Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století

Svatopluk Čech

62 

Elektronická kniha: Svatopluk Čech – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: cech08 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Svatopluk Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století

Anotace

Za letního večera se dostal pan Brouček v hospůdce pana Würfla "Na vikárce" na Hradčanech do hádky, v níž pan Brouček podle četby rytířských románů dokazoval, že jsou pod Prahou rozsáhlé podzemní chodby. Při tom popíjel, až konečně zbyl v hospůdce sám. Odcházejíc vyšel do předsíňky, vtom však ucítil, že se někam řítí. Když dopadl, poznal, že je v jakési dlouhé podzemní chodbě. Po dlouhé cestěchodbou přijde po schůdkách do sklepení, kde je nesmírné množství pokladů. Podle obrazu Václava IV. má za to, že to je klenotnice krále Václava IV. Tajné pero v obraze povolí a pan Brouček se dostane z klenotnice na ulici; ale jaksi se v ní, ač je Pražan, nevyzná. Neví, že je v Praze15. století. Všude je na ulicích tma a domy mají podivné vikýře a arkýře. Pan Brouček potká jakéhosi člověka s lucernou, ten však mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Pan Brouček slyší cosi o válce, vidí zástup ozbrojenců a zmaten sedne na kamenné sedátko proti domu "U bílého zvonu" nedaleko Týnského kostela. Tam jej najde jakýsi člověk v strakatém obleku. Je to měšťan Janek od zvonu, přezdívaný Domšík. Ten se diví češtině, kterou mluví pan Brouček, i jeho obleku i tomu, že pan Brouček neví nic o obležení Prahy Zikmundovým vojskem; ale pak vezme Domšík pana Broučka s sebou do svého domu. Tam se pan Brouček vyspí a potom se oblékne do staročeského šatu a jde ke stolu. Pozná Domšíkovu dceru Kunhutu a ta se mu rázem zalíbí. Až dotud se panu Broučkovi všechno líbilo. Ale teď musí do Domšíkovy zbrojnice a pak jít s Domšíkem k husitskému vojsku. Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví s Domšíkem v hospůdce a tam je svědkem hádky o náboženské věci. Tam také pan Brouček okusí poprvé medoviny. Tu je vyruší zpráva o útoku křížáků, všichni se vyhrnou z krčmy, pan Brouček upadne. Je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech a je jimi doveden před samého Žižku na hoře Vítkově. Tam potom musí pracovat na náspu. Dojde k památné bitvě na hoře Vítkově. Pan Brouček má bojovat, ale podaří se mu uniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. V Domšíkově domě se převlékne do svých moderních šatů. Je zajat, předveden husity znovu před Žižku a má být jako zběh upálen. Brouček je strčen do sudu a sud je zapálen. V úzkostí volá Domšíkovu Kunhutu. Vtom otevře oči a vidí před sebou dobráckou tvář pana Würfla, který se dívá do sudu, co to tam kuňká. Vidí pana Broučka, pomůže mu ze sudu, do kterého večer pan Brouček, když opouštěl krčmu, spadl. Pak pan Brouček vypravuje o svých dobrodružstvích a lituje pokladů krále Václava, jež zůstaly v 15. století.

O autorovi

Svatopluk Čech

[21.2.1846-23.2.1908] Český básník a prozaik Svatopluk Čech se narodil roku 1846 v Ostředku u Benešova. Vystudoval gymnázium v Praze a poté práva. Po studiích se věnoval právnické praxi. V roce 1879 právo opustil a věnoval se výhradně literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, Květech, které pomohl založit. Svatopluk Čech patřil mezi uznávané české spisovatele. Ve svých básních používal rétorický...

Svatopluk Čech: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

XIII.

 

S ulehčenou plecí i myslí chvátal pan Brouček dále. Ale brzy zabloudil v neznámých ulicích středověké Prahy, takže teprve po dobré hodině šťastně dostihl domu U bílého zvonu.

Cestou potkával jen málo lidí; patrně byla valná většina u bran a zdí městských. Také dům Jankův byl jako vymřelý. Ani v průjezde, ani na paláci nepotkal pan Brouček nikoho a nezaslechl ani známky života. Domšík byl zajisté mezi bojovníky pražskými a ženské meškaly bezpochyby také někde u brány nebo na zdi městské, očekávajíce výsledek boje.

Pan domácí pospíšil tedy přes pavlač do komořice. Byla otevřena; když vešel, spatřil v ní starou Kedrutu, kropící podlahu a postel z nějaké cínové nádobky.

Když ho zočila, stanula chvilku jako přimražena, s největší hrůzou v obličeji; pak sebou trhla a rychle jako vyplašený netopýr unikla kolem něho z ložnice.

„Proklatá modlářka – že tu po mně vykrápěla svěcenou vodou!“ – rozzlobil se pan Brouček.

Ale vtom zalehl sem zvenčí opět mohutný hlahol zvonů a pobídl pana Broučka, – tušícího v něm poslední zvonění na poplach proti vítěznému snad již nepříteli –, aby si pospíšil s převlékáním.

Rychle tedy svlékl středověký oděv, odhodil konečně s ošklivostí a ulehčením i červenozelené nohavice do kouta a převlékl se do svých, teď dvojnásob milých šatů moderních, které ležely vycíděny na truhle. Našel vedle nich i své boty; porouchaná byla náležitě spravena a obě nově podraženy.

S uspokojením obul se do nich, odhodiv dvojbarevné škorně s nevolí do kouta k nohavicím. Přestěhoval pak ještě své hodinky a ostatní movitosti z kapsáře a středověké tobolky nazpět do svých poctivých kapes a nakonec zahalil se od hlavy k patě do kloku, aby zakryl svou novověkou úpravu. S posupným výsměchem spočinul při odchodu jeho zrak na ohromné posadě s truhlíky a stupátkem, zdrtil přesýpací hodiny ve výklenku pohledem nejhlubšího opovržení a bez nejmenšího žalu, ne-li radostně, rozloučil se s pošmournou komořicí. Tiše plížil se pavlačí a mázhauzem kolem zavřených dveří světnice, u nichž mu přece trochu prudčeji zabušilo srdce při vzpomínce na sličnou Jankovu dceru. Ač lahodný obraz její příhodami na Špitálském poli a na Vítkově do pozadí byl zatlačen, přece dosud milostně zářil v toužebném jeho nitru. Avšak ani obraz ten nedovedl jej zadržeti v surovém středověku. Rychle sestupoval z mázhauzu po schodech a bez překážky dostal se z domu.

Poněvadž bylo na náměstí opět více lidí, dal se z opatrnosti nazad ulicí Týnskou a potom uzoučkou, pošmournou uličkou příční, která vede vlevo ke Kozí ulici. Chvátal nedočkavě, kochaje se již přeblahým pomyšlením: dostane-li se skutečně z královského domu podzemní chodbou nazpět pod Vikárku a do zlatého století devatenáctého! Umínil si také, že nyní v klenotnici krále Václava každým způsobem všechny své kapsy naplní nejvzácnějšími skvosty...

Minul nějaký pivovar – patrně onen z Domšíkova vypravování nám již povědomý pivovar V pekle, – a vyšed z uličky, namířil již napříč k ulici Hrnčířské, nynější Kozí, aby se …

Mohlo by se Vám líbit…