Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století

Svatopluk Čech

62 

Elektronická kniha: Svatopluk Čech – Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: cech08 Kategorie: Štítky: , ,

Popis

E-kniha Svatopluk Čech: Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století

Anotace

Za letního večera se dostal pan Brouček v hospůdce pana Würfla "Na vikárce" na Hradčanech do hádky, v níž pan Brouček podle četby rytířských románů dokazoval, že jsou pod Prahou rozsáhlé podzemní chodby. Při tom popíjel, až konečně zbyl v hospůdce sám. Odcházejíc vyšel do předsíňky, vtom však ucítil, že se někam řítí. Když dopadl, poznal, že je v jakési dlouhé podzemní chodbě. Po dlouhé cestěchodbou přijde po schůdkách do sklepení, kde je nesmírné množství pokladů. Podle obrazu Václava IV. má za to, že to je klenotnice krále Václava IV. Tajné pero v obraze povolí a pan Brouček se dostane z klenotnice na ulici; ale jaksi se v ní, ač je Pražan, nevyzná. Neví, že je v Praze15. století. Všude je na ulicích tma a domy mají podivné vikýře a arkýře. Pan Brouček potká jakéhosi člověka s lucernou, ten však mluví zvláštní češtinou a tvrdí, že je rok 1420. Pan Brouček slyší cosi o válce, vidí zástup ozbrojenců a zmaten sedne na kamenné sedátko proti domu "U bílého zvonu" nedaleko Týnského kostela. Tam jej najde jakýsi člověk v strakatém obleku. Je to měšťan Janek od zvonu, přezdívaný Domšík. Ten se diví češtině, kterou mluví pan Brouček, i jeho obleku i tomu, že pan Brouček neví nic o obležení Prahy Zikmundovým vojskem; ale pak vezme Domšík pana Broučka s sebou do svého domu. Tam se pan Brouček vyspí a potom se oblékne do staročeského šatu a jde ke stolu. Pozná Domšíkovu dceru Kunhutu a ta se mu rázem zalíbí. Až dotud se panu Broučkovi všechno líbilo. Ale teď musí do Domšíkovy zbrojnice a pak jít s Domšíkem k husitskému vojsku. Brouček neumí zacházet se zbraní, klopýtá o halapartnu. Cestou se staví s Domšíkem v hospůdce a tam je svědkem hádky o náboženské věci. Tam také pan Brouček okusí poprvé medoviny. Tu je vyruší zpráva o útoku křížáků, všichni se vyhrnou z krčmy, pan Brouček upadne. Je nalezen hejtmanem Chvalem a knězem Korandou, nalže jim o svých hrdinských činech a je jimi doveden před samého Žižku na hoře Vítkově. Tam potom musí pracovat na náspu. Dojde k památné bitvě na hoře Vítkově. Pan Brouček má bojovat, ale podaří se mu uniknout do Prahy, kde se vydává za Žižkova posla. V Domšíkově domě se převlékne do svých moderních šatů. Je zajat, předveden husity znovu před Žižku a má být jako zběh upálen. Brouček je strčen do sudu a sud je zapálen. V úzkostí volá Domšíkovu Kunhutu. Vtom otevře oči a vidí před sebou dobráckou tvář pana Würfla, který se dívá do sudu, co to tam kuňká. Vidí pana Broučka, pomůže mu ze sudu, do kterého večer pan Brouček, když opouštěl krčmu, spadl. Pak pan Brouček vypravuje o svých dobrodružstvích a lituje pokladů krále Václava, jež zůstaly v 15. století.

O autorovi

Svatopluk Čech

[21.2.1846-23.2.1908] Český básník a prozaik Svatopluk Čech se narodil roku 1846 v Ostředku u Benešova. Vystudoval gymnázium v Praze a poté práva. Po studiích se věnoval právnické praxi. V roce 1879 právo opustil a věnoval se výhradně literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, Květech, které pomohl založit.Svatopluk Čech patřil mezi uznávané české spisovatele. Ve svých básních používal rétorický styl a...

