Začouzená cela

VIII. KAPITOLA

"Mám nejasné tušení, Spelle," pravil kapitán O'Regan poručíku Spellmanovi, "že zde řádí nejlepší tlupa vyděračů, jaká kdy pracovala ve východních státech."

Spellman pokrčil rameny.

"Nemyslím, kapitáne," pravil. "Petersen je jediný vyděrač, kterého můžeme považovat za usvědčeného."

"Petersen byl v našem okrese pouze týden, Spelle, a již se přišel sám udat na policii. To přece něco znamená. Proč by se nám udával? Aby ulehčil svému svědomí? Protože pochopil, že křivdí svým spoluobčanům? To by ho nenapadlo ani ve snu. Začne-li takový vyděrač přemýšlet o své duši, Spelle, tedy můžete na to klidně vsadit celý svůj roční plat, že se bojí toho, co by se mohlo stát s jeho tělem."

Spellman přikývl. "Ano, to jsem také poznal, že je Petersen postrašen," doznával.

"A myslím, že k tomu má velmi dobrý důvod," pokračoval O'Regan. "On je jen malý ubohý vyděrač a ví dobře, že žádný malý had nemůže žít dlouho v blízkosti hadů velkých. To znamená, že někde zde je velký had, a toho hada musíme vypátrat, Spelle. Ale kdo to je? Nu, mám již o tom jakousi představu. Jak by se vám líbil kupříkladu Perryfield jako kandidát?"

"Perryfield?" Poručík Spellman svraštil obočí v zamyšlení.

"Ano, ten se mi k tomu hodí," pokračoval O'Regan. "Důkladně jsem o tom přemýšlel. To je člověk takového druhu. Také má mnoho peněz, přímo se válí v penězích, a nikdo neví, odkud je má a jak si je získal. Přišel znenadání, koupil si nádherný dům, teď žije jako gentleman a celý Chester ho přijímá, jak on sám se oceňuje. Je to snadné opatřit si takovou vážnost, můžete-li vyhazovat peníze okny, jak to dělá Perryfield."

"Ale nemáme proti němu nic určitého, kapitáne," upozorňoval Spellman.

"Ano, nemáme nic tak určitého proti němu, abychom mohli zakročit zpříma," doznával O'Regan. "Přece však mám něco, co mne úplně přesvědčuje. Již jsem vám řekl, jaká je podstata takového vyděračství - lidé musí platit, chtějí-li zůstat naživu - bohatí lidé, kteří platit mohou. A neplatí-li, zmizí ze světa. Právě proto není v našem městě ani jediný boháč, který by se teď odvážil přijít k nám, protože všichni vědí, že by jim nebylo dovoleno učinit to podruhé. Harvey k nám přišel jenom jednou, a to, co se stalo Harveyovi, by se stalo každému boháči, který by přišel k nám - kromě jediného."

"Perryfielda?"

O'Regan přikývl. "Je to jediný boháč, který se nebojí k nám přijít, což znamená, který se nebojí, že bude za to odstřelen. Mám takové tušení, Spelle, že Petersen se srazil s Perryfieldem, a proto se s nářkem rozběhl na policii."

"V takovém případě," pravil Spellman, "hlavní otázkou teď je - kdo je Perryfield?"

"Je to někdo, koho znal Petersen již dříve, a rozhodně je to někdo, koho se musí bát. Zločinec, ale zločinec velký, snad je to jeden z těch šesti velkých mužů ze západu. Zde mám jejich otisky prstů," zaťukal nehtem na desku s listinami. "Podíváme se na to."

Spellman se sklonil ke stolu a zadíval se na papír v kapitánově ruce.

"Boston Kid," pravil. "Ten je už mrtev, kapitáne. Zastřelili ho v New Jersey."

O'Regan odložil papír stranou a vzal do ruky jiný.

"Podívejte se, Spelle - Ben Guinney," pravil. "Ben Guinney - již třikrát prohlašovaný za mrtvého. Bohužel, nemáme jeho podobiznu, ale zato máme jeho otisky prstů. Pamatujete si ještě, co říkal Petersen o Benovi Guinneyovi? Setkal se s ním v Canyon City, a dnes se bál jenom třeba zašeptat jeho jméno v této kanceláři. Ano, myslím, že jsme již nalezli svého velkého muže. Jsem si skoro jistý, že se nezmýlíme, představujeme-li si přítele Perryfielda jako Bena Guinneye."

"Ale museli bychom to dokázat, kapitáne," namítal Spellman.

"Zajisté," přisvědčoval O'Regan, "ale ke všemu je několik cest. Tak například nám postačí Perryfieldovy otisky prstů. Nebo bychom mohli přimět Petersena, aby prohlásil, že ho poznává - ale ne, Petersen je příliš postrašený a pochybuji, že by se k tomu odhodlal."

"Nemohli bychom vsadit Perryfielda pod nějakou záminkou za mříže, kapitáne?"

O'Regan zavrtěl hlavou.

"První věcí, kterou by učinil, by bylo, že by si zavolal svého advokáta," pravil O'Regan, "a pamatujte si, Spelle, že v Americe můžete porušovat právo, ale musíte mít v úctě právníky." Zaťukal na listinu, kterou měl v ruce. "Guinney má pěkný seznam hříchů," pravil. "Pětkrát vražda, třikrát rozsudek smrti a ještě k tomu doživotně káznice. Poslyšte, co je zde o něm psáno: Je náčelníkem docela malé, ale vybrané tlupy znamenitých pistolníků, schopných všeho. Až dosud mu pomohli k útěku ze všech trestnic. - Podle toho, co nám říkal Petersen o Guinneyovi, je to čistá pravda. Úřady, které ho zatknou, ho musí dát přísně střežit."

Pohlédl na Spellmana a usmál se.

"Ano, doufám, že už brzy ho budeme přísně střežit," pravil, "nebo ať se nejmenuji Trick O'Regan. Guinney, to je ryba, která už stojí za tu trochu námahy s rybolovem -"

Odmlčel se a obrátil se ke dveřím, kterými vstoupil Lavine.

"Co je, Lavine?"

"Je zde pan Perryfield, kapitáne. Přijmete ho?"

"Zajisté," pravil O'Regan. Smetl všechny listiny ze stolu do otevřené zásuvky a ušklíbl se na Spellmana.

"Budu rybařit sám, Spelle," pravil a pohodil hlavou ke dveřím.

Spellman se usmál a odešel a za okamžik vstoupil pan Perryfield.

"Máte mnoho práce, kapitáne?" zeptal se přátelsky. "Však i moje návštěva je takříkajíc úřední, a proto mi můžete s klidným svědomím poskytnout několik minut." Několik okamžiků mlčky dýmal z doutníku. "Je to přesně tak, kapitáne," pravil, "bydlím na rozcestí Washingtonovy a Brandtovy silnice."

O'Regan přikývl. "Vím, kde bydlíte," pravil.

Perryfield vzal doutník z úst a pozvedl obočí.

"Opravdu?" pravil. "Je to krásné místo, že? Tedy, co jsem chtěl říci - můj šofér mi včera večer oznámil, že se v sousedství mého domu potulovali čtyři cizinci. Přijeli autem."

"Polekali ho?"

"Nu, ano," přisvědčoval Perryfield. "Šel jsem se tedy podívat, kdo to asi jsou ti lidé. Ale byli to čtyři gentlemani, které znám. Hledali můj dům - chtěli se u mne zastavit cestou do Queenu."

"To je pro nás velká novina," pravil O'Regan.