Začouzená cela

XV. KAPITOLA

Při této práci, házejíc své věci bez ladu a skladu do vaku, byla Josephina ovládána pouze jedinou myšlenkou: Teď konečně může mluvit úplnou pravdu, Perryfield je v rukou policie, již se ho nemusí obávat, nemusí mít strach o svůj život ani o život Tricka O'Regana. Může jít přímo na policejní ředitelství, vyhledat Tricka a všechno mu vysvětlit - proč musela lhát, proč Perryfield byl včera v jejím bytě, proč o tom odepřela jakékoliv vysvětlení a konečně, proč přijala místo sekretářky u Perryfielda a odhodlala se žít v jeho domě. Trick jí jistě uvěří - ano, jistě jí uvěří.

Zavřela vak, dala si klobouk na hlavu a potom opatrně sestupovala po schodech. Nikoho nepotkala, jenom slyšela, jak Sarah poklízí v kuchyni, a proto již s mnohem větší důvěrou prošla halou a domovními dveřmi do zahrady. Zdálo se, že celé okolí domu je opuštěno. Rázně vykročila k zahradní bráně, ale pojednou se zastavila.

U brány se objevil jakýsi muž a již přicházel k Josephině. Zdálo se jí, že ho odněkud zná, chvíli přemýšlela, kde ho asi viděla, ale pak se usmála a znovu vykročila k bráně. Ne, tohoto muže se nemusí bát. Vždyť ho viděla na policejním ředitelství -je to ten obtloustlý policejní poručík, který byl v Trickově kanceláři, když tam přišla poprvé. Lavine se jmenuje, již si vzpomíná. Nepoznala ho na první pohled jenom proto, že je teď v občanských šatech a nikoliv v policejní uniformě. Požádá ho, aby ji zavedl přímo k Tricku O'Reganovi.

Lavine zatím došel až k ní, mračil se a zastavil se na krok před ní.

"Kam jdete, slečno Bradyová?" tázal se.

Usmála se na něho.

"Na policejní ředitelství, a to pokud možno co nejrychleji, pane Lavine," odpovídala. "Musím něco sdělit kapitánu O'Reganovi."

"A máte k tomu dovolení?"

Udiveně se zamračila.

"Dovolení?" opakovala.

"Dovolení od pana Perryfielda. Vím přece, že vás přijal za svoji sekretářku -"

"Ano - ale což ještě nic nevíte? Slyšela jsem to právě v rozhlasu - Perryfield byl zatčen. Rozhlas oznamuje, že je to pověstný pistolník Ben Guinney. Nebyl jste na policejním ředitelství, když byl zatčen?"

Edwin Lavine se pousmál.

"Ne, nebyl, slečno Bradyová," pravil. "Ale již jsem o tom slyšel."

"Policie je však přesvědčena, že zavraždil také pana Schnitzera -"

"A vy nyní patrně chcete běžet na policejní ředitelství -" přerušil ji Lavine - "abyste řekla policii, že se nemýlí, že? Obávám se, slečno Bradyová, že se policie bude muset obejít bez vašeho vzácného svědectví."

Nic nechápajíc, vytřeštila na něho oči.

"Je to tak, jak vám říkám, slečno Bradyová," poučoval ji, "už jsem se rozešel s policií a nemohu vám dovolit, abyste šla udat pana Perryfielda. Prosím, dejte mi svůj vak, ano?"

Napřáhl svoji ruku, ale dívka stiskla vak ještě pevněji a chtěla rychle projít okolo Lavina. Jeho ruka však sevřela její rameno.

"Což jste mi nerozuměla, slečno Bradyová?" pravil. "Nikam nepůjdete. Hned se vrátíte, a budete-li se ještě vzpírat, pošlu vás na malou projížďku autem, ze které se již nikdy nevrátíte!"

Vzdorně mu pohlédla do očí.

"Již chápu, pane Lavine," pravila. "Poznala jsem, že jste stejný ničema, jako je ten Perryfield -"

Rázně ji obrátil a tlačil ji k domu.

"Nestarejte se, jaký jsem a jaký nejsem. Netvrdím, že jsem takový, jako je Trick O'Regan - nebo některý jiný z těch policejních svatoušků. Tvrdím jenom to, že k němu nepůjdete a nic mu nebudete prozrazovat. Však jste mu beztak prozradila už víc než dost."

Pochopila, že každý odpor by byl úplně marný. Však měla tušit, říkala si v duchu, že jí nebude dovolen útěk tak snadný, jak si to představovala ve své ubohé pošetilosti. Teprve teď pochopila celý význam Perryfieldových slov, když ji varoval, že třeba na policejním ředitelství bude v blízkostí namířeného revolveru. Lavine! Jistě s ním pracoval dlouho a dlouho, ruku v ruce - s Perryfieldem, s Benem Guinneyem, několikanásobným vrahem!

Vstoupili do domu. Lavine ji zavedl do jídelny a zavřel za sebou dveře. V křeslech seděli muži, kteří, jak se zdálo, očekávali jejich příchod. Dva z nich hned poznala. Byl to onen Mike, kterého zahlédla s Perryfieldem ve Schnitzerově bytě, a ten druhý, to byl onen mladý muž, který ji zavezl autem k jejímu bytu, když ji Perryfield vysadil na silnici.Tento mladý muž teď promluvil první.

"Těší mne, že vás zase vidím, slečno Bradyová," pravil. "Doufal jsem po naší příjemné projížďce, že mi zase jednou bude popřáno toto potěšení -"

"Nežvaňte, Sherriffe!" přerušil ho netrpělivě Lavine. "Nesmíme plýtvat časem. Musíme zjistit, na čem vlastně jsme, a to velmi rychle. Můžete mi věřit na slovo, že O'Regan nebude zahálet. Zatkl Bena Guinneye -"

"Ben nic neprozradí," ujišťoval Mike. "O'Regan z něho nedostane ani jediného slova."

"Ne," souhlasil Lavine. "A snad se o to nemusíme ani pokoušet - snad prozrazoval už někdo jiný - a právě to si musíme zjistit."

"Máte pravdu," přisvědčil Sherriff. "Někdo jistě žvanil, a již tuším, kdo to asi byl. Usedněte, slečno Bradyová," mávl rukou ke křeslu.

Josephina usedla, a když se rozhlédla, viděla, že na ni všichni upírají pátravé pohledy. Srdce jí divoce bušilo, přece se však ovládla a klidně čelila jejich zrakům. Tak seděla tiše několik okamžiků a konečně pohlédla na Lavina.

"Nuže, pane Lavine?" pravila.

"Máme k vám několik otázek, slečno Bradyová," pravil, "a radil bych vám, abyste tentokrát mluvila pravdu. Především žádné hlouposti -"

Mike se ušklíbl.

"Mám v kapse revolver, slečno Bradyová," podotkl.

Josephina se k němu ohlédla.

"Oh ano, již si na vás vzpomínám," pravila. "To jste vy, co tak rád střílí, že ano? Chtěl jste mne zastřelit v autě - a předtím - ve Schnitzerově domě -"

Mike rázně vyskočil.

"Poslyšte, vy," vykřikl zuřivě, "zapomeňte na to, co se stalo u Schnitzera, rozumíte! Mne jste tam neviděla -"

"Oh ano, viděla. Viděla jsem vás tam docela zřetelně. Měl jste v ruce revolver -"

"A já vám povídám, že jste nic neviděla! O Schnitzerovi nic nevíte -"

"Mlčte, Mike!" přerušil ho Lavine. "Co byste se bál -"

"Bál!" vzkřikl Mike vzdorně. "Kdo se bojí? Ale myslíte…