Celá e-kniha Egypťan Sinuhet ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Faraón Achnaton dal násilím svrhnout lidem povždy uctívaného boha Amona a dosadil na jeho místo svého Atona - boha, jenž byl symbolem rovnosti a lásky mezi lidmi. S Amonem ale padly veškeré morální i společenské zákony Egypta a celá říše se hnala do záhuby a byla sužována hladem a bídou, protože faraónem zabavená Amonova pole ve strachu před Amonovou kletbou nikdo neobdělával, otroci zbavení své pracovní povinnosti si kradli na živobytí. Počestní občané byli povražděni a bohatí oloupeni. Kromě vnitřních nepokojů byl Egypt ohrožován i zvenku a v době Achnatonovy vlády přišel o celou Sírii a Chetité ohrožovali jeho jižní hranice, v čemž jim nikdo nebránil, protože faraón zakázal ve jménu svého boha vést válku. Napětí v zemi vyvrcholilo tehdy, když dal faraón, sídlící v novém městě Atonově Achetatonu, svrhnout i všechny ostatní bohy Egypta a vyhlásil Atonovo království na zemi. Ve Vesetu, který byl rozdělen na Rohy, tedy příznivce Amona, a Kříže, zastánce Atonovy, se rozpoutal bratrovražedný masakr, ze kterého vyšly vítězně Rohy, které měly svou oporu přímo ve zlatém domě v podobě kněze Aje, druha zesnulé velké královské matky Tij a otce krásné Nefertiti, manželky Achnatonovy. Aj se spřáhl s Amonovými knězi, kteří prohlásili Achnatona za faraóna nepravého a svrhli jej i s jeho bohem. Aj se spolčil s Haremhebem začali budovat nový Egypt pod svou mocí. Sinuhet se stal svědkem těchto událostí po boku faraónově, jakožto jeho osobní lékař s titulem královského otevírače lebek. Uvěřil v jeho boha a v době bojů byl na straně Křížů, které zásobil zbraněmi a chlebem, čímž se přivedl na mizinu. Při masakru ve Vesetu ale zemřeli jeho nejbližší: přítelkyně Merit, syn Thovt a údajně i Kaptah, a tak se Sinuhetovo srdce nadobro zatvrdilo a on již nevěřil v obrodu světa a na návrh Aje a Harebheba zavraždil Achnatona, aby zbavil Egypt jeho přízraku. Poté následoval Haremheba do vítězné války proti Sírii, kde se stal svědkem mnoha křivd, utrpení a zkázy, takže ztratil veškeré zbylé iluze a víru v dobro. Ve válce se ale znovu setkal s Kaptahem, z něhož se stal nejbohatší muž Egypta. Po skončení války jej Aj s Haremhebem přiměli k další vraždě Chetitského prince Šubatta, čímž zabránili jeho sňatku s Achnatonovou sestrou Beketamon, kterou miloval Haremheb. Aj se stal faraónem, Haremheb se oženil s Beketamon a odplul bojovat zpět do Sýrie, aby se po pěti letech navrátil a vystřídal Aje na jeho postu. Sinuhet, který věděl o všech vraždách a intrikách ve zlatém domě, rozséval po Vesetu nenávist vůči Haremhebovi a pokoušel se oživit myšlenky Achnatonovy a vzkřísit Atona, a tak jej Haremheb přes jejich přátelství a služby, které mu Sinuhet prokázal, poslal do vyhnanství do země Punt, kde se svou hospodyní Muti v klidu dožil, neboť již měl svou míru plnou, a tak už jen sepisoval činy svého života, snad aby je lépe pochopil a ospravedlnil. Ačkoliv se povaha Sinuheta měnila s jeho stářím, moudrostí a nabytými zkušenostmi, zůstal po celý svůj život osamělým, jelikož přinášel smrt svým milovaným. Proto když zjistil, že je pravděpodobně synem velkého faraóna Amenothepa III., nesnažil se nijak prokázat svou identitu, protože měl strach, že by jeho vláda Egyptu přinesla jen zkázu a jemu utrpení. Román, skládající celkem z patnácti knih, se odehrává ve starém Egyptě v 15.-14. století před Kristem, tedy v období zdánlivě neotřesitelné moci faraónské. Děj románu je řazen chronologicky a zachycuje archaickým jazykem, jehož překlad vychází z biblické finštiny a jazyka klasických egyptských povídek originálu, nejdůležitější události té doby. Autor poukázal na to, že každá společnost potřebuje určitý společenský řád, který udržuje morálku v patřičných mezích, a že odstranění tohoto řádu má za následek uvolnění lidských mravů a vede lidi k lhostejnosti nad vlastními činy. Román je také svědectvím o mnohdy slepé víře lidí v bohy a v osud, která je rovněž vede ke ztrátě zodpovědnosti za své činy i za svůj život.
