Tajemný Etrusk (Mika Waltari)

Podpořte LD sdílením:

Share

Anotace

Původ hlavního hrdiny Turmse je zahalen do šedého mraku. Již v útlém věku se dostává do Řecka, kde je vychován Hérakleitosem. V dobách svého dospívání spáchal hřích tím, že vypálil chrám Kybel. Proto musí podniknout cestu do dálných Delf, aby byl za požár v Sardech očištěn. Na delfském stadionu měří své síly se spartským mladíkem Dóriem, jež byl taktéž vyloučen ze země jako vězeň věštírny. Mladíci se spřátelí a po očištění putují do Korintu. Na jaře odplouvají do Iónie, kde po tři léta vedli boje proti Peršanům. Dórieus byl vynikající válečník čímž si získal úspěch i úctu. Pozemské spory tyto dva dobrodruhy brzy omrzí a tak se nechají najmout na loď velitele Dionýsia. Turms byl díky své znalosti písma i čtení na palubě k nezaplacení. I Dórieus na moři zúročil veškeré své schopnosti. Svedli náročnou bitvu s Peršany. Výprava utrpěla veliké škody, přesto se podařilo zachránit dvě z původních pěti veslic, získat kořist potopených a dokonce obsadit foinický koráb. Iónie byla poražena. Pach krve, výkalů a smrti prosakoval lodí. Dopluli na ov. Kóos, kde byli těžce raněni předáni do rukou kněžích a lékařů. I po tak náročné bitvě toužil Dórieus Peršany ještě trochu polechtat. Turms přivedl na loď lékaře Mikóna a ještě týž večer se vydali na moře. Peršané u milétských břehů doplňovali zásoby. Toho chtěl opět využít Dionýsios, vyplout na volné moře, potopit nákladní lodi a obohatit se. S tím však příliš nesouhlasila už tak vysílená posádka. Jelikož nechtěli Dionýsia rozhněvat, řídili se jeho plánem založit osadu v Massalii a podmanit si tamní barbary. Dionýsios ve stále větší touze po bohatství potápěl bárky rybářů i válečné koráby. Vždy si na palubu pozval některého plavce, který jej provedl zrádnými vodami perských zálivů. Když je vítr zanesl ke břehům Kypru začaly je pronásledovat egyptské i foinické koráby. Těch se obratně zbavili bouří přivolanou Turmsem. Po třech týdnech plavby dosáhla výprava břehů Sicílie. Mužstvo bylo unaveno, toužili po odpočinku a vydatné stravě. Aby nebyli příliš nápadní, uchýlili se v malém městečku na severu Itálie. Ve městě jménem Hímera byli lidé přátelští a pohostinní. Zdejšího tyrana Krinippa požádali o azyl na zimní období. Dóriea, Turmse a Mikóna pohostila vdova z královského rodu z Karthága-Tanakil. Dórieus našel v poněkud postarší hostitelce zalíbení.. Mikón se musel oženit s tanečnicí Ahurou, která vždy v jeho nepřítomnosti oněměla ( Afroditina past ). Turms byl poslán k hímérskému kupci etruského původu jménem Lars Alsir, jehož se měl otázat na cestu do Massalie. Lars se k Turmsovi choval podivně, choval se k němu, jakoby byli ze stejného rodu. Turms se zamiloval do Krinippovy dcery Kydippe. Jejich další cesta vedla do Eryku ( Ahura zemřela jiskrou z Mikónova prstu ). V Eryku se Turmsovi zjevila Artemis v těle nádherné ženy. Turms se do ní zamiloval, dal jí jméno Arsinoé. Společně s Arsinoé a Tanakil se tito tři plavci vydali zpět do Hímery. Donesla se zpráva, že Peršané přes zimu dobili Milétos. Mezi Dionýsiem, jež chtěl založit osadu v Massalii a Dóriem vznikl konflikt. Dórieus chtěl jako potomek Hérakleův zmocnit se Segasty a země Eryku. Dionýsiova výprava vyplula opět na moře. Již za svítání se dostali do spárů Foiničanům a Karthágincům. Arsinoé na lodi neustále sváděla námořníky a i přes Turmsovu žárlivost se nadále obohacovala šperky plavců. U břehů země Etrusků opět doplnili zásoby vody. Etruskové jejich přítomností nebyli dvakrát nadšeni. Vypukl konflikt. Bohové stáli při Dórieovi a loď byla zaváta k pobřeží země Eryx. Na souši přebral velení Dórieus, bravůrně dobyl přístav Panorma, podmanil si tamní námořníky. Rozhodl proniknout do vnitrozemí a dobýt Sagestu. V boji mu pomohli také obyvatelé lesů Sikanové. Dórieus získal srdce posvátného psa a posléze i psí korunu. Do Segesty se vrátil mír. Opět se pořádaly, atletické, psí i koňské závody a hry. Dionýsios se s fókajskými muži vydal opět na moře, stal se pirátem, ale už se nesnažil dostat do Massalie. Z Dóriea se stal samotář, vyčítal Tanakil neplodnost. Arsinoé porodila jeho syna, Turms žárlil. Dórieus se rozhodl zbavit Turmse i Tanakil a začít válku s Karthágem. Dórieus zemřel, segastským se ulevilo, Tanakil žalem zešílela. Mikón, Turms, Arsinoé se synem a Hanna ( manželka právě zesnulého posvátného psa ) se vydali do lesů, kde žili po dobu 5ti let se