Plukovník Švec

DĚJSTVÍ DRUHÉ
(KAZAŇ)

Paluba velkého volžského parníku „Karamzinu“, stojícího v kazaňském přístavu, s nímž je spojena mostem. Ruch v přístavišti. V dálce na vrchu kazaňský Kreml. Počátek září. Pokročilé odpoledne. Na palubě velitelská kajuta Ševcova, nad ní československá, tehdy bílo-červená vlajka. Parník je opevněn, pytle písku, kulomety, děla.

Přicházejí STRÁŽE a LODNÍCI. Někteří VOJÁCI sedí na pytlech, ozbrojeni, vypravují si…

PAN KÓDL (střeží vchod u kajuty Ševcovy, prozpěvuje si tlumeně): Až se bude u Nymburka… suchá lípa zelenat…

PRVNÍ VOJÁK: Tenkrát, člověče, to ti to šlo ráz na ráz. To nemáš ponětí, Honzo! Copak, tys byl u Lipjag raněn. No, já sám jsem myslel, že tu Samaru nedostaneme. Řeka Volha, řeka Samarka, město na kopečku za nima v pravým úhlu vobou řek, no, to ti bylo „položení“, člověče! Ale kluci všecky měli ještě krev ve vohni vod tý chvíle, co u Lipjag padl Gayer. Však to víš…

DRUHÝ VOJÁK: No jo… jakživ jsem neviděl takovou řezničinu, jako u Lipjag. Ti ruďasi se tam bili dobře. A co jich bylo! Jako záplava hrabošů… Pořád noví a noví vylézali z děr! No, a já to dostal semhle, rovnou do plic. Proletělo to – a já jsem za tři měsíce jako jiskra. A teď už bych šel znovu… Lezou na nás ze všech stran jako štěnice…

PRVNÍ VOJÁK: Jako rusi, chceš snad říc…

DRUHÝ VOJÁK: Inu, to je právě to blbý, že jsou mezi nimi Rusové. Svážej to sem prej z celýho evropskýho Ruska. Na tak zvaný rusko-německý frontě byly ještě nějaký ty trupy, nic tam po míru brestlitevským nedělaly, tak je Trocký všecky vozí teď sem na nás.

PRVNÍ VOJÁK: Ubohý Rusové!

DRUHÝ VOJÁK: Ubohý, neubohý, člověče. Řezničina je to všecinko tady. Ti naši kluci ve Francii a v Italii vědí aspoň, s kým mají tu čest! A člověk tadyhle houby ví, s kým má tu čest. U Lipjag jsem zrovna slyšel i český volání. A pustil jsem tam kulomet… Jak to fičelo! Až po mně samotným šla hrůza.

PRVNÍ VOJÁK: Penza – pamatuješ, Honzo? Byla to první jarní bouřka, kterou jsme tady v Rusku letos zažili. Do toho pekelného řevu všeckněch těch kulometů a kanonů najednou spustil ještě sám Gospodi pomiluj! A potom ta duha!

PAN KÓDL (bručí): Nehulákejte na mě tady, dacani! Zbudíte mně ho.

DRUHÝ VOJÁK: No, no, dyť jsme tiše. Jen aby ho voni nezbudili s tou svou „suchou lípou“.

PRVNÍ VOJÁK: Ta bouřka se tenkrát utišila naráz jako pes, když popadne kus masa. A rovnou v poledne, člověče!

DRUHÝ VOJÁK: Ubohá Penza! Pak jsme táhli na východ. Já vím, že tam penzský báby brečely. A krásný báby.

PRVNÍ VOJÁK: Krásnejch bab bylo pak ještě, Honzo! V Kuzněcku byly krásný báby, v Syzrani, v Batraku na Volze, všude, člověče!

DRUHÝ VOJÁK: V Samaře ti mně taková slušná ženská ve špitále ošetřovala, bratře, krásná bába!

PRVNÍ VOJÁK: V Buguruslaně byly krásný báby, v Ufě, v Bugulmě, v Melekesu byly krásný báby, a což teprve v Simbirsku. Víš, že Lenin je ze Simbirska?

DRUHÝ VOJÁK: Měl asi radost, chudinka.

PRVNÍ VOJÁK: Von prej Lenin proti nám nic nemá, povídal Martyška.

DRUHÝ VOJÁK: Martyška pořád něco povídá…