Svatopluk Čech: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do IV. století“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

III.

Oddechnuv si řádně na čerstvém vzduchu, uznal pan Brouček především za potřebné zapamatovat si zevnějšek domu, který v sobě skrýval příští jeho bohatství.

Pohlédl proto za sebe do výšky, avšak shledal, že chodbička, z níž právě vyšel, jest pouze překlenutá úzká ulička, vedoucí mezi dvěma domy k jiné veliké budově v pozadí, která je patrně bývalým dvorem krále Václava. Posvítil si tedy jenom na branku a spatřil na ní krásně tepané ozdoby, z nichž mu zvláště napadlo několik ptáků ve věncích, zcela podobných oněm, kteří jsou vyobrazeni na staroměstské mostecké věži.

Pak se rozhlédl, aby poznal také ulici. Než, ačkoliv znal Prahu skrz naskrz, nemohl se orientovati. V úzké ulici byla tma; avšak nahoře odstiňovaly se v záři měsíčné zřetelně obrysy vysokých špičatých štítů, podivných arkýřů s vížkami a pavlačemi, skládajíce fantastický obraz, na jaký se pan Brouček ze svých pražských potulek marně rozpomínal.

„Jsem bezpochyby někde v Židovském Městě,“ hovořil k sobě. „Neboť tam jsou ještě, možná, takové ztracené, zanedbané kouty, do kterých jsem posud ani já nezapadl. Věru skandál, že smí uprostřed moderního města strašit taková rachotina. Mluví se pořád o regulaci a byly prý také už nějaké plány vystaveny; ale myslím, že se jí dočkáme jako té pramenité vody, kterou bych jim ostatně, pro svou osobu, ještě nejspíše odpustil. Nějaký Napoleon by měl přijít, jako tehdáž v Paříži, postavit se čtyř stran děla a sestřílet všechno na hromadu – to by byla nejlepší regulace! Ačkoliv, co je plátno regulovat na jedné straně, když se jinde vyhazují peníze na opravu všelijakých starých bran a věží a kaplí, kterých máme v Praze posud až hanba a které zahrazují pasáži jen proto, aby na ně mohl tu a tam zevlovat nějaký potrhlý cizinec. Co by tu mohlo státi krásných, výnosných činžovních domů! Ale to máme z toho, že rozhodují na radnici všelijací nepraktičtí doktoři a profesoři.“

Jak viděti, zůstal pan domácí navzdor svým občasným starožitnickým libůstkám vřelým přívržencem moderního pokroku.

Popošel několik kroků a začal resonovati znova: „A tma je tu jako v pytli. Znamenité hospodářství. Ani jednu svítilnu nenechají hořet. A to jmenujou pak osvícenou správou města. K čemu máme obecní plynárnu? K čemu platíme krvavé přirážky? Nejdeš-li se slepicemi spat, můžeš si v postranních ulicích rozbít nos nebo přerazit žebra. Ba věru, že tu jde o zdravé kosti. Za takové dláždění by se styděli v nejposlednějším venkovském hnízdě. I hrome!“

Divoký ten výkřik byl vzbuzen objemnou kalužinou, do níž náš chodec znenadání vpadl, že záhadná tekutina s hlasným žbluňknutím a šplíchnutím vysoko kolem něho vystříkla.

„Tohleto dám do novin!“ zvolal pan Brouček ve spravedlivém rozhorlení. „Hned po ránu, a kdyby mne to pětku stálo. To již přesahuje všechny meze. Takové rybníky uprostřed ulice. A jaký zápach! Mám spodky na měsíc napuštěny tou voňavkou. A pak se ještě mluví o veřejném zdravotnictví. Rád bych věděl, k čemu platíme městské fysikátory neb jak se ti darmochlebové…

Mohlo by se Vám líbit…