Hvězda Jihu

DOSLOV

V šedesátých letech minulého století se nedaleko soutoku řeky Vaalu s širokou a línou řekou Oranjí usadil Búr van Nikerk. Jeho stáda chodila pít k oranjskému brodu a domorodý pastevec, Křovák Daniel Jacobs, který je hlídal, sbíral z dlouhé chvíle v řečišti podivné oblázky různé velikosti. Každý ten oblázek se blýskal a tím právě upoutal pozornost černého hlídače stád. Daniel si uschoval oblázky do staré skleněné láhve a pochlubil se s nimi svému zaměstnavateli van Nikerkovi. Ten na nich nenašel nic pozoruhodného. A potom se stalo, že na farmu zavítal slavný lovec pštrosů Ir O'Reily. Van Nikerk ho náležitě pohostil a po večeři mu za rozhovoru ukázal blýskavé oblázky svého černého sluhy. O'Reily byl znalec, a navíc ještě poctivý muž. Prozradil hostiteli, že to jsou diamanty, a van Nikerk, který považoval vše, co se našlo na území jeho farmy, za své vlastnictví, mu za odměnu věnoval největší oblázek, diamant vážící 21 karátů. Co obdržel černý nálezce, historie neříká, ale pravděpodobně nic, protože Búrové nezacházeli s domorodci o nic lépe než Britové.

To se stalo v roce 1867; hned potom vypukla první diamantová „horečka''. Van Nikerk a jeho sousedé horlivě hledali „blýskavé oblázky^li v řece Oranji, ale po celé dva roky nenašli nic, co by bylo stálo za zmínku. Domorodí Hotentoti je napo­dobili a jeden z nich — jeho jméno se nedochovalo - skutečně měl úspěch. Našel na březích Vaalu hezky velký oblázek, který se pěkně třpytil. Poněvadž tehdy ještě neexistoval krutý zákon, že domorodec nesmí být vlastníkem diamantu, měl šťastný nálezce možnost diamant prodat. Získal jej van Nikerk za směšně nízkou částku 480 liber šterlinků, a při první příležitosti jej prodal za 12 000 liber šterlinků, tedy s velmi slušným, ziskem.

Diamanty mají své osudy jako knihy, a tak se stal tento diamant nakonec majet­kem anglického hraběte Dudleyho Po vybroušení se scvrkl na 46,5 karátu, takže zda­leka nepatří k největším světovým diamantům, má však krásný lesk a ten mu vynesl jméno Hvězda jižní Afriky.

Nález cenného diamantu přilákal do jižní Afriky dobrodruhy z celého světa, tak jako je o dvacet let dříve nález zlata přivábil do Kalifornie. Začali prospektovat ve velkém měřítku a záhy se ukázalo, že nejbohatší diamantová pole leží mezi Vaalem a řekou Modderou (Bahnitou). O toto území se tehdy svářili tři nezávislí černošští králové z kmene Grikvů a Batlapinů. Nedohodli se a nakonec svůj spor vyřešili čistě po belošsku, podle sobecké individualistické zásady: „Nemám-li to já, nebudeš to mít ani ty!“ Dva z nich nabídli sporné území Búrům ze sousedního Svobodného státu oraňského, a třetí, který si činil nároky na největší díl, Britům, vládnoucím v Kapské kolonii. Britové přijali a po svém zvyku si nabídnuté území hezky za­okrouhlili i o to, co mělo připadnout Búrům. Ti se sice zlobili, ale neodvážili se začít spor s mocným sousedem a spokojili se nakonec s bídným odbytným. Obdrželi 90 000 liber šterlinků jednou provždy - tedy asi cenu osmi Hvězd jižní Afriky — a slib, že jim kapská vláda přispěje částkou 15 000 liber na stavbu železnice. To se stalo roku 1870.

Zde máme podklad, na němž Verne rozvíjí svůj napínavý příběh Hvězdy jihu. Velmi přesně a výstižně líčí dolování diamantů po stránce technické, jak se pro­vádělo v okolí Du Toits Panu, v místech, která v téže době popsal náš cestovatel dr. Emil Holub a kde také působil jiný náš krajan, zlatokop a diamantokop Čeněk Pach. Verne je dobrým znalcem…