Americký spisovatel známý svými knihami plnými satiry, černého humoru a sci-fi prvků. Kurt Vonnegut Jr. se narodil v Indianapolis, ale měl německé předky. V druhé světové válce sloužil u USAF. Byl zajat a přežil strašlivé bombardování Drážďan, o kterém později napsal v Jatkách číslo 5.
Po předčasně ukončené docházce na Butler University nakonec Vonnegut vystudoval biochemii na Cornellově univerzitě, strojní inženýrství na Carnegieho technickém institutu a antropologii na Chicagské univerzitě. Úctyhodně široký záběr.
Do vojenské služby byl povolán uprostřed svých studií na Carnegie Institute of Technology. Vonnegutova matka spáchala rok před koncem války sebevraždu. Tyto zkušenosti měly na pozdější Vonnegutovu tvorbu značný vliv.
Po návratu z druhé světové války obdržel řád Purpurového srdce. Oženil se se svou dětskou láskou Jane Marie Coxovou, ale roku 1979 se rozvedl a vzal si fotografku Jill Krementzovou. Celkem měl Vonnegut 7 dětí, tři z prvního manželství a čtyři děti adoptované (tři z toho byly děti jeho zesnulé sestry Alice).
Roku 2000 bylo zničeno horní patro Vonnegutova Manhattanského domu. Vonnegut, který se přitom nadýchal zplodin, byl ve vážném stavu hospitalizován, ale naštěstí přežil. Nepřežily však jeho osobní archívy, které pohltily plameny.
Kurt Vonnegut zemřel roku 2007 poté, co mu pád v jeho New Yorkském domě způsobil vážná mozková zranění.
Vonnegut začal psát sci-fi již po návratu domů a stal se oblíbeným autorem vysokoškoláků hlavně v šedesátých letech, mimo jiné pracoval pro školní noviny The Daily Echo. Kurt Vonnegut patří k poněkud netradičním autorům sci-fi. Jeho knihy jsou jistým způsobem „ujeté“. Otázkou zůstává, zda se vůbec dají považovat za sci-fi a ne postmoderní literaturu.
Svůj první román Player Piano (č. Mechanické piano, 1979) vydává Vonnegut v roce 1952. Ani prvotina, ani další dva romány – The Sirens of Titan (1959, č. Sirény z Titanu, 1985) a Mother Night (1961, č. Matka noc, 1992) – ještě nezpůsobily ten obrovský výbuch autorovy popularity, který se dostavil až s románem Cat’s Cradle (1963, č. Kolíbka, 1976, 1994) a který byl ještě přiživen knihou God Bless You, Mr. Rosewater (1965). Kurt Vonnegut se stal velmi oblíbeným autorem především ve studentských kruzích.
Roku 1969 autor vydává svůj pravděpodobně nejlepší román Slaughterhouse-Five (česky Jatka č. 5, 1973, 1994). Ani další knihy však nezůstávají ve stínu těch předchozích, v románech Breakfast of Champions (1972, č. Snídaně šampiónů, 1981) a Slapstick (1976, č. Groteska, 1981, 1994) Kurt Vonnegut na svoji popularitu rozhodně nehřeší.
Proč zrovna já? To je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime. Proč zrovna vy? A proč my, když se to tak vezme? Proč vůbec něco? Prostě proto, že tento okamžik je. Viděl jste někdy brouky lapené v jantaru?… A právě tak jsme my polapeni v jantaru tohoto okamžiku. Neexistuje žádné proto.
Knihy člověka učí imaginaci. Ti z nás, kteří nemají ve svých hlavách okruhy imaginace zničené informačními dálnicemi, se podívají do něčí tváře a vidí příběhy. Pro všechny ostatní je obličej prostě jen obličejem.
Viděl jsem to město před tím, než jsem zalezl do úkrytu, a potom, když jsem vyšel ven – jednou z reakcí byl smích. Dovedu si představit i příšerný smích obětí z Osvětimi.
Nám pocit, že lidi prostě kašlou na to, jestli se tahle planeta bude točit dál, nebo ne.
Kurt Vonnegut Jr.
