Maxim Gorkij

Podpořte LD sdílením:

Share

[28.3.1868-18.6.1936]

Životopis

Maxim Gorkij (vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov) byl ruský spisovatel, dramatik a básník, průkopník socialistického realismu. Narodil se roku 1868 v Nižnim Novgorodu.

Gorkého otec byl uměleckým truhlářem. V roce 1879 Gorkij osiřel a dětství prožil u dědečka. Školu navštěvoval jen několik měsíců, od 12 let se toulal, střídal různá zaměstnání. Ve svých 15 letech se aktivně zapojil do revolučního hnutí. Vzdělání si doplňoval jako samouk.

V dílech Gorkého se projevuje jeho nadání a úzké sepětí s povolžskou krajinou. Roku 1892 vydal v Tbilisi svoji první povídku Makar Čudra pod pseudonymem poukazujícím na osud vlastní i svých postav – Gorkij („Hořký“). Gorkij pracoval jako žurnalista v Nižnim Novgorodu a v Samaře. Roku 1898 mu vyšla dvousvazková sbírka povídek, která se setkala s velkým ohlasem nejen v Rusku, ale i v zahraničí.

Gorkij se podílel na založení prvních legálních bolševických novin „Novaja žizň“ (Nový život, 1905). V této době se Gorkij seznamuje i s Leninem, jejichž někdy velice proměnlivý vzájemný vztah trval až do Leninovy smrti.

V roce 1906 musel odejít do exilu – přes Berlín a Paříž odcestoval do USA, kde v roce 1908 vznikl román Mať (Matka), v letech 1906-1913 se usadil na Capri. Po amnestii v roce 1913 se Gorkij vrátil do Ruska. Zde se zasazoval o uchování ruského kulturního dědictví, pečoval o mladé spisovatele a a založil nakladatelství „Vsemirnaja literatura“ (Světová literatura). Snažil se ochraňovat spisovatele před „rudým terorem“, podporoval však pronásledování křesťanství.

Roku 1921 přiměl Lenin Gorkého k novému exilu, který byl odůvodněn jako zdravotní pobyt. Do roku 1924 žil Gorkij v Německu i Československu. V Berlíně založil časopis „Beseda“, který spojoval spisovatele v Sovětském svazu i v exilu. V exilu zůstal i po Leninově smrti, žil v Sorrentu. Jeho poměr k Sovětskému svazu byl rozpolcený. Během pobytu v exilu se nenaučil žádný cizí jazyk a ani nevytěžil nic ze svého nového prostředí pro svou uměleckou tvorbu. Výjimkou byly roku 1903 „Skazki ob Italii“ (Pohádky z ostrova Capri).

Stalin přiměl Gorkého k návratu do vlasti roku 1931, od roku 1934 se stal předsedou Svazu spisovatelů Sovětského svazu. Gorkého dílo bylo sovětskou propagandou značně idealizováno.

Gorkij zemřel roku 1936 v městě Gorkij. Předpokládá se, že byl usmrcen lékařskými zásahy na pokyn svého údajného přítele Stalina. Nikdy to však nebylo plně prokázáno.

Dílo

  • Děti slunce (Дети солнца, 1905)
  • Léto, 1951 (Лето, 1909)
  • Podivíni (Чудаки: Сцены, 1910)
  • Písně o moři, 1945
  • Jednou na podzim, 1971
  • Drsné lásky, 1976
  • O neobyčejných věcech, 1971
  • Hořké povídky, 1986
  • Tulák a svět, 1968
  • Sebrané spisy 1–30
  • Píseň o sokolu (Песня о Соколе, 1895)
  • Zpěv o ptáku Bouřliváku (Песня о Буревестнике, 1901)
  • Foma Gordějev (Фома Гордеев, 1899)
  • Matka (Мать, 1906)
  • Život zbytečného člověka (Жизнь ненужного человека, 1908)
  • Městečko Okurov (Городок Окуров, 1910)
  • Život Matveje Kožemjakina (Жизнь Матвея Кожемякина, 1911)
  • Podnik Artamonových (Дело Артамоновых, 1925)
  • Život Klima Samgina (Жизнь Клима Самгина, 1925–1936)
  • Dětství (Детство, 1913)
  • Do světa (1916)
  • Moje university (Мои университеты, 1923)
  • Měšťáci (Мещане, 1901)
  • Na dně (На дне, 1902)
  • Nepřátelé (Враги, 1906)
  • Jegor Bulyčov a ti druzí (Егор Булычов и другие, 1931)
  • Vassa Železnovová (Васса Железнова, 1935)
  • Zpověď (Последние, 1908)
  • Nečasové úvahy (1919)
  • O ruském rolnictvu (О русском крестьянстве, 1922)

e-knihy

Zobrazuji všechny 3 výsledky

  • 30. 4. 2023