Ukázalo se však, že to byli jen tři příslušníci z nejbližší střediskové obce. Do domu jen nahlédli a ani nechtěli mrtvého vidět. Čekali na příslušníky z okresu. Aby se něco dálo, začali jen se všemi přítomnými sepisovat nacionále a kladli první otázky, které se týkaly eventuálního alibi. Věděli, že se sami moc daleko pouštět nemohou. Dvě auta z okresu však dorazila za necelou půlhodinu. Přijel i lékař a daktyloskopičtí odborníci. Bylo jich šest nebo osm – nedalo se to dobře spočítat, protože někteří zůstali nahoře na místě činu, někteří začali vést regulérní výslech a jiní chodili po pozemku sem a tam.
Záležitost teď šla normálním během.
Jednotlivé přítomné oddělili a požádali je, aby zůstali po jednom v pokojích v přístavku. Začali se dobývat na Ferdu a když neotvíral, zámek vypáčili. Co s ním bylo, nikomu nepověděli. Den znovu spěl do dusného vedra a čas se vlekl jako nikdy jindy. Ivan, když odpověděl na všechny otázky, zůstal v pokoji sám a posléze usnul.
Příslušníci z okresu byli profesionálové na úrovni. Celkem brzo se jim podařilo na základě šetření na místě činy vyloučit možnost násilného vloupání. Zásuvky psacího stolu v pracovně, kde byl Ramaz nalezen mrtvý, byly sice vypáčeny, ale trezorek ve zde za obrazem byl otevřen bez použití násilí. Musel jej otevřít někdo, kdo znal číselný kód. To pochopitelně obrátilo pozornost na nejbližší rodinné příslušníky. Papíry v zásuvkách byly zpřeházeny, ba částečně vyhozeny na zem, pořádek na stole se zdál nasvědčovat tomu, že co leželo na povrchu prostě někdo shrábl do tašky všechno, v trezorku nezůstalo nic. Nenašly se ani peníze, o nichž se na základě Natašiny výpovědi předpokládalo, že tam byly. Co se týče Ramaze, situace nasvědčovala tomu, že jej pachatel nebo pachatelé vyrušili za spaní, Ramaz vstal – a někdo jej udeřil do hlavy bronzovou bystou Klementa Gottwalda, jež stála na stole. Ta se válela zkrvácená na zemi.
Všem sejmuli otisky prstů-
Výslechy všech, kteří byli přítomni, byly prováděny sice rychle, ale v klíčových bodech situaci osvětlovaly. Ramazova snacha, manželka Michala Ramaze, se chtěla v nejbližší době s manželem rozvést a vzít si zavražděného. Motiv pro vraždu se dal těžko najít. Ivan Ramaz neměl alibi, ale byl údajně poslední, kdo zavražděného viděl a mluvil s ním. Alexander Ramaz se vrátil údajně ve čtyři pět, což by odpovídalo svědectví, které mu poskytli čtyři přátelé, kteří nocovali pod širákem na palouku blízko vesnice. Místní příslušníci je tam snadno našli a překvapené a vylekané vyslechli. Nezdálo se pravděpodobné, že by jejich spontánní výpověď o tom, že asi do čtvrt na pět byl Aljoša s nimi, byla předem smluvená. František Ramaz byl právě po slabším záchvatu padoucnice a o průběhu noci si nepamatoval nic. Michal Ramaz byl s otcem na kordy. V poledne 21. VIII. se znovu u oběda se zavražděným pohádal kvůli své manželce. Byl-li tu ještě nějaký jiný motiv, zatím z výpovědi svědků – včetně mladé hostinské ze vsi – nevyplývalo. Michal Ramaz neměl v podstatě alibi, protože svědectví jeho bratra Ivana nebylo možno brát za prokázané. Tak vypadala situace, než byly vyhodnoceny první elementární odborné expertizy provedené na místě činu. Bylo možno pokládat za prokázané, že kromě Nataši starý Ramaz už delší dobu nikoho do svého bytu nepouštěl. Nato byly posouzeny otisky prstů – a ty nečekaně obrátily pozornost vyšetřovatelů jedním zcela určitým směrem. Nebylo však možno domnívat se, že tím je situace vyřešena, neboť se rovněž ukázalo nesporným, že v době vraždy bylo na místě činu více osob, než jedna. Alespoň o tom, kdo pravděpodobně zasadil smrtelnou ránu, začalo být jasno.
Před devátou se dostavila pražská kriminální ústředna. Starý Ramaz byl příliš známou osobností v těchto kruzích, než aby vyšetřování nechali pouze na příslušnících z okresu. A že mají o věci větší přehled se ukázalo hned, jakmile se seznámili s dosavadními výsledky vyšetřování. Vzali je jako daná fakta, ale když začali s vlastními výslechy, jejich otázky se točily kolem dosud …
