Začouzená cela

VII. KAPITOLA

Po několika minutách se opět otevřely dveře a jimi se vloudal Petersen provázený Spellmanem, který mu kráčel těsně v patách. Byl to muž vysoké, hubené postavy, obličej jako liška, těkavé oči se zarudlými víčky a jeho ruce neznaly klidu. Učinil několik rychlých kroků, zastavil se s pokleslými rameny, rty se mu škubaly a nepozorná očka těkala z kouta do kouta. Náhle se prudce obrátil k Spellmanovi.

"Pro milosrdenství boží, zavřete ty dveře," započal. Byl to tenký, křehký hlas, příliš slabý na tak vysoké tělo a spíše jenom sténal. Spellman zavřel dveře a Petersen učinil dva tři kroky, ale opět se zastavil.

"Kapitáne!"

O'Regan povstal a přistoupil k němu.

"Záclony, kapitáne!" sténal Petersen a chvějící se rukou ukazoval k oknu. "Nemohl byste je nechat stáhnout?!"

Na kapitánův pokyn Spellman stáhl záclony, ale Petersenův nepokojný pohled stále ještě těkal po kanceláři, až konečně utkvěl na druhých dveřích.

"Vedle nikdo není, kapitáne?"

"Jsou to pouze dveře na chodbu," vysvětloval O'Regan, "a chodba vede přímo na dvůr."

"Jsou zavřeny?" tázal se Petersen nervózním hlasem.

Spellman přistoupil ke druhým dveřím a otevřel je, ale jakmile to učinil, Petersen pojednou klesl na kolena a rukama si zakryl hlavu, jako by si ji chtěl chránit.

"Všechno je v nejlepším pořádku, Petersene," uklidňoval ho Spellman. "Podívejte se - zavřu na klíč."

Otočil klíčem v zámku a klíč ukazoval Petersenovi.

"Nikdo sem nemůže přijít?"

"Nikdo," ujišťoval Spellman. "Vždyť jsem vám to již řekl."

O'Regan přisunul židli, ukázal mu na ni a Petersen se naposledy rozhlédl a ztěžka na ni dopadl.

"Bojíte se, Petersene?" tázal se O'Regan. "A proč?"

"Já?" odvětil Petersen. "Ne, nebojím se, kapitáne. Čeho bych se měl bát?"

"Pracoval jste v tomto městě - vyděračství, že ano?"

Petersen přikývl. "Ano," pravil.

O'Regan vzal ze stolu listinu a chvílí ji pročítal.

"Založil jste zde vlastní vyděračskou organizaci, Společnost pro ochranu majitelů prádelen, a vybíral jste deset dolarů na hlavu od každého, kdo chtěl platit, a tomu, kdo platit nechtěl, jste dal tu hlavu rozbít. Je to tak?"

"Ano."

"Měl jste vlastní tlupu?"

Petersen opět přikývl. "Tři chlapce, kapitáne." O'Regan se znovu zadíval na listiny.

"Kdy jste je viděl naposledy, Petersene?"

"Kdy jsem je viděl naposledy?" opakoval Petersen. "Myslím, že to bylo v pondělí."

"Tak poslyšte, co vám povím," pokračoval O'Regan. "Modré zavřené auto bylo nalezeno opuštěné na Dlouhé Avenue. Uvnitř byli tři mrtví muži. V jednom z nich byl poznán Bunny Lane, známý gangster z Bronxu. Byli to ti vaši chlapci?"

"Myslím, že ano, kapitáne."

"Byli ve městě v pondělí večer a v úterý ráno již byli mrtvi?"

"Tak to vypadá."

"A ve středu ráno jste sám přišel na policejní strážnici a sám jste se udal?"

"Tak jest, kapitáne."

"A proč?"

