Plukovník Švec

DĚJSTVÍ TŘETÍ
(AKSAKOVO)

Stanice Aksakovo. Na jevišti pořadí vagonů, velitelský vlak Ševcův. Zvláště jeho osobní vagon se širokými okny, za nimiž pracovává jeho štáb, štáb velitele divize, je zřetelný. Měsíc říjen. Vítr fičí z Uralu. Podzimní mlhavý, šerý podvečer.

VOJÁCI v hloučcích na jevišti. Někteří sedí na stupních vagonů. Pokuřují. Jedí. Několik skupin. Jejich vzhled je ledabylý. Jsou mnozí bez opasků, ruce v kapsách, pláště rozhaleny. TRUBAČ vstoupí, zatroubí signál.

PRVNÍ VOJÁK: Copak má být tohle za vopičky? Snad nás nesvolávají po vojensku? Holečkové, takhle se na nás nesmí! (K TRUBAČI.) Co ty, Lojzo?

TRUBAČ: Nařídili mi to!

DRUHÝ VOJÁK: Frkaterunk! Jako za Rakouska. Nakašlem jim na to!

VOJÁCI nicméně i z pozadí se scházejí sem a živě, vzrušeně gestikulují a reptají.

PRVNÍ VOJÁK (zpívá): A my více na pozice mašírovat nebudem!

VŠICHNI (zpívají): A my více na pozice mašírovat nebudem!

PRVNÍ VOJÁK: Nejsme žádný vojsko! Pryč s militarismem!

TŘETÍ VOJÁK: Tak je to správný. Nejvejš jsme vozbrojený vobčané! Lid ve zbrani. Když budeme chtít, tak pudem. A když nebudeme chtít – tak nepudem.

PRVNÍ VOJÁK: Tak – nepudem!

VOJÁCI: A nepudem!

TŘETÍ VOJÁK: Už jsme se nachodili dost.

ČTVRTÝ VOJÁK: Tondo – to zas nepovídej. – Tys moc nechodil.

TŘETÍ VOJÁK: Vidíte ho, oficírskýho agenta! Zaprodanec buržoazie!

PRVNÍ VOJÁK (ke ČTVRTÉMU): Já ti radím, Martínku, dej si hubu na řetěz.

TŘETÍ VOJÁK: A pěkně si ji utři, máš ji mastnou vod oficírskýho žrádla. Pojďte, kluci, ke mně do těplušky, kdo by se s ním bavil? Přisluhovač buržoazie. Chce nudli na rameno, to je to. Chce přijet domů jako fíra, víš, ty oficírskej lichometníku? Ach, ty kluku chytrá! Dyť já ti to přeju.

ČTVRTÝ VOJÁK (prudce): Krucinágl, vy mizerové, takhle chcete mluvit se starým vojákem? Se zborovákem? (Ke TŘETÍMU.) Ty usmrkanej kluku písařskej, kerej nebyl ani támhle u Kazaně a před tejdnem jsi sem přilez, zelenej jako nezralá slíva, rovnou támhle z Omska z lágru? Já ti dám jednu rozvědčickou, ty pleňase upocenej, kterýmu ještě koukaj kaničky vod austriáckejch podlíkaček, kerý nedávno vyfasoval někde v terezínskejch kasárnách! Von mně tady bude tohleto… (Vrhá se na něj. VOJÁCI z druhé skupiny jej zadržují.)

PÁTÝ VOJÁK: Martínku, nech toho. Dyť to jsou hodný kluci.

ČTVRTÝ VOJÁK: Ke všem čertům… Jděte mi z vočí…

TŘETÍ VOJÁK: Poď, poď mu z vočí, poď! Von je přeci zborovák.

PRVNÍ, DRUHÝ a TŘETÍ VOJÁK odejdou.

PÁTÝ VOJÁK: Nech je, Martínku. Jsou zrovna tak nešťastný jako my. Voni to tak neuměj říc.

ŠESTÝ VOJÁK: Tak jsem vám, bratři, byl včera večer v Hanouskovy těplušce, von má ten špiritistickej stoleček, ptali jsme se duchů, a přišel Jan Žižka, tak se ho Hanousek ptal, máme-li uposlechnout ten novej rozkaz a jít na pozici. A víte, co řek Jan Žižka? Bylo to ve verších. Řek: Však ten čas minul, nepříznivá doba nastala jest českému národu. To je přeci jasný, ne? Doba je nepříznivá, abysme šli na pozici. A ten čas, kdy jsme chodili, minul. Tak z toho všechny bratři m…