Děti slunce

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Napravo zeď domu a široká terasa se zábradlím. Několik kuželíků ze zábradlí vypadlo. Na terase jsou dva stoly. Jeden velký, jídelní, v koutě druhý, malý. Na tom jsou rozházeny kostky a loto. Zadní část terasy je zatažena plachtovinou. Po celé délce dvora až po plot v pozadí se táhne stará zelená mříž. Za mříží je zahrada. Od rohu terasy přichází ČEPURNOJ a NAZAR.

NAZAR: Tak říkáte, že to přejde?

ČEPURNOJ: Ale jo.

NAZAR: To mě těší. Už je to sice taková herka nanicovatá, ale peníze stojí pořád… Šedesát rublů jsem za ní dal, je to sedm let, a toho ovsa, co za tu dobu sežrala. Ale kdyby se neměla vylízat, tak mi řekněte, hned ji prodám.

ČEPURNOJ: To myslíte, že u jiného pána se uzdraví?

NAZAR: Jo, to už není moje starost…! Pane doktore?

ČEPURNOJ: Co je?

NAZAR: Měl bych na vás takovou diskrétní prosbičku, jenže nevím, jak se vyjádřit…

ČEPURNOJ (si zapaluje): Pokud možno stručně.

NAZAR: Moje řeč. Tedy ta prosbička, račte vědět…

ČEPURNOJ: Ještě stručněji.

NAZAR: Týká se to pana Protasova.

ČEPURNOJ: Á… copak?

NAZAR: Můj syn, že ano, jako vystudoval obchodní akademii a tvrdí, že dnes má netušené vyhlídky chemie… Ostatně vidím to sám – toaletní mýdlo, voňavky, grémy a podobné zboží jde na dračku a dá se na něm vydělat majlant.

ČEPURNOJ: Co takhle ještě stručněji.

Za rohem vykoukne MÍŠA. ČEPURNOJ si ho všimne.

NAZAR: To už nepůjde. Díra do světa by se tím dala udělat… Třeba ocet, všelijaké ty esence… a spousta dalších věcí… No, a jak se tak dívám na pana Protasova, utrácí bez užitku čas i materiál… a co nevidět na to doplatí, to dá rozum… Co abyste s ním promluvil?

ČEPURNOJ: O tom octě?

NAZAR: Tak všeobecně. Hlavně mu pořádně vytmavte, že bude za chvilku bez prostředků… No, a já že mu tím pádem nabízím kšeftíček: postavil bych mu fabričku a on by vyráběl užitečné zboží. Že nemá do toho podniku peníze? Nevadí, podepíše mi pár směneček…

ČEPURNOJ (se ušklíbne): Vy jste ale dobrotisko.

NAZAR: Mám holt moc měkký srdce! Jak vidím, že se někdo motá bez užitku, v tu ránu mám tisíc chutí zapřáhnout ho do nějaký rozumný věci. A pak taky, pan Protasov je kapacita, všecka čest! Ten ohňostroj, co dal dohromady, když měla jeho paní manželka narozeniny! Bože můj, tomu říkám umění…! Tak promluvíte s ním?

FIMA připravuje na terase čaj.

ČEPURNOJ: Promluvím.

NAZAR: Jak já to vidím, velice mu tím prospějete… Tak zatím – na shledanou!

ČEPURNOJ: Na shledanou! (FIMĚ.) Kde je panstvo?

FIMA: Milostpán u sebe a milostpaní na zahradě… s panem Važinem… Slečna Líza je tam taky…

ČEPURNOJ: Tak já jdu taky na zahradu…

MÍŠA (byl za rohem, rychle se vynoří): Promiňte… Nemám to potěšení znát vaše jméno…

ČEPURNOJ: To nic. Já vás přece taky neznám.

MÍŠA: Michail Vygruzov – k vašim službám!

ČEPURNOJ: K jakýmpak službám. Nic po vás nechci…

MÍŠA (shovívavě): To se říká tak ze zdvořilosti. Byl jsem náhodou svědkem vaší rozmluvy s mým otcem…

ČEPURNOJ: Všiml jsem si té náhody… Poslechněte, co vy to pořád těma nohama děláte?

MÍŠA: To já z netrp…