Kapitola 5
Beta Malého medvěda, alespoň jak tvrdí spousta lidí, je jedno z nejpříšernějších míst ve známém vesmíru.
Zoufale luxusní letovisko s nechutně slunečným počasím a zástupy úžasně zajímavých lidí, kterých je tu natřískáno víc než jader v granátovém jablku. O čemsi však vypovídá skutečnost, že když v jednom z posledních čísel Playtvora vyšel článek nadepsaný Když vás začne unavovat Beta Malého medvěda, znamená to, že jste unaveni životem, počet sebevražd se přes noc zčtyřnásobil.
Ne, že by snad na Betě Malého medvěda byly noci.
Je to planeta typu západní zóny, kterou jakýmsi nevysvětlitelným a trochu podezřelým rozmarem přírody tvoří téměř výhradně subtropické pobřeží. Působením stejně podezřelého rozmaru časové relastatistiky je tu skoro pořád sobota odpoledne, chvíli před zavírací hodinou plážových barů.
Hlavní formy života na Betě Malého medvěda dosud nebyly schopny poskytnout uspokojivé vysvětlení tohoto jevu. Většinu času jim totiž zaberou pokusy dosáhnout duchovního osvícení běháním po plovárnách a pobízením vyšetřujících úředníků z Galaktického úřadu pro kontrolu zeměpisných a časových poměrů, aby si "pěkně užili anomálie denního cyklu".
Na Betě Malého medvěda je jen jedno město a tomu se říká jen proto, že hustota plováren je zde o něco větší než jinde.
Když přilétáte do Města letadlem, jinak se tam totiž nedostanete - nejsou tam žádné silnice ani přístavy, a když neletíte letadlem, radši vás tam nechtějí vidět -, pochopíte původ jeho jména. Tady září slunce nejjasněji. Třpytí se na hladinách bazénů, chvěje se na bílých bulvárech lemovaných palmami, pozlacuje zdravě opálené postavičky, korzující po širokých ulicích, odráží se od vilek, mlžných aerodromů, plážových barů a tak dále.
Nejvíc se však leskne ve slunci vysoká, nádherná stavba, sestávající ze dvou bílých třicetiposchoďových věží, spojených asi v polovině můstkem.
Tato budova je domovem jedné knihy. Byla postavena v důsledku neobyčejného soudního procesu o autorská práva, vedeného vydavateli proti jakési společnosti vyrábějící ovesné vločky k snídani.
Kniha je průvodcem cestovatelů.
Patří k nejpopulárnějším a nejúspěšnějším knihám, jaké kdy vydalo mamutí nakladatelství Malého medvěda - je populárnější než Život začíná v pěti stech padesáti, jde na odbyt lépe než Můj pohled na teorii Velkého třesku od Excentriky Galumbits, tříprsé děvky z Eroticonu 6, a je mnohem diskutovanější než poslední trhák Úloha Kolufida Vše, co jste kdy o sexu vědět nechtěli, ale museli jste zjistit.
V mnoha ležérnějších civilizacích na Východním okraji naší Galaxie nahradila dokonce velkou Galaktickou encyklopedii jakožto zdroj veškerého vědění a moudrosti, neboť - ač má mnoho mezer a spousta informací je pochybných nebo přinejmenším hodně nepřesných - má proti starší a prozaičtější příručce dvě nesporné výhody. Jednak je o něco levnější, především však má na obálce velký vlídný nápis: NEPROPADEJTE PANICE.
Uhodli jste - je to onen nedocenitelný společník všech, kdo chtějí zhlédnout divy Vesmíru za méně než třicet altairských dolarů denně - Stopařův průvodce po Galaxii.
Pokud stojíte zády ke vchodu do ústředí Průvodce (za předpokladu, že už jste přistáli a osvěžili se sprchou a jedním či dvěma bazény) a dáte se na východ, projdete stinným Bulvárem života, zavzdycháte nad bledým zlatem pláží po levé straně, užasnete nad mistry myšlenkového surfingu, bezstarostně se vznášejícími metr nad hladinou, jako by to nebylo nic zvláštního, a nakonec vás překvapí a po chvíli rozčilí obří palmy, které si za denního světla - tedy neustále - nemelodicky pobrukují.
Když pak projdete na konec Bulváru života, vstoupíte do Lalamatinské čtvrti obchodu, bolosových palem a malých kavárniček na chodnících, kam MM-Beťané přicházejí odpočívat po tvrdém odpoledním odpočinku na plážích. Lalamatinská čtvrť je z těch mála oblastí, kde nevládne věčné sobotní odpoledne, - místo toho se těší příjemnému chladu věčného sobotního večera. Za Lalamatins…
