Celá e-kniha Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Kapitola 16
NOČNÍ ZLODĚJ
Dny se teď vlekly pomalu a úmorně. Mnoho trpaslíků trávilo čas tříděním a pořádáním pokladu; a teď jim Thorin pověděl o Thrainově Arcikamu a vyzval je, aby po něm horlivě pátrali v každém koutě.
„Arcikam mého otce,“ řekl, „má totiž sám o sobě větší cenu než řeka plná zlata a pro mne je naprosto nedocenitelný. Ten kámen si z celého pokladu vyhrazuju pro sebe a pomstím se každému, kdo by ho našel a nechal si ho.“
Bilbo ta slova slyšel a dostal strach, co by se stalo, kdyby se kámen našel – zabalený do ranečku otrhaného šatstva, který mu sloužil místo podušky. Přesto však o něm nepromluvil, poněvadž s narůstající tíživostí dní se mu v hlavičce začínal rodit jistý plán. Takhle to pokračovalo nějaký čas, když havrani přinesli zprávu, že Dain s více než pěti sty trpaslíky spěchajícími z Železných hor jsou už na dva denní pochody severovýchodním směrem od Dolu. „Ale nemohou se dostat k Hoře nepozorovaně,“ řekl Roak, „takže mám strach, aby v údolí nedošlo k bitvě. Nezdá se mi to moudré. Třebaže jsou to sveřepí válečníci, není pravděpodobné, že by porazili voje, které vás obléhají, a i kdyby, co tím získáte? V patách za nimi spěchá mráz a sníh. Čím se budete živit bez přátelství a dobré vůle okolních krajů? Poklad vám může přinést smrt, i když tady už není žádný drak!“ Ale Thorin se nedal přesvědčit.
„Mráz a sníh bude štípat právě tak lidi a elfy,“ namítl, „a třeba budou těžko snášet táboření v pustině. S mými přáteli v zádech a se zimou na krku budou možná přístupnější při dalším jednání.“ Té noci se Bilbo rozhodl. Obloha byla černá a bezměsíčná. Jakmile se docela setmělo, zašel do kouta ve vnitřní komoře přímo v bráně a vytáhl si z rance lano a také Arcikam zabalený do hadru. Pak vylezl na hřeben hradby. Byl tam jenom Bombur, poněvadž měl právě stráž, a trpaslíci měli vždycky jen jednoho strážného. „Je pořádná zima.“ postěžoval si Bombur. „Kéž bychom tady nahoře mohli mít oheň, jako mají dole v táboře!“
„Vevnitř je teplo dost,“ řekl Bilbo.
„To si myslím, jenže já tu musím zůstat až do půlnoci,“ povzdychl si tlustý trpaslík. „Je to vůbec otrava. Ne že bych si troufal nesouhlasit s Thorinem, ať mu vousy rostou čím dál delší, ale vždycky si dovedl postavit hlavu.“
„Zato já se nemůžu postavit na nohy,“ řekl Bilbo. „Mám už dost těch schodů a kamenných chodeb. Dal bych nevímco za pocit trávy pod nohama.“
„Já bych dal nevímco za pořádný silný doušek a za měkkou postel po dobré večeři!“
„To vám nemůžu poskytnout, dokud trvá obležení. Ale je to už dlouho, co jsem měl hlídku, a jestli chcete, tak vás vystřídám. Nechce se mi dnes nějak spát.“
„To jste hodný, pane Pytlíku, a rád vaši nabídku přijmu. Kdyby došlo k něčemu, co by stálo za pozornost, napřed mě vzbuďte, nezapomeňte! Budu spát ve vnitřní komoře po levé straně, ne moc daleko.“
„Tak už běžte!“ řekl mu Bilbo. „Vzbudím vás o půlnoci, abyste mohl probudit dalšího strážného.“ Sotva Bombur odešel, Bilbo si nasadil svůj prsten, upevnil své lano, přehoupl se přes hradbu a byl pryč. Měl před sebou asi pět hodin. Bombur bude spát (dokázal usnout v každou chvíli a od svého dobrodružství v hvozdu se pořád snažil zopakovat si krásné sny, které se mu tam zdály) a ostatní měli co dělat s Thorinem. Bylo nepravděpodobné, že by někdo z nich, dokonce i Fili a Kili, vylezl na hradbu dřív, než na něj dojde řada.
Byla veliká tma, a když Bilbo opustil nově opravenou cestu a slézal kolem vodopádu, octl se na neznámé stezce. Konečně přišel k zátočině, kde musel přebrodit řeku, aby se dostal k táboru, kam mířil. Koryto řeky tam bylo mělké, ale už značně široké, a brodění potmě nebylo pro malého hobita nijak snadné. Byl už skoro na druhé straně, když mu náhle uklouzla noha po kulatém valounu, takže žbluňkl do studené vody. Sotva se vyškrábal na druhý břeh, všecek roztřesený a uprskaný, vynořili se ze tmy elfové s jasnými lucernami a pátrali po příčině žbluňknutí.
„To nebyla žádná ryba!“ řekl jeden z nich. „Je tady nějaký špehoun. Zakryjte si světla! Pomohla by mu ví…
