Před vraty se ozvalo jakoby rozkazovačné dvojí zatroubení auta. Bylo už dost šero. Rozhodně delší dobu po západu slunce. Ivan si zase zapomněl vzít hodinky a když vyšel z přístavku podívat se, co se děje, nedovedl hned odhadnout kolik asi může být. Na nebi bylo už pár hvězd, ale bylo dosud šedomodře. Auto stálo před branou s nerozsvícenými světly, ale bylo na něj ještě zřetelně vidět. I Nataša vyšla a Ivan zahlédl, aspoň se mu zdálo, že se za domem mihl i Aljoša. Míša se neobjevoval.
Příslušník, který dosud snil před domem, běžel rychle otevřít vrata. Pomalu vjela velká černá volha. Pak vystoupili tři muži v civilu a Ferda. Nataša potlačila výkřik a utekla. Ivan zíral, nevěřil svým očím, ale pak si řekl, že ho zřejmě přivádějí k rekonstrukci činu nebo aby ukázal, kde jsou ty zatracené papíry. Ale Ferda se od mužů odloučil a ti ho nechali klidně jít, pomalu krok co krok, do jeho kumbálu. Jeden řekl pár slov příslušníkovi, který se pak držel jen vzadu, ostatní dva šli k Ivanovi. Byli to dva mladí chlapíci, sotva starší než Ivan, elegantně oblečení v lehkých letních šatech, s uvolněnou kravatou, aby se moc nezapotili. Ivan jim pokročil vstříc zcela iritován.
„Vy jste Ivan Ramaz?“ řekl vyšší a silnější muž.
„Ano.“
„Kde je váš bratr Michal Ramaz?“
„Patrně vevnitř – co prosím -“ zakoktal Ivan, jemuž nebylo nic jasné. Muži neodpověděli a šli dovnitř. Bylo slyšet jak otvírají jednu místnost za druhou, až došli do Míšova pokoje. Bylo slyšet pár nesrozumitelných slov. Míšův hlas Ivan neslyšel. Zatím přišel třetí muž, o něco starší, dokonce, zdálo se, už s trochu postříbřenými vlasy, jak se u některých mužů objevují třeba hned po třicítce. Zastavil se několik kroků od vchodu a čekal. Ivan k němu chtěl jít, ale muž se zřejmě naschvál obrátil zády a Ivan zůstal, kde byl. Netrvalo ani minutu a dva muži vycházeli, s Míšou těsně mezi sebou.
„Míšo -“ řekl Ivan a šel k němu.
Míša odvrátil hlavu a mlčel.
„Zůstaňte kde jste“, řekl jeden z mladíků a oba – s Míšou těsně mezi sebou – rychle odcházeli. Třetí muž se nyní obrátil k Ivanovi. Vytáhl z náprsní kapsy jakousi cedulku, měl to zřejmě být služební průkaz, obrátil ji rychle Ivanovi před nosem, takže ani za světla by na ni nebylo nic vidět a opět zastrčil.
„Státní bezpečnost“ řekl-.
Ivan němě zíral. Ale vzápětí muž pokračoval.
„Zatkli jsme vašeho bratra pro vraždu prokurátora Ramaze. Odneseme si jeho věci. Můžete odjet třeba hned, nebo nemáte-li vůz, zítra ráno, neodjíždějte zatím z Prahy, ještě vás předvoláme k sepsání protokolu.“
„Ale přece -“ zakoktal Ivan.
Muž se odmlčel, ale rukou dal Ivanovi znamení, aby zbytečně nemluvil. Přesto otálel a zapálil si cigaretu.
„Pane Ramaz“, řekl potom. „Vy jste se, podle výpovědi, v noci procházel kolem bazénu – tady někde. Viděl jste svého bratra, jak leží opilý na lehátku.“
„Ovšemže ano, dvakrát jsem už o tom byl vyslýchán – celou noc -“
„Převzali jsme případ“, řekl muž. „Budete muset vypovídat ještě jednou – u nás.“
„Klidně -“ řekl Ivan, „byl bych rád -“
„Pane Ramaz“, pokračoval muž klidně a pevně. „Vy trpíte nespavostí a vzal jste si včera večer mnoho prášků.“
„Ale – ale -“
„Když jste tu kolem chodil, byl jste zamyšlený. Přemýšlel jste, řekněme, o filosofických problémech“, pokračoval muž bez náznaku ironie v hlase.
„Skutečně – ano, avšak ano -“
„Byl jste unaven, zamyšlen, pod vlivem prášků. Občas jste se natáhl na lehátko a usnul. Nemohl jste to kontrolovat. Nevíte, v kolik to bylo a jak často se vám to stalo. Hodinky jste, podle výpovědi, neměl. Nebyl jste celou tu dobu vzhůru, ale značnou část té doby jste prostě na lehátku prospal. Váš bratr předstíral, že je opilý a zatímco jste spal, vnikl do domu a spáchal čin. Pak se vrátil, vzbudil vás tím, že si schválně přivodil zvracení a předstíral, že je v alkoholovém bezvědomí.“
„Ale já jsem nespal, nesedl jsem si, tím méně abych si lehl, já jsem -“
„Pane Ramaz, říkám vám to jasně. Občas jste spal. Nemáte možnost dosvědčit, že váš bratr neopustil lehátko. Spal jste právě. P…