— 1 —
Úryvky z knihy:
"Já, Sinuhet, jsem cizincem všude na světě, vždyť ani nevím, kdo mě porodil. Má vůle učinila ze mne lékaře chudých ve Vesetu a zlato nemá pro mne ceny, přestože jím raději tučnou husu než suchý chléb a piji raději víno než vodu. Ale nic z toho mi není tak důležité, abych se toho nedovedl zříci. Ježto nemohu ztratit nic jiného než pouhý svůj život, …"
str. 58
— 2 —
Řeknu pouze, že pomsta snad omámí a lahodně chutná, ale ze všech květů života květ pomsty nejrychleji vadne a zpod jejího vzrušení se na člověka šklebí lebka mrtvého.
str. 33
— 3 —
"…Neboť jakkoli jsem obratným lékařem a mohu vyléčit mnohé nemoci, je přece nemocen celý svět a bída jeho je tak veliká, že všichni lékaři světa ji nemohou vyléčit, i kdyby to dovedli, a jsou nemoci, proti nimž je lékař bezmocen."
str. 58
— 4 —
Každý viděl, jak překapává voda ve vodních hodinách. Stejně plyne čas člověka, avšak tento čas se neměří hodinami, nýbrž jedině tím, co člověka potkává. To je veliká a vznešená pravda a člověk ji pochopí až ve dnech svého stáří, v nichž jeho čas plyne naprázdno a již ho nic nepotkává, ačkoliv myslí, že se děje mnohé - a teprve, když se ohlédne zpět, zjistí, že se nic nestalo. Pokud totiž člověka potkává mnohé a pokud se jeho srdce mění a je nepokojné, tehdy mu může jeden jediný den býti delším než rok, ba než dva roky, v nichž pracuje a žije prostý život, sám se neměně. (77-78)
"Faraón chce, aby přišel čas, kdy nebude ani chudých ani bohatých, nýbrž všichni lidé si budou rovni. Avšak je-li tomu tak, a je-li to cíl všeho, pak lid, jenž pracuje svýma rukama, je jádrem věcí, a všichni ostatní jsou skořápkou onoho zlatého jádra. Snad je tomu tak, že faraón a lidé v jeho zlatém domě a bohatci a šlechtici, kteří žijí v zahálce, a já sám za těchto posledních let, my všichni jsme jen příživníky a žijeme jako příživníci na těle lidu, jako žijí vši v kožichu psa. A snad i veš v psím kožichu si myslí, že ona je jádrem věcí a že pes žije pouze proto, aby ji živil. Snad i faraón a jeho Aton jsou jen takovou vší v psím kožichu a působí psu pouze nepříjemnosti a rozhodně nic dobrého, neboť pes by žil stejně dobře, ba lépe, bez vší."
str. 96
— 5 —
I řekl jsem mu, že Aton nemá obrazu a všichni lidé jsou si rovni před ním a netloustne z obětí, nýbrž ze vzájemné lásky lidí, ježto všichni lidé bez rozdílu barvy a jazyka jsou bratry před Atonem a není tedy před ním rozdílu ani mezi chudým a bohatým, ani mezi šlechticem a otrokem.
