KAPITOLA XXXII
„Přísahejte, že budete mluvit pravdu, plnou pravdu a nic než pravdu, k čemuž vám dopomáhej Bůh.“
„Přísahám,“ řekl Paul.
Televizní kamery odjely od jeho tváře, aby na padesáti miliónech televizních obrazovek ukázaly živý obraz před jižní stěnou Ilijského federálního soudu. Po bocích a nad hlavou doktora Paula Prótea trůnil soudce — Ředitel oblohy, pomyslel si Paul. Obviněný na svědecké lavici připomínal spíše starodávnou telefonní ústřednu než člověka, jak od jeho zápěstí, podpažních jamek, prsou, spánků a dlaní vedly dráty citlivých přístrojů na měření teploty, tlaku a vlhkosti. Přístroje pak byly napojeny na šedou skříňku pod svědeckou lavicí, kde byla jejich měření vyhodnocována a výsledek byl odtud přenášen na metrový ciferník nad Paulovou hlavou.
Ručička indikátoru, která teď ukazovala přímo dolů, byla upevněna na ose, aby se lehce vychylovala na obě strany, k černému písmenu P na pravé a červenému L na levé, či k libovolnému z řady kalibrovaných dílků mezi nimi.
Paul se už přiznal k účasti na spiknutí za účelem ponoukání k sabotáži, ale dnes, tři týdny po svém zatčení, byl souzen za velezradu.
„Doktore Protee,“ promluvil štítivým hlasem státní zástupce. Televizní kamery zabraly jeho úšklebek ve velkém detailu a přešvenkovaly na krůpěje potu na Paulově čele. „Přiznal jste se už k účasti na spiknutí za účelem ponoukání k sabotáži, je tomu tak?“
„Ano, je.“
Ručička se zhoupla k P a spadla zpátky do neutrální polohy, což bylo důkazem, že je to podle Paulova nejlepšího vědomí vskutku pravda.
„Toto spiknutí, jehož jste vůdcem, si zvolilo jistý postup, a nyní cituji z vašeho slavného dopisu: „Pokud ostatní prostředky selžou, jsme rozhodnuti pro odstranění této bezzákonnosti sáhnout k násilí.“ Jsou to vaše vlastní slova, doktore?“
„Napsal je někdo jiný, ale jsem s nimi zajedno,“ řekl Paul.
„Slovo „bezzákonnost“ se v tomto případě vztahuje na současné zmechanizované národní hospodářství?“
„A budoucí.“
„Vaším cílem, jak tomu rozumím, bylo zničit stroje, aby se lidem dostalo větší osobní účasti na výrobě?“
„Některé stroje.“
„Které stroje, doktore?“
„O tom by se teprve rozhodlo.“
„Oho! Na tom jste se zatím nedohodli?“
„Prvním krokem by bylo přímět naše americké spoluobčany k souhlasu, aby na okruh působnosti strojů byla uvalena určitá omezení.“
„Nenutili byste je k tomuto souhlasu násilím, kdyby to bylo nezbytné? Neváhali byste tuto umělou podmínku, tento evidentní krok zpátky vnutit americkému lidu násilím?“
„Člověka odlišuje od ostatních živočichů právě jeho schopnost vytvářet umělé věci,“ řekl Paul. „A soudím, že k jeho větší slávě. A pokud sejdeme z cesty, je krok zpátky krokem správným směrem.“
Televizní kamery se zahleděly hluboko do spravedlivě rozhořčených očí státního zástupce a opět prudce couvly, zhrozeny dosud nevybitými mocnými blesky, jež z nich sálaly.
Paul mu také pohlédl do očí a pochopil, že státní zástupce ví mnohem víc, než dal zatím najevo. Přesto však pochyboval, že by žalobce věděl o tom, že jeho vlastní sekretářka je členkou Bratrstva ďábelské košile a že Paulovy odpovědi, registrované na detektoru lži jako zcela upřímné, jsou syntézou nejpřesvědčivějších myšlenek a výroků reverenda Lashera, určených pro Finnertyho a profesora von Neumanna.
Paul byl klidný, prodchnutý euforií z dobré propagace mučednictví pro věc, v niž věřil. Neměl v duchu o nic méně pochyb, že návrhy Bratrstva ďábelské košile jsou velezradou, než státní zástupce. Stroje a vládní instituce byly tak úzce propojeny, že pokoušet se napadnout jedno, aniž by se ublížilo druhému, bylo totéž jako chtít odstranit nemocný mozek a čekat, že to pacient přežije. K převzetí moci muselo dojít — shovívavému převzetí, nicméně převzetí v každém případě.
Jedinými starými známými v soudní síni byli Kroner, který vypadal, že má slzy na krajíčku, a Fred Berringer s prasečíma očkama, který jistě přišel proto, napadlo Paula aby byl svědkem pomsty za Karlíkovu vraždu.
Anita se k soudu nedostavila, právě tak jako Shep…
