Začouzená cela

XVII. KAPITOLA

Trick O'Regan ovšem nepochyboval, že Josephina přijala místo sekretářky a přestěhovala se do Perryfieldova domu jen s odporem, a byl pevně přesvědčen, že Perryfíeld ji k tomu donutil nějakou neobyčejně silnou hrozbou, ne-li přímo fyzickým násilím, a také byl přesvědčen, že dívka by mu mohla vše vysvětlit, všechny ty své nepravdy, i to, že zastihl Perryfielda v jejím bytě, jenom kdyby mu to vysvětlit směla, kdyby se nebála mluvit. Perryfieldovo honosné vychloubání, že je Josephina u něho a že on se s ní dokonce ožení, mohlo jenom posílit toto přesvědčení.

Ale teď se rázem vrátilo jeho staré podezření. Neočekával nic jiného, než že dívka nejen ochotně, nýbrž i radostně s ním odejde z Perryfieldova domu. Ale ona odmítala a všemožně se namáhala, aby našla aspoň nějaký přijatelný důvod pro své odmítání, ale všechna její námaha byla úplně mamá. Nic z toho, co mu říkala, neznělo aspoň tak přesvědčivě, aby se tím mohl vážněji zabývat.

Prostě odmítla jeho pomoc, prohlásila, že s ním nepůjde, a zakázala mu vměšovat se do jejích věcí. Ale proč? Jediné přijatelné vysvětlení bylo, že je tím nebo oním způsobem spojena s Benem Guinneyem, že měla nějakou účast na jeho vyděračské organizaci, že pro něho pracovala a zcela jistě také měla podíl z jeho zisku, byť i jenom malý. To by ovšem vysvětlovalo všechno - proč byla v Schnitzerově domě, proč nechtěla nic říci o jeho smrti, proč ji Perryfield navštěvoval v jejím bytě a proč konečně ona nechtěla dnes odejít od Lavina. Všechno svědčilo proti ní a na její obranu nemluvilo pranic - kromě toho, že kapitán O'Regan se i proti své vůli musel vzpírat této myšlence a nedovedl uvěřit, že by dívka, jako je Josephina, mohla mít něco společného s Benem Guinneyem. Marně si říkal, že jenom blázen by mohl zavírat oči před důkazy tak pádnými - a večer, když do jeho kanceláře vkročil Spellman, O'Regan už zavíral oči úplně.

"Rád bych si s vámi promluvil o slečně Bradyové, Spelle," pravil O'Regan. "Byl jste zde, když k nám přišla. Jaký na vás učinila dojem?"

Spellman se usmál.

"Mým prvním dojmem bylo, kapitáne - nu, že je to dívka, která dovede vzbudit váš zájem."

"Je přece mou povinností, abych ji nespustil z očí," namítal O'Regan.

"Především povinnost. Nic, jenom povinnost," pravil Spellman. "Má hezké oči," dodal lhostejně.

O'Regan na něj ostře pohlédl, ale Spellmanův obličej byl úplně bezvýrazný.

"A také má hezká ústa," dodal poručík.

O'Regan přikývl.

"A jaké má hezké vlasy a elegantní ruce - povšiml jste si toho, kapitáne? Doufám, že ano."

"Byla u Schnitzera v ten večer, kdy byl zastřelen, Spelle -"

"Ano, byla tam," přisvědčil Spellman. "A pak vám o tom napovídala nesmyslné lži." Usmál se na O'Regana. "Myslím, že už vím, co byste ode mne rád slyšel, kapitáne," pravil, "a nemusíte mne k tomu nutit. Je to počestné děvče.…