Začouzená cela

XX. KAPITOLA

Poručík Spellman seděl v telefonní ústředně policejního ředitelství, sousedící s kanceláří O'Reganovou, na hlavě měl helmu s naslouchátky a zachycoval rozhovory novinářů s redakcemi. Zdálo se mu, že mozek se mu proměnil v rozbouřené moře, takový v něm byl zmatek z toho, co slyšel:... Ben Guinney uprchl... gangsteři se vloudili do trestnice, vydávajíce se za reportéry... Morgan a dva dozorci zastřeleni... elektromontér vážně zraněn... jeden gangster polapen u hlavní brány a druhý zastřelen... Guinney uprchl se svými zachránci, převlečenými za policejní úředníky... prchají ve velké limuzíně, která na ně čekala nedaleko zdi...

Ne, nemohl tomu uvěřit - všechno opatření tedy opět selhalo - a Morgan je mrtev -

Vpadl O'Regan a Spellman povstal.

"Již to víte, kapitáne?" tázal se Spellman.

"Ano, již jsem se o tom dozvěděl," odvětil O'Regan. "Ben Guinney je opět na svobodě. Jen bych velice rád věděl, kolik slušných, počestných lidí muselo zemřít, aby náš přítel Ben Guinney byl zachráněn od elektrického křesla."

"Tři, pokud vím," odpovídal Spellman. "Mezi nimi je také Morgan."

"Chudáci! A to všechno pro takového ničemu, jako je Ben Guinney! Dal jste hlídat všechny silnice, vedoucí do města?"

"Ano, myslím však, že Ben Guinney se Chesteru vyhne, kapitáne."

"A já zase myslím, že se mýlíte, Spelle," odporoval O'Regan. "Ben Guinney se odváží všeho, a nezapomínejte, že někde ve městě ukryl všechny své peníze, nebo aspoň jejich největší část -"

"Nová zpráva, kapitáne," ohlašoval Geissel, který vyběhl z telefonní místnosti a mával papírem. "Guinney uprchl v uniformě policejního poručíka, provázen jiným mužem přitloustlé postavy, stejně přestrojeným," četl.

"V policejní uniformě?" přikývl O'Regan. "Tím se ovšem vysvětluje, proč je nikdo nezadržel. A ten druhý, ten přitloustlé postavy - Lavine, kdo jiný?"

"Doufám, kapitáne, že zůstanete dnes celou noc zde, že se nevrátíte do svého bytu?" tázal se Spellman.

"Ano, právě tam se chci vrátit - a to ihned, jakmile zde budeme se vším hotovi," pravil O'Regan. "Bena musíme zase polapit a já budu pro něho nejlepší návnadou. Znám svého přítele Bena Guinneye."

"Šílíte, kapitáne, že se chcete vystavovat tak velkému nebezpečí?"

O'Regan se usmál.

"Pouze jednou v životě jsem se vystavil opravdovému nebezpečí, a to bylo v tu chvíli, kdy jsem se oblékl do policejní uniformy." Pohlédl na hodinky. "Čtvrt na dvě po půlnoci," pravil. "Guinney se již jistě blíží."

Ve dveřích telefonní místnosti se opět ukázala hlava seržanta Geissela.

"Volá policejní hlídka, kapitáne."

"Přepojte mne sem," pravil O'Regan a zvedl naslouchátko stolního aparátu.

"Haló!... Ano... ano, rozumím. A teď poslyšte, co vám povím... přiveďte nám ho sem. Spoléhám se na vás." Odložil naslouchátko a obrátil se ke Spellmanovi. "Jakýsi farmář ve Whitecliffu spatřil auto a v něm dva muže v policejních uniformách a měl tolik rozumu, že ihned telefonoval policejní hlídce, a ta nám teď oznamuje, že auto zastavila přímo před městem a že zatkla jeho řidiče. Ti ostatní už tam nebyli - patrně přesedli do jiného vozu. Nařídil jsem, aby nám přivedli zatčeného řidiče, a až zde bude, uvidíte, Spelle, že ho dovedu přinutit, aby mluvil. Dnes nejsem v laskavé náladě, a nebude-li chtít mluvit, tedy s ním naložím tak, že bude plakat."

