Články z Národních novin 1848-1850

Karel Havlíček Borovský

74 

Elektronická kniha: Karel Havlíček Borovský – Články z Národních novin 1848-1850 (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: havlicek-borovsky10 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Havlíček Borovský: Články z Národních novin 1848-1850

Anotace

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

[31.10.1821-29.7.1856] Český novinář, spisovatel, vlastenec a politik. Studoval filozofii na univerzitě v Praze, poté vstoupil do pražského arcibiskupského semináře, z něhož byl v roce 1841 vyloučen. V letech 1843-44 působil jako vychovatel v rodině moskevského šlechtice, kde studoval ruskou literaturu (přeložil dílo N. V. Gogola) a napsal 78 epigramů. Výběr z nich vydal 1845 v pěti částech (Církvi, Královi, Vlasti,...

Karel Havlíček Borovský: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Články z Národních novin 1848-1850“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Uspořádání obcí místních

Interpellace k panu ministru vnitřních záležitostí.

(N. N. dne 30. září 1849.)

V přednešení pana ministra dra. Alex. Bacha strany organisace politických správních úřadů v království českém, čteme mezi jiným také tato chvalitebná slova:

"Týž duch, pravé svobodě přiměřený, jenž každé života schopné osobnosti šetří, v rozmanitosti souhlasnou jednotu hledá a části v organický celek spojuje, provívá také základní rysy obecního zákonu."

"Obec místní nesmí býti pokládána ani za náhodné spojení osob, ani za místní spolek lidí, jenž pouze pro administraci a ulehčení státního života se sestoupili; také není pouhou částí státního stroje, kterouž libovolně rozdrobovati a spojovati možno. Obec místní povstala ze svobodného spojení více rodin na jednom místě bydlících, a stálé spojení toto se zakládá na společných buď místních buď vyšších interesech."

Máme až posud příliš velikou úctu k panu ministru Bachovi, než abychom ho v podezření míti mohli, že jinak mluví a jinak jedná, a nemůžeme sobě tedy nikterak vysvětliti nynější jednání s obcemi našimi se strany úřednictva. Na všech stranách království českého nutí se obce přirozené (to jest vesnice), aby se jich až patnáct a více do jedné obce spojilo, úředníci činí toto rozvržení samovolně, neptajíce se často ani obcí samých, na mnohých místech straší nynější patrimonialní úředníci vesničany tím, že sobě budou muset nynější vrchní a správce za purkmistry vyvoliti, že budou muset veřejná obecní stavení, žaláře atd. vystavěti, že budou muset mít zkoušené a placené radní v obci, že svému obecnímu úředníku budou muset 400-600 zl. stř. platit ročně, a k vůli tomu všemu. že se prý musí tolik vesnic dohromady sestoupiti, aby mohly všechna tato břemena nésti.

Krajský čáslavský, p. David, vydal dokonce N. Ex. 14496 kamenotiskem na Bůh zdař sestavený rozvrh všech obcí kraje čáslavského dne 10. září t. r. wie er sich bewogen gefunden, selbezusammen zustellen" (jak sám praví), a rozdělil celý čáslavský kraj jen na 131 obcí a k tomu ještě tak šikovně, že některá obec asi 150, některá přes 6000 duší čítá, a ohlásil, že každá obec ve čtyrech nedělích se proti tomuto rozvržení prohlásiti může.

Většina vesnic ohlašuje všude, že samy pro sebe obcí zvláštní zůstati chtějí, na to ale příliš málo dbají úředníci, jímžto svěřena jest organisace obcí, nýbrž považujíce se za úplně plnomocné poručníky, přistřihují obce, jak jim napadne s největším ohledem jen na bývalé vrchnosti. Kterak toto vše srovnávati se může s obecním zákonem, kterak se svrchu uvedenými pěknými slovy pana ministra ? Jaké to jest zakládání svobodných obcí, když první a hlavní začátek má býti libovolnost autokracie úřednické, rozhodující nad celou budoucností jednotlivých vesnic, svazující násilně dohromady to, co nechce býti pospolu a zničující vlastně celý obecní život.

Obecní zákon nepřipouští dokonce takového nucení a násilného spojování 10-15 vsí do jedné obce, to jest jinými slovy řečeno úplné zničení celé obce. Dle kterého tedy zákonu by se podobné věci u nás díti měly, nepochopujeme dokonce, aniž také se domysliti nemůžeme nějakého poctivého úmýslu při této věci. Nám jenom jest známo, že se v jedné korunní zemi již od vlády skrze cirkuláře prohlásilo, že jednotliví šlechticové a bývalé vrchnosti, mající veliké statky, mohou též samy pro sebe zůstati, nepřipojivše se k žádné obci. Nechceme tuto neliberálnost toho ustanovení, čelícího k zavedení nové poddanosti[25], obšírně vypisovati, ale pravíme: když tedy jednotlivému člověku, jednomu statkáři volno jest býti samostatně pro sebe, proč také ne sebe menší vesnici? Dále nám též povědomo jest, že pan ministr vydal instrukci, aby úředníci organisující hleděli více vesnic do jedné obce spojiti: toto však ale se nesmí vynucovati, nýbrž jen dle vlastní vůle obcí zaváděti. Zdá se tedy, že úředníci šp…