KAPITOLA VIII
Paul posnídal sám. Anita a Finnerty, v postelích bezpečně daleko od sebe, vyspávali rušný večer.
Plymouth odmítal nastartovat, až konečně Paulovi došlo, že je prázdná nádrž. Včera odpoledne byla ještě z poloviny plná, Finnerty tudíž musel podniknout dost dlouhou cestu, poté co ho nechali ležet na posteli a odjeli do Selského klubu bez něho.
Paul zašátral v přihrádce na rukavice po hadičce a našel ji. Zarazil se, poznal, že něco schází. Sáhl znova do přihrádky a prohrabával její obsah. Stará pistole byla pryč. Podíval se na podlahu a zatápal za polštářem sedadla, ale marně. Možná ji štípl nějaký uličník, když sháněl v Domovině whisky. Musí to okamžitě ohlásit policii a bude kolem toho spousta papírování. Snažil se přijít na nějakou lež, která by ho uchránila nařčení z nedbalosti a nikoho jiného nepřivedla do maléru.
Ponořil hadičku do nádrže stejšnu, nasál benzín, odplivl si a ponořil druhý konec hadičky do prázdné nádrže plymouthu. Zatímco benzín pomalu přetékal z jedné nádrže do druhé, vyšel z garáže do teplého ranního sluníčka.
Okno koupelny se hlučně rozletělo, a když vzhlédl, spatřil Finnertyho, jak se prohlíží v zrcadle lékárničky. Finnerty si Paula nepovšiml. V koutku úst mu visela zalomená cigareta, která tam zůstala po celou tu dobu, co si zběžně a na přeskáčku smáčel prsty obličej. Popel na cigaretě rostl a rostl, bylo to neuvěřitelné, ale stále rostl, až se takřka dotýkal rtů. Odtrhl cigaretu od úst a dlouhý popel odpadl. Finnerty odcvrnkl nedopalek směrem k toaletní míse, nahradil jej další cigaretou a pustil se do holení. A popel zase narůstal a narůstal. Naklonil se blíže zrcadlu a popel se o ně zlomil. Stiskl mezi palcem a ukazováčkem uhřík, ale podle všeho bez úspěchu. Mžouraje stále do zrcadla na zarudlé místo na bradě, zatápal rukou po ručníku, strhl jeden, aniž by na něj pohlédl, a smetl přitom z věšáku na ručníky Anitiny punčochy do vany. Když byl s ranní toaletou hotov, prohodil cosi ke svému obrazu do zrcadla, zašklebil se a odešel.
Paul se vrátil do garáže, zastrčil stočenou hadičku zpátky do přihrádky na rukavice a vyjel. Vůz už zase dělal drahoty — motor naskakoval a zpomaloval, naskakoval a zpomaloval. Rozhodně to však aspoň na chvíli odvedlo jeho mysl od nepříjemné záležitosti zmizelé pistole. Na dlouhém svahu u golfového hřiště se zdál motor zabírat pouze na tři válce a nádeníci z pracovní čety rekonstrukčních a zušlechťovacích sborů, kteří na sever od klubovní budovy vysazovali smrkový větrolam, se otočili a sledovali denervující zápas auta s gravitací.
„Hej! Máte rozbitej blinkr,“ zavolal jeden z mužů. Paul kývl hlavou a usmál se na znamení díků. Motor škytl a auto se zastavilo, kousek od vrcholu svahu. Paul zatáhl ruční brzdu a vystoupil. Zdvihl kapotu a ozkoušel různé spoje. Na boku vozu zarachotily odkládané nástroje a půl tuctu krumpáčů a lopat strčilo hlavy pod kapotu.
„To budou svíčky,“ řekl italsky vyhlížející chlapík s bystrýma očkama.
„Áááááá, takovýhle kulový a ne svíčky,“ řekl vysoký muž s brunátnou tváří, nejstarší z party. „Já vám ukážu, v čem to vězí: Pučte mi klíč, tamhleten, to je ten pravej.“ Začal rozebírat palivové čerpadlo a za chvilku měl vršek odmontovaný. Ukázal na těsnicí vložku pod víkem uzávěru. „Tohleto,“ řekl střízlivě, jako přednášející chirurg, „tohleto vás zlobí. Nasává vzduch. Poznal jsem to podle sluchu, když jste byl ještě dva kiláky daleko.“
„Tak si myslím,“ řekl Paul, „že udělám nejlíp, když někomu zavolám, aby mě přijel odtáhnout. Sehnat nové těsnění bude trvat aspoň týden.“
„Pět minut,“ řekl vysoký muž. Sundal si klobouk a se spokojeným výrazem zadostiučinění z něj vytrhl koženou poticí vložku. Vytáhl z kapsy zavírací nůž, přiložil víko palivového čerpadla na potítko a vyřízl podle něho stejně veliký kožený kotouč. Potom z kotouče vyřízl střed, usadil nové těsnění na místo a zase čerpadlo smontoval. Ostatní ho soustředěně pozorovali, podávali mu nástroje nebo se nabízeli, že je budou podávat, a snažili se jak jen mohli přilo…
