KAPITOLA XXXV
Když nad Iliem vzešlo slunce a žhavý popel spálenišť zešedl ve světle věčného ohně vzdáleného sto čtyřicet devět a půl miliónu kilometrů, plížila se ulicemi limuzína ministerstva zahraničí s vlající ďábelskou košilí na anténě.
Všude se povalovala těla v groteskních polohách násilné smrti, nicméně manifestující zázrak života občasným zachrápáním, zamumláním, bublinkou vystoupivší z úst.
Město vypadalo v časném ranním světle jako obrovská klenotnice vyložená černým a šedým sametem popela a nabízející zrakům milióny třpytivých pokladů: amplióny, analogické počítače, analyzátory, automatické převodovky, baterie, betasynchotrony, bojlery, celostaty, centrifugy, cirkumzenitály, cyklostyly, cyklotrony, časové spínače, dálnopisy, dávkovače, defektoskopy, detektory, dopravníky, dynama, dynamometry, elektrody, elektronky, etalony, evaporimeitry, exhaustory, fázoměry, fázotrony, filtry, fotoelektrická čidla, galvanometry, generátory, geofony, gyrografy, henrymetry, hlukoměry, hmotové spektrometry, hodinové stroje, chromoskopy, chronometry, ignitrony, indikátory, induktory, izolátory, izomeřy, jističe, jodometry, kabely, kádrové počítače, kalorimetry, klimatizační zařízení, kola, kondenzátory, kontrolky, konvertory, kryostaty, lampy, leukometry, logaritmická pravítka, magnetofony, magnety, manometry, motory, multiplikátory, myčky nádobí, negatoskopy, neónky, numerátory, obloukové svářečky, odpory, opékače topinek, oscilografy, otáčkoměry, ozubená kolečka, počítačky, pojistky, potenciometry, potrubí, precipitátory prachu, prodejní automaty, pružiny, přerušovače, převody, rádia, radiační detektory, reaktory, reduktory, regulátory, relé, rentgenové spektrogoniometry, reostaty, rozdělovače, rozvodné desky, selfsynchrony, servomechanismy, solenoidy, spektrofotometry, spektroskopy, startéry, světelné semafory, tachometry, telemetry, televizní kamery, televizory, termočlánky, termostaty, tlačítka, tlakoměry, transduktory, transformátory, tranzistory, třídiče, turbíny, účtovací stroje, usměrňovače, ventilátory, vibrátory, viskozimetry, výměníky tepla, vypínače, vývěvy, waco-filtry, wattmetry, xeroprinty, xylometry, zapojovací desky, Zenerovy diody, zesilovače, zymometry...
Za volantem limuzíny seděl doktor Edward Francis Finnerty. Vedle něho seděl doktor Paul Próteus. Na zadním sedadle seděli reverend James J. Lasher a profesor Ludwig von Neumann a na podlaze spal pan Ewing J. Halyard z ministerstva zahraničních věcí. Ve světě sutin a v hlubokém spánku nebyla Halyardova tělesná schránka nijakým zvláštním důvodem ke zvědavosti, poznámkám nebo nápravné akci.
Mozky Bratrstva ďábelské košile objížděly pevnůstky na hranicích své Utopie. A všude nacházeli totéž: odhozené zbraně, opuštěná stanoviště, hromady vystřílené munice a napadrť rozbité stroje.
Čtveřice dospěla k dráždivému rozhodnutí: během šesti měsíců blokády, kterou vyhrožovaly úřady, by mohli zříceniny proměnit v jedinou laboratoř, názornou demonstraci, jak spokojeně a šťastně může člověk žít bez strojů. Teď jim ta spoušť připadala jako projev prosté lidové moudrosti. Tak se na to musí, k čertu se zdrženlivostí!
„Dobrá, budeme si tedy ohřívat vodu, vyvářet si, osvětlovat a vytápět domovy dřevem v ohništi,“ řekl Lasher.
„A všude chodit pěšky,“ řekl Finnerty.
„A místo koukání na televizi budeme číst knihy,“ řekl von Neumann. „Severní končiny státu New York prožijí renesanci! Znovu objevíme dva největší divy světa, lidskou mysl a ruku.“
„Slitování nežádáno, slitování nedopřáno,“ řekl Paul, když hloubali nad kompletním bytovým zařízením domu typu M-17, které někdo odtáhl na pustou parcelu a rozštípal na kusy.
„Připomínáme to Little Big Horn, kde Indiáni zmasakrovali Custera a jeho vojáky,“ řekl zamyšleně Lasher. „Jedno osamocené vítězství nad nezadržitelným přívalem. Za Custerem přišli další a další bílí muži; za těmahle přijdou další a další stroje. Ale pořád ještě můžeme zvítězit. Nuže! Co je to za hluk? Že by už vstali?“
Slabý lomoz přicházel zpoza rohu, …
