Kapitola dvacátá
První úkol
V neděli ráno Harry vstal a oblékal se tak bezmyšlenkovitě, že mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že se snaží natáhnout si na nohu místo ponožky kouzelnickou čapku. Když se konečně řádně ustrojil, honem se vydal hledat Hermionu; našel ji ve Velké síni u nebelvírského stolu, kde snídala společně s Ginny. On sám měl pocit, že má žaludek jako na vodě, a tak počkal, až Hermiona spolkla poslední lžíci ovesné kaše, a pak ji vytáhl ven na školní pozemky; a zatímco se dlouho procházeli kolem jezera, pověděl jí o dracích a o všem, co mu řekl Sirius.
Siriusovo varování před Karkarovem sice Hermionu polekalo, ale draky přece jen považovala v tu chvíli za mnohem tíživější problém.
„Teď se prostě musíme snažit, abys ten úterek přežil,“ řekla zoufale, „a pak si můžeme lámat hlavu kvůli Karkarovovi.“
Obešli jezero celkem třikrát a celou tu dobu se snažili přijít na nějaké jednoduché kouzlo, které by mohlo draka zkrotit. Žádné je ale nenapadlo, takže se uchýlili do knihovny. Harry vytahal z regálů všechny knihy o dracích, které tam objevil, a pak se oba pustili do práce a celou tu haldu prolistovávali.
„Stříhání drápů pomocí kouzel… jak zabránit puchření šupin… to není k ničemu, to je pro takové cvoky, jako je Hagrid, kterým záleží na tom, aby měli zdravé draky…
Draky je neobyčejně těžké zabít; příčinou je čaromocná síla z dávných časů, obsažená v jejich silné kůži, kterou jsou s to proniknout jen ta nejmocnější kouzla… ale Sirius přece říkal, že na to stačí něco úplně jednoduchého…“
„Tak zkusíme příručky nějakých jednoduchých kouzel,“ navrhl Harry a odhodil brožurku Blázni do draků.
Vrátil se s hromadou příruček kouzelných slov a zaklínadel, položil je na stůl a začal jimi listovat, zatímco Hermiona vedle něj nepřetržitě šeptala: „Takže tu máme proměňovací kouzla… ale co si tím pomůžeš? Jestli mu ovšem místo zubů nepřičaruješ tmavočervené dásně nebo něco takového, aby byl míň nebezpečný… potíž je v tom, jak píšou, že dračí kůží pronikne jen málokteré kouzlo… Řekla bych, aby ses ho pokusil přeměnit, ovšem když jsou tak obrovští, to fakt nemáš šanci, pochybuji dokonce, že by se to povedlo profesorce McGonagallové – a nejde spíš o to, abys to kouzlo udělal na sobě? Abys sis dodal schopnosti, které teď nemáš? Jenže to nejsou jednoduchá kouzla. Ve škole jsme zatím žádná neprobírali a vím o nich jen proto, že jsem si zkoušela otázky na NKÚ…“
„Hermiono,“ procedil Harry skrze zaťaté zuby, „nemohla bys prosím tě být chvíli zticha? Snažím se soustředit.“
Hermiona opravdu zmlkla, jediný výsledek však byl, že se Harryho mozek naplnil jakýmsi otupujícím hukotem, takže se soustředit vůbec nedokázal, jenom zoufale zíral na seznam Základních zaklínadel pro zaneprázdněné a rozzlobené: okamžité skalpování… jenomže draci neměli na hlavě vlasy… pepřový dech… potom by nejspíš mohli ještě víc chrlit oheň… jazyk jako z rohoviny… to by tak zrovna potřeboval, aby drak měl o zbraň víc…
„Ne, to snad ne – už je tu zas! Proč si nemůže číst na té jejich hloupé lodi?“ řekla Hermiona podrážděně, když nahrbeně vešel Viktor Krum, změřil si je oba nevrlým pohledem a s hromadou knih se usadil v tom nejvzdálenějším koutě. „Pojď, Harry, radši se vrátíme do společenské místnosti… za chvilku se sem nahrnou ty jeho fanynky a budou si šuškat a hihňat se…“
Ve chvíli, kdy vyšli z knihovny, se opravdu kolem nich po špičkách vplížila dovnitř celá tlupa dívek; jedna z nich měla kolem pasu šerpu v bulharských barvách.
Harry tu noc sotva zamhouřil oko. Když se v pondělí ráno probudil, poprvé za celou tu dobu ho vážně napadlo, jestli z Bradavic nemá uprchnout; ale když se při snídani rozhlédl po Velké síni a představil si, co by pro něj znamenalo, kdyby hrad opustil, pochopil, že to nemůže udělat. Bradavice byly jediné místo, kde se kdy v životě cítil šťastný… jistě, předpokládal, že byl šťastný i u svých rodičů, na to se však nepamatoval.
Svým způsobem bylo dobré, že si uvědomil, že raději zůstane tady a postaví se drakovi, než aby b…