Velký vyslanec Babylónský mínil, že takový bůh se na zemi ještě nikdy nezjevil a proto právě že jeho objevení může znamenat konec světa, neboť tak nebezpečné a strašlivé učení učiní ze stropu podlahu, a dveře se budou otvírat ven místo dovnitř a lidé budou stát na hlavě a chodit pozpátku.
str. 201
— 6 —
Tak je člověk otrokem svého vlastního srdce a zavírá oči před tím, co mu není milé, a věří tomu, v co doufá.
str. 216
— 7 —
Když jsem přemýšlel o tom všem na své cestě proti proudu, učinilo mne to opět pokorným a sklonil jsem svou hlavu před tím božstvím, které žije ve mně a v každém člověku a které faraón Achnaton nazval Atonem a prohlásil za jediného boha. Avšak já jsem neměl ani jeho vůli, ani jeho odvahu. Proto jsem sklonil hlavu před svým neproniknutelným srdcem a doznal jsme, že je na světě tolik bohů, kolik je lidských srdcí. Přesto jsem věřil, že jsou lidé, kteří od svého zrození až do hrobu nepoznali nikdy boha ve svém srdci. A tímto bohem nebylo ani vědění ani pochopení, nýbrž to bylo něco více než vědění a pochopení.
str. 218
— 8 —
Tak se stalo, že mne má láska opila, i cítil jsem, že je mé mužství mocnější, než bylo mé mládí, neboť mládí bloudí a v jeho lásce je plno utrpení a nevědomosti - a nezná svou sílu, nýbrž ji považuje za samozřejmou a přirozenou, a neví, že síla uniká rok po roce z údů muže, dokud nepřijde stáří. A přece chválím ve dnech své staroby i své mládí vedle svého mužství, neboť hlad snad je lepší než nasycení a žíznivá mysl člověka dává jeho myšlenkám více ohně než mysl vínem napojená.
str. 228
— 9 —
Kdo jednou okusil moci, dychtí po ní stále více, a tato vášeň je nejhroznější ze všech vášní člověka, ale její ukojení mu dává vyšší slast než ukojení kterékoli jiné vášně lidské.
str. 238
— 10 —
Jeho bůh byl snad takový, jako byl on sám, neboť i on nabízel dobro a lásku příliš otevřenou dlaní, příliš prudce a hojně a násilně, takže jeho dobrota se měnila ve zlo a jeho láska sela zkázu.
str. 254
— 11 —
Království věčného se nemůže vměstnat do pozemských hranic.
str. 293
— 12 —
Hodláš-li udeřit, udeř první a udeř silně!
str. 332
— 13 —
"Zřekni se tedy konečně svého bláznovství, Sinuhete, a žij jako člověk v zástupu lidí a viz život tak, jaký vskutku je, a nepokoušej se změnit život podle svých představ, neboť zákony života nikdo změnit nemůže a člověk se nenapraví."
str. 381
— 14 —
"Ne, Aziru, vše ostatní může člověk podplatit a oklamat. Lásku i moc můžeš podplatit, dobro i zlo, svůj rozum i své srdce, ale zrození a smrt jsou nepodplatitelny.
str. 395
— 15 —
Lid je jako vůl, jemuž ovážeš kolem hrdla provaz a jehož táhneš, kam chceš.
str. 413
— 16 —
Kdo vezme veslo do své ruky, musí veslovat.
str. 413
— 17 —
Tak se stalo, že jsem se dostal do sítě upletené mými vlastními činy, a tato síť byla pevná a věznila mne a nemohl jsem přeříznout ani jedinou nit. Mé vlastní činy byly provazem, jenž mne spoutal, a ten provaz jsem sám kroutil a jeho počátek se táhl daleko zpět a táhl se až do noci, v níž zemřel velký faraón a táhl se až do návštěvy Ptahhorovy v domě mého otce a táhl se až k řece, po níž jsem plul v lodičce z rákosu za noci svého zrození.
str. 415
— 18 —
Není rozdílu mezi lidmi a každý člověk se narodí na svět nahý a srdce lidské je jedinou mírou mezi lidmi.
str. 455
— 19 —
Nic nedá člověku většího uspokojení než vědomí, že vyniká v něčem nad druhého.
str. 456
— 20 —
Spravedlnost závisí na závažích, jimiž se váží.
str. 456
— 21 —
