybroušený diamant odráží světlo daleko více než všechny ostatní průhledné nerosty. A protože věděl, že touto vlastností se vyznačuje většina spalitelných látek, vyvodil z toho jako vždycky smělý závěr, že je totiž diamant jistě spalitelný. A pokusy mu daly za pravdu.“Takto hovořili, když se spolu procházeli na písčité terase kolem statku nebo když večer seděli na vzdušné verandě a dívali se na hvězdy třpytící se na jižním nebi.

Potom Alice odcházela a vracela se do statku. Někdy ho také zavedla ke svým pštrosům; chovala je v ohradě na úpatí pahorku, na němž stálo stavení pa­na Watkinse. Měla ráda jejich bílé hlavy, černá těla, pevné silné nohy i trsy žlutavých per, která jim zdobí křídla a ocasy. Již rok nebo dva se bavila tím, že pěstovala celé hejno těchto rychlých ptáků.

Ráda se dívala, jak sedí na ohromných vejcích a jak za ní chodí se svými mláďaty, aby je nakrmila. Vypadali při tom jako slepice nebo krocani. Cyprián ji někdy doprovázel; rád hladil nejhezčího pštrosa z celého stáda (měl černou hlavu a zlaté oči) - to byl právě ten rozmazlený Dada, který Alici spolkl kouli ze slonoviny na spravování punčoch.

Znenáhla však Cyprián pociťoval k Alici hlubší a vřelejší city. Řekl si, že by pro život plný práce a přemýšlení sotva našel jinou družku, která by byla tak dobrosrdečná, vzdělaná, vlídná a vůbec v každém směru dokonalá. Slečna Watkinsová ztratila matku již v útlém věku; vedla proto otci sama dům. Byla nejen dobrá hospodyně, ale také dokonalá dáma. Vybroušené mravy a půvabná prosto­ta jí dodávaly zvláštního kouzla. Nebyla domýšlivá jako tolik elegantních dívek v Evropě a nebála se připravit svýma bílýma ručkama pudink, dohlédnout na vaření a přesvědčit se, zda je prádlo v dobrém stavu. Přitom hrála Beethovenovy sonáty snad ještě lépe než jiné dívky, uměla dva nebo tři jazyky, ráda četla a s chutí se nořila do hlavních děl světové literatury a na večírcích u okolních bohatých statkářů všechny oslň…