PROLOG
1967
V kamenité vísce Castellammare de Golfo, obrácené k temné hladině sicilského Středozemního moře, umírá velký šéf mafie. Vincenzo Zeno byl čestný muž, kterého všichni celý život ctili pro jeho spravedlivé a nestranné soudy, pro jeho ochotu pomoci každému v nouzi a pro nesmiřitelné tresty, jimiž stíhal každého, kdo se pokusil vzepřít jeho vůli.
Kolem umírajícího stojí tři jeho bývalí pomocníci. Každý z nich si mezitím vybudoval vlastní mocné postavení. Raymonde Aprile působí na Sicílii a v New Yorku, Octavius Bianco v Palermu a Benito Craxxi v Chicagu. A všichni mají být Zenovi za co vděční.
Don Zeno byl posledním z pravých mafiánských bossů, který celý život dodržoval staré tradice. Vybíral poplatky za všechny možné druhy obchodů, ale nikdy ne za drogy, prostituci či jakékoliv zločiny. A když ho přišel nějaký chudák prosit o peníze, nikdy ho don nenechal odejít z domu s prázdnýma rukama. Také napravoval nespravedlivé počínání soudu – nejvyšší soudce na Sicílii mohl přijmout jakékoliv rozhodnutí, když ale bylo právo na vaší straně, don Zeno rozsudek silou své vůle a svých zbraní zrušil.
Žádný záletný mladík nemohl beztrestně opustit dceru chudého rolníka, protože ho don Zeno vzápětí přesvědčil, že s ní má vstoupit ve svátost manželskou. Žádná banka nemohla přivést na mizinu bezmocného zemědělce, protože se do věci vzápětí vložil don Zeno a všechno urovnal. Žádný mladý muž toužící po univerzitním vzdělání nemohl být odmítnut kvůli nedostatku peněz či vzdělání. Kdo patřil k donově cosce, tedy klanu, tomu se jeho sny plnily. Žádný zákon z Říma nemohl překonat sicilské tradice a neměl na ostrově žádnou váhu – don Zeno zákony zvrátil, a to za jakoukoliv cenu.
Jenže donovi bylo teď už přes osmdesát a v posledních letech začala jeho moc slábnout. Ve slabé chvilce si vzal krásné a mladé děvče, které mu darovalo okouzlujícího synka. Matka při porodu zemřela a chlapci jsou teď dva roky. Starý pán ví, že se blíží konec a že bez něj jeho coscu rozpráší mocnější corleonská cosca a Clericiziové, a přemýšlí o synově budoucnosti.
Poděkoval svým třem přátelům, že mu prokázali tu čest a vážili dlouhou cestu, aby vyslechli jeho rozhodnutí. Pak jim řekl, že chce, aby se jeho synek Astorre dostal na nějaké bezpečné místo a byl vychován ve zcela jiném prostředí, leč aby z něj byl v duchu tradic čestný muž, jako je don sám.
„Můžu zavřít oči s čistým svědomím,“ prohlásil don, ačkoliv přátelé věděli, že během života poslal na smrt stovky lidí, „když budu vědět, že je o chlapce postaráno. Protože v tomhle dvouletém drobečkoví vidím srdce a duši pravého mafióza, tenhle vzácný a téměř vyhynulý druh.“ Řekl jim, že si jednoho z přítomných pánů vybere, aby dělal tomuhle netuctovému dítku poručníka, a že s tímto úkolem bude spojena i tučná odměna.
„Je to zvláštní,“ povzdechl si don Zeno a prohlížel si je přimhouřenýma očima. „Podle tradice je pravým mafiózem prvorozený syn. Jenže já musel čekat až do osmdesáti, než se mi tenhle sen splnil. Nepatřím k pověrčivým lidem, ale kdybych věřil na pověry, myslel bych si, že se chlapec zrodil přímo ze sicilské půdy. Oči má zelené jako olivy, které rostou na mých nejlepších stromech. A má duši pravého Siciliána – je romantický, má rád hudbu, umí být šťastný. Ačkoliv je ještě tak malý, nezapomene, když ho někdo urazí. Ale vyžaduje vedení.“
„A co budeš chtít ode mne, done Zeno?“ zeptal se Craxxi. „Protože já se tvého dítěte rád ujmu a budu se o ně starat jako o vlastní.“
Bianco se na Craxxiho zadíval téměř znechuceně.
„Znám chlapce od narození,“ prohlásil. „On zná mě. Vezmu ho za vlastního.“
Raymonde Aprile se zadíval na dona Zena a nic neříkal.
„A co ty, Raymonde?“ vybídl ho stařec.
„Jestli sis vybral mne,“ odpověděl Aprile, „bude tvůj syn mým synem.“
Don o trojici mužů chvíli přemýšlel. Všichni tři za to stáli. Craxxi je asi nejbystřejší. Bianco má určitě největší ctižádost a moc. Aprile je trochu zdrženlivější, v tom se víc podobá samotnému donovi. Aleje nemilosrdný.
Don Zeno už skut…
