Hanuman

III

Jaké boly zmítaly tvým nitrem,
    Hanumane ubohý,
když ti v dálce soumrak zahaloval
    rodné lesní ostrohy,
když jsi s kormy[13] rozhlížel se v hoři
po neznámém, nekonečném moři
    pod hvězdami cizí oblohy!

Ty, kol jehož skrání svity hvězdné
    tkala dávnověká báj,
jehož chválou zněla svatá Ganga,[14]
    zněl i sněžný Himalaj,
jemuž Indů lid se zbožně kořil -
nyní hrubých šprýmů terč jsi tvořil
    pro surovou námořnickou láj. 15

Tebe, jenž jsi býval světlou modlou
    bytostí všech sourodných,
kterýs poznával jen vroucí lásku
    v matky loktech lahodných,
v jejích pohledech tak plných něhy -
tebe nutily teď důtek šlehy
    do poklon a kejklů nehodných.

Takto vzácný zajatec se plavil
    mnohou nocí, mnohým dnem;
cizokrajných břehů pestré zjevy
    vůkol míjely jak snem,
až pak v dáli koráb na severu
v albionské[16] mlhy smutném šeru
    stanul ve přístavu hlomozném.

Tamo v dýmu námořnické krčmy
    na rohožce z rákosu
op se choulil smuten - až tu náhle
    větve známých kolosů
rozpjaly se nad ním přeširoko,
z tůně šeřivé jak báje oko
    zasvítil mu kalich lotosu.

Listů obrovitých řásná zeleň
    osvěžila skrání plam,
větví soumrakem se motýl zaskvěl
    křídlatý jak drahokam,
svitla listím datle zlatohnědá,
sáhl po ní - chytil vzduch - ó běda,
    všechno bylo pouhý spánku klam!

Z jitra pán mu zřídil roucho vzácné:
    dobrodružný jevil tvar
klobouk dvourohý a chochol zářil
    báječně jak víly dar;
rudý frak, pln okras filigránských,
klátil párem šosů dlouhatánských
    kolem fialových šaravar.[17]

Sedě na kvikavém kolovrátku,
    pánovu jenž tížil plec,
vypravil se na pouť uměleckou
    do Francouz, Vlach, do Němec,
od rév jihu k jedlím na severu
půl Evropy proputoval věru
    opičí ten kníže bezzemec.

Vítán dětí jásotem a smíchem,
    musel jeviti svůj um
v ruchu měst i před vesnickou krčmou,
    bavit obecenstva tlum,
uklánět se dvorně, klobouk snímat,
v karty hrát, z lodnické dýmky dýmat,
    chodit po hlavě a píti rum.

Obvázav si zručně kolem šíje
    bílé cípy ubrousku,
krmě krájel, pěkně na vidličku
    sbíral kousek po kousku,
sklepníku frank podal velkodušně,
posléz párátka též užil slušně,
    víno čistě setřev s licousků.

Peníze pak sbíral v pestrý klobouk;
    někdy umělci též vhod
z ručky štědré zapadl tam sladký
    sadu severního plod,
spával v loktech svého velitele -
zdálo se, že pustil z mysli cele
    dálný prales a svůj božský rod.

Ale posléz omrzela plavce
    kočovnická světem pouť,
zatoužil zas navinovat lana,
    širým oceánem plout,
a tak jednou vstoupil ve přístavě
na koráb, jenž uchystal se právě
    plachty k cestě dálné rozepnout. -

Impresario kýs geniální
    záměrem byl velkým jat
jako Alexandr umělecký
    dobýt Himalaje pat,
musám žíznivým v panenské půdě
pod Indem a Gangou, na Nerbudě[18]
    nový živný pramen vytepat.

A hned sbíhaly se mimů[19] davy
    z východu a západu,…