Po několik minut se neklidně procházel.

"Mám velkou starost, Spelle," pravil konečně.

"Chápu, kapitáne," pravil Spellman. "Týká se to slečny Bradyové."

O'Regan přikývl.

"Není po ní ani stopy?"

Spellman zavrtěl hlavou.

"Učinili jsme všechno, co bylo v našich silách, kapitáne," ujišťoval, "ale všechno bylo marné. Myslím, že již opustila zdejší okres. A Lavine - také po něm není ani vidu ani slechu od té chvíle, co se slečnou Bradyovou a těmi ostatními opustil Perryfieldův byt -"

Zarazil se, neboť se pojednou ozvalo pronikavé zaječení sirény. O'Regan rychle přikročil k oknu a vyhlédl na ulici.

"Policejní auto," pravil. "Patrně vezou toho řidiče. Přiveďte ho ihned sem, Spelle, ano?"

Spell jenom přikývl a již odkvapil. Vrátil se za několik okamžiků a za ním vstoupili dva policisté, kteří přiváděli mladého muže, jehož kabát byl zablácený, límec roztržený, vlasy rozcuchané a na jehož čele byla krvavá jizva.

O'Regan ukázal na židli.

"Posaďte se!" nařizoval. A mladý muž usedl a zarytě se díval na podlahu.

"Jméno?" tázal se O'Regan.

Řidič neodpovídal.

"Neslyšel jste? Jak se jmenujete?"

Mladý muž mlčel jako němý,

O'Regan k němu rychle přikročil, uchopil ho za límec, pozvedl ho ze židle a zacloumal jím tak divoce, že mu až zacvakaly zuby v ústech.

"Jak se jmenujete - a rychle!"

"Smith."

"Vezl jste dva muže, oblečené v policejní uniformě - kde jste je vysadil?"

"Nikoho jsem nevezl, pane," odvětil řidič umíněně. "Jel jsem ve voze sám -"

"Poslyšte, vy," přerušil ho O'Regan. "Vezl jste dva muže stíhané pro úkladnou vraždu. A nechcete-li mi to říci dobrovolně, tedy vás k tomu musím donutit - a jakým způsobem, to brzy uvidíte!"

"Nemám, co bych vám řekl, pane," opakoval řidič a mračil se.

O'Regan se obrátil k policistům.

"Odveďte ho," nařizoval, "a postarejte se, aby změkl!"

Oba policisté uchopili řidiče, každý z jedné strany pod paží, ale než ho mohli odvléci, mladý muž, jehož tváře smrtelně zbledly, se jim vytrhl a sepjal k O'Reganovi ruce.

"Ne, to ne, pane," žadonil. "Nedejte mne týrat, vždyť jsem přece neučinil nic zlého - musím si těžce vydělávat na živobytí -"

"Chcete tedy mluvit dobrovolně?"

"Ano, pane," pravil řidič pokorně. "Ale mohu vám říci jenom tolik, že jakýsi člověk si mne najal, abych ho zavezl k trestnici a pak na něho čekal nedaleko řeky. To je všechno, co o tom vím, pane."

"Kde jste je vysadil?"

"Nedaleko rozcestí nad Brandtu. Tam na ně čekalo jiné auto. Dostal jsem padesát dolarů, ale to je také vše, co o tom vím."

"Nevíte, kdo to byl?"

"Ne, pane."

"Neslyšel jste nic, co si povídali?"

Řidič zaváhal.

"Nuže?" vzkřikl O'Regan.

"Ano, pane, něco jsem slyšel - říkali si, že se s vámi vypořádají."

"Kdo to říkal?" tázal se O'Regan…