"Hleďte, kapitáne," odpovídal Petersen žalostným hlasem, "nyní mne napadlo, docela z ničehož nic, že tím vyděračstvím vlastně ubližuji svým spoluobčanům -"

"Nepovídejte!" přerušil ho O'Regan ostře. "Zde se mluví jenom pravda, rozumíte? Povím vám, proč jste se připlížil do policejní strážnice a sám jste se udal. Ne proto, že jste pojednou nalezl bolavé místo ve svém svědomí a chtěl jste si je vyléčit. Ne, bylo to něco mnohem vážnějšího - něco, co by vám přineslo větší utrpení, než jsou pouhé výčitky svědomí. Udal jste se policii, protože jste zahlédl ve městě někoho, komu byste se nejraději vyhnul na sto honů."

"Ne, pane -"

"A já vám pravím, že ano," pokračoval O'Regan. "Zahlédl jste někoho ve městě a toužil jste, aby on nezahlédl vás."

"Ne, ne, pane," opakoval Petersen tvrdošíjně. "Nikoho jsem neviděl."

"Nějaký velký chlapík, eh?"

"Ne, pane. Já - já žádného velkého chlapíka neznám. Lem Petersen nelže, kapitáne, to si pamatujte."

"Ne, Petersenové jistě nikdy nelžou," pravil O'Regan. "Zkrátka, tři vaši kamarádi byli odstřeleni a vy jste se ihned rozběhl na policii, aby vás vzala do své ochrany, protože jste se bál - a na ty lidi, kteří odstřelili vaše kamarády, jste si již ani nevzpomněl."

"Že ne?" rozčiloval se Petersen. "Já, kapitáne? Tak se mnou nesmíte mluvit, kapitáne. Ten člověk, který to udělal, dostane za to, co mu patří."

"Ano, dostane za to zlatou medaili," ušklíbl se O'Regan. "A nyní dále, Petersene, abychom si konečně vysvětlili, proč jste se sám udal policii. Poznal jste, že jste se dopustil velké chyby. Začal jste s vyděračstvím a narazil jste na organizaci mnohem větší, a proto jste běžel k policii, abyste se z toho dostal aspoň se zdravou kůží. Ne proto, že jste pojednou poznal, že ubližujete svým spoluobčanům. Seděl jste v káznici v San Quentinu?"

"Ano."

"A v káznici v Canyon City?"

"Ano."

"Kteří velcí chlapíci tam s vámi seděli?"

"Poslyšte, kapitáne," pravil Petersen místo odpovědi, "jenom si nemyslete, že se nechci vypořádat s tím člověkem, který poslal mé tři chlapce na onen svět. Ale jinak máte pravdu, kapitáne. Jsem jenom nepatrný vyděrač, a teď mne odhodili stranou a už se k tomu nemohu vrátit."

Ale kapitána O'Regana ani nenapadlo, aby se dal odvrátit od své otázky. "S kterým velkým chlapíkem jste seděl v San Quentinu?" opakoval.

"Se žádným."

"Tedy v Canyon City? A kdo to byl?"

Petersen upíral na něho umíněný zachmuřilý pohled a neodpovídal.

"S kým jste seděl v Canyon City?"

"Nu ano," doznával Petersen. "Tam jich bylo mnoho - ale nezapomínejme, kapitáne, tím ještě neříkám, že mezi nimi byl někdo, koho vy myslíte."

"Ovšem, ovšem," odpověděl kapitán. "Nezapomenu - a teď ven s tím, kdo to byl?"

Tak kupříkladu tam byl Harry Pawler, který vybílil banku v Denver City - nebo Joe Lacross, který pracoval v Coloradu."

"A dále?"

"Ještě tam byl Ben Guinney. Ten měl svou tlupu na západě - velká tlupa - osm vrahů. Ale neříkám, že Ben Guinney je ten člověk, o kterém mluvíte -"

"V čem pracoval?" tázal se O'Regan.

"Ve všem, k čemu se dá použít osm vrahů," odvětil Petersen. "Říkalo se, že vydělává hrůzu peněz..."

Pojednou vyskočil, poděšeně se rozhlížel a mávl rukou ke dveřím, kterými před chvílí vst…