Lešetínský kovář

XV.

    Lešetínské zvony slyšet valné hony,
přes pole a háje zní ten svatý hlas,
hlaholí tak jasně, hlaholí tak krásně -
Brzy uslyším vás, milé zvony, zas!

    Když jsem v cizí straně do ztýrané dlaně
skládal čelo, péčí těžkou schýlené,
často k duši zprahlé zavanul mi náhle
stříbrný váš hlahol, zvony milené!

    A ten vanot sladký zanesl mne zpátky
mezi rodné hory, v tiché údolí,
kde mi věží rudou nad vesnicí chudou
kynul známý kostel mezi topoly.

    Zjevila se letem pod jabloně květem
kovárna ta stará, chaty okénka, -
křišťálem se třpytí, v nich se směje kvítí,
vyhlédá jak růže krásná dívenka ...

    Tu vžd…