Jitřní písně

Modlitba

Ó Ty, jenž řídíš člověčenstva dráhy,
moc dáváš národům, jim neseš zmar
a rukou všemohoucí držíš váhy,
v nichž kolísá se vojů skon i zdar:
až hrozná bouře rozhodnutí třeskne,
kde padne los i mému národu,
buď tam, kde ocel spravedlivá bleskne
za plemen uhnětených svobodu,
buď tam, ó Pane,
kde proti křivdě právo svaté stane!
 
Až národ plný zpupnosti a zloby,
jenž loupí jiným volnost’, vlast’ a reč,
a nad valnými zbitých plemen hroby
i na druhé svůj tasí kletý meč,
až léčkou zisku, postrachem i lestí
ku praporům svým připne světa půl,
by druhou podrobil své kruté pěsti
a pak i pomocníkům pouta skul -
Tam nebuď, Pane,
tam nechať hněv tvůj bleskem pomsty vzplane!
 
Až druhý lid, jenž sotva z jarma šije
sám vypjav, jiné poutá v okovy,
je tupí, vraždí, z jejich bídy tyje
a k jejich nářkům smích má surový,
až národ ten, - jenž cizí silou straší,
sám trpaslík, - v boj vyzve onu moc,
jenž nocí, dnem zlé svědomí mu plaší,
jsouc jeho rabům hvězdou v žalu noc -
Tam nebuď, Pane,
tam nechať metla Tvého trestu vzplane!
 
Až budou ústy chvástavými lháti,
že za osvětu, volnosť pádí v seč,
i jméno Tvé za clonu křivdy rváti -
Ty přehluš hromem pokryteckou řeč!
Nechť přestrojí se za rytíře ducha,
za vojsko světla proti barbaru:
hlas pravdy, práva dojde tvého ucha
přes licoměrných zbojců fanfaru -
Svým bleskem, Pane,
spal třásně liché, lží a klamem tkané!
 
Buď tam, kde škůdcům hrabivým se brání
rod ubohý, jenž snášel věky žal,
a živoj, jazyk, svobodu si chrání,
ty statky drahé, jež z Tvých rukou vzal,
kde o svůj úděl světový se hlásí,
a štěstí své a slávu budoucí,
buď tam, kde bídným vzchází hvězda spásy -
Ó vyslyš vlídně prosbu horoucí:
Buď tam, ó Pane,
kde slza lidu ztýraného kane!