Sikany. Mikón zmizel, Arsinoé porodila jeho dceru-Mismé a Hanna vyrostla v pannu. Ve městě se moci ujali dórieovi synové a Tanakil se nechala společně s tělem mrtvého muže upálit. Prostřednictvím obchodníků, kteří čas od časů do lesů zavítali se Turms dověděl, že se Peršané neustále mstí za zapálený Kybelin chrám. Řecký překupník přinesl zprávy, že Athénští v bitvě U Marathónu pobili Peršany. Turms se rozhodl odejít, Dórieova syna nechal mezi Sikany, jež ho dávno určili za svého Erkla. Společně s kupci Xenodotem a Tyrhénem se vydali do Panormu. Turms se vydával za Sikana, ale Arsinoé jejich původ prozradila. Rozešel se s Arsinoé i Mismé, ale v zápětí se opět shledali. Turms věřil, že bohyně zjevující se mu v podobě Hekaty nad ním drží ochranou ruku, a že nikdy neupadne do chudoby. Další jejich putování směřovalo k ústí římské řeky. Pohostil je postarší Etrusk Tertius Valerius. Arsinoé však toužila po vlastním bohatství. Hanna s Turmsem otěhotněla, Arsinoé ji zbičovala a prodala do otroctví. Turms odmítl nabídku získat římské občanství a vydal se nabýt zkušenosti a majetku do etruských měst (12). Ve Vejích pomohl farmáři prodat dobytek, čímž si získal první peníze. Putoval dále na sever do Caere a Terquinií. V kostkách vyhrál celé jmění a do Říma se vrátil jako zámožný muž. Odplul do Papulonie, do Faesulal a zpět do Říma. Po návratu byl šokován-nalezl Arsinoé v pokročilém stavu těhotenství. V době, kdy byl Turms mimo město, byl Řím obléhán volsky. Starý senátor mu oznámil, že si hodlá Arsinoé vzít. Turms se zřekl veškerého majetku, na oplátku mu Tertius poskytl malý statek na etruském pomezí. Zde usadil svou nevlastní dceru Mismé, sám si koupil byt v nedalekém prostředí Subury. Zemřel král králů Dareios, v celém řecku se oslavovalo, ale jeho nástupce Xerxés nebyl o nic horší válečník. Do Říma připlul Xenodot, jež podal Turmsovi zprávu o chystaném útoku na Řecko a také, že mu král králů za podpálení chrámu už odpustil. Turms na svou stranu získal etruská města a spolu s Karthágem vybudovali námořní flotilu, aby pomohli Řekům v boji. Připojili se i Sikanové ( Turms se setkal se svým synem Hiukem ) a Segastští. Karthaginský vůdce Hemilkar chtěl ovládnout Hímeru. Jeho mužstvo se zdálo být nepřemožitelné, ale přesto byl zatlačen řeckým loďstvem. Nakonec ho zapíchla Kidippe, která měla být se svými syny původně jeho objetí. Kidippin muž Anaxilaos vypověděl Karthágu pomoc. Postavili se také Sikanové a Řecko řízené vůdcem Gelónem. Karthágo se však nemínilo jen tak lehce vzdát. Celé Karthágo nebralo však porážku Hemilkara tak vážně. Další zpráva zněla, že Athéňané porazili Peršany v bitvě U Salaminy. Válka mezi Římem a Etrusky ustala. Když se Turms vrátil do Říma, byl uvržen do kobek Momersových. Turms poslal Mismé zpět k Arsinoé. Turms unikl smrti, musel však odejít z Říma, vydal se na sever. Vydal se po posvátné cestě, vyšlapal posvátné schody až spatřil své jezero a poznal svou zem. Kolem spícího Turmse se shromáždili obyvatelé kraje, i kněz se na něj přišel podívat a poznal v něm syna vládce této země, syna Larse Porsenny. Kněz mu vypravoval o jeho otci a je o jeho městu Clusiu ( Chamars ). Lidé ho přijali s náležitou úctou a nazývali ho Lukumo. S Turmsem se do Clusia dostavil mír, pohoda a bohatá úroda. Jeho celé jméno zní: Lars Turms Larchna Porsenna. Zavedli Turmse do chrámu Proměnlivého Voltumny mezi ostatní Lukumony. Turms se podřídil různým zkouškám, až dokázal, že je opravdový Lukumo. Bál se však si tuto moc přiznat. Turms se opět setkal s Mismé, tentokrát na obětním oltáři jež pravidelně Etruskové poskytovali bohům. Její srdce si vybojoval Lars Arnth. Konala se hostina bohů. Turms si kupodivu nepozval své ochránkyně, ale pozval bohyni Turavi a Voltumnu. Veselilo se dlouho a Turms nakonec poznal sám sebe. Jednoho dne k Turmsovi přišla šťastně vdaná Hanna se svým mužem a turmsovým synem. Žádala ho o radu. Turms syna přenechal v péči Hanny a jejího muže. Turms požádal bohy ještě o deset let života, uzavřel se v domě a spisoval svůj život, byl na svůj lid pyšný. Na sklonku svého života byl pomazán purpurem, oblečen do lukumonského posvátného pláště a v nosítkách donesen do posvátného stanu na smrtelné lože. Naposled se setkal s bohy a vypil s nimi víno nesmrtelnosti.

Informace

Bibliografické údaje

  • Autor: Mika Waltari
  • Jazyk: Čeština
  • Žánr(y): historické, román
  • Jazyk originálu: Finština
  • 13. 5